Glosář Jaromíra Bosáka: Tak trochu tradiční derby výsledek

Přiznám se, že jsem čekal výrazně vyrovnanější souboj. Slovenský soubor mi ale přišel emočně mrtvý, vyčichlý. Jako by všechny psychické zbraně padly na oltář postupu na mistrovství Evropy. A když vám nejde hlava, nejdou ani nohy.

Dvě nebezpečnější akce za celý zápas, to není zrovna optimistická bilance. Tím spíš, když hra obranné řady slovenského fanouška také rozhodně nepotěšila. Zároveň se ukázalo, že nic netrvá věčně.

Marek Hamšík má za sebou dokonalou, fantastickou kariéru. Za Neapol odehrál 408 ligových utkání, nastřílel v nich stovku gólů, v reprezentaci nastoupil ke 126 zápasům. Tady se dá jen smeknout. Pořád je kapitánem týmu, figurou, k níž se spoluhráči, trenéři i fanoušci upínají. Jenže rodák z Banské Bystrice už nehraje italskou ligu. Druhou sezonu tráví v Číně, navíc v posledních měsících nehraje. A i kdyby hrával, čínská liga je o několik pater níže než průměrná soutěž v Evropě. Je to vidět.

Jediná výborná průniková přihrávka, žádná střela, málo kontaktů s míčem. Bylo patrné, že už potřebuje daleko více prostoru kolem sebe, necítí se na žádné dostihy, hru pod tlakem. Nulová herní praxe, tomu odpovídá i zápasová kondice. Doba, kdy byl ideálním prototypem záložníka box-to-box, už je zkrátka pryč. Rozepisuji se o tomto excelentním hráči proto, ne abych ho haněl, naopak si ho velmi vážím, ale proto, že jeho výkon víceméně charakterizuje vystoupení celého slovenského týmu.

Jaroslav Šilhavý poslal do utkání velmi očekávanou sestavu, jen jsem čekal, že by příležitost v základní jedenáctce mohl dostat Černý namísto Masopusta. Stalo se až v poločase. Střídání nebylo nikterak překvapivé, protože Lukáš Masopust marně hledá formu, která ho do reprezentace vynesla. Na mezinárodní úrovni nestačí jen rychlost slušná na českou nejvyšší soutěž.

Ofenzivní hráč musí zapisovat přihrávky a góly, ale hlavně si musí rozumět s míčem. Nesmí se množit chyby při prvním doteku nebo zpracování. Když tímto způsobem zaškrtíte čtyři nebo pět nadějných akcí za poločas, mužstvu to dvakrát nepomůže. Nikde není psáno, že se za pár týdnů nemůže na scéně vynořit „starý“ Lukáš Masopust, samozřejmě bych mu to přál, ale na základní sestavu národního týmu mi to dnes nevychází.

V Plzni se ovšem dalo i chválit. Velmi se mi zamlouval výkon defenzívy. Jasně, nehrál proti ní žádný Lewandowski nebo Ronaldo, nýbrž Ďuriš s Makem. Ale tím nechci nikterak snižovat práci obranné řady. Výrazně se zlepšila komunikace, skvělý výkon odvedli oba muži na krajích. S Coufalem si především v prvním poločase levá strana slovenské obrany vůbec nevěděla rady. Nejenže jí nedovolil útočit, navíc stačil dle svého zvyku létat kolem pravé autové čáry a zásobovat především Ondráška kvalitními centry.

Na druhé straně si vedl výborně Matějů, možná nejpříjemnější překvapení tohoto reprezentačního srazu. Pokud udrží formu a především bude nabírat herní praxi v Itálii, mohl by se stát zajímavou alternativou na levý kraj. Kalas s Brabcem odehráli utkání bez chyby, byť jak už zmíněno, Slováci vepředu zlobili opravdu výjimečně. Ale zápas s nulou se počítá.

Nestalo se tentokrát to, co ve druhém poločase zápasu s Izraelem, kdy se kolem pokutového území českého týmu začaly množit zmatky a omyly. Nejspíše i proto, že Tomáš Souček měl zřejmě od trenéra Šilhavého jasné nařízení držet prostor před stopery, což většinu zápasu činil. Nedostával se tolik do hry jako v dresu West Hamu, zároveň pokazil několik vcelku jednoduchých přihrávek, nebyl to úplně optimální výkon, ale svůj hlavní úkol splnil, navíc přidal gólovou nadstavbu.

Do záložní řady se opět nevešel Bořek Dočkal. Inu, konkurence je veliká. Darida, Souček, Král, Barák… První tři jmenovaní se postavili na hřiště od úvodní minuty. Především v první půlhodince se jim dařilo přikovat Slováky před jejich pokutové území a Škriniar s Gyömbérem se nestačili divit, co se děje. Především s Ondráškem měli plné ruce i nohy práce. Český forward nebezpečně zakončoval třikrát, gólově to vyšlo až ve druhé půli, ale hodně si vylepšil své postavení v týmu na úkor Michaela Krmenčíka. Po uzdravení Patrika Schicka to může být hodně zajímavé zápolení o místo útočníka číslo jedna.

Nebylo všechno jen růžové, čtvrthodinový výpadek v prvním poločase by kvalitnější soupeř s velkou pravděpodobností ztrestal. Najednou nešla kombinace, míče odskakovaly, většina těch odražených mířila ke slovenským fotbalistům. Naštěstí tahle hra ve fotbalové mlze netrvala dlouho. Ještě před koncem poločasu se věci vrátily k zaběhnutému pořádku.

Hodně napomohl gól Tomáše Součka. Kuriózní je, že úplně stejný střelecký úspěch zaznamenal jen o několik desítek vteřin později Součkův spoluhráč z West Hamu Declan Rice v utkání Anglie–Island. Opravdu jako přes kopírák. Soupeř brání zónově, nechá Součka (Rice) rozběhnout směrem na první tyč, výskok, střela hlavou pro změnu na vzdálenější tyč a gól za uctivého přihlížení celé defenzivní řady. Zřejmě nějaký patent kladivářů. Pro český výběr velmi důležitý moment, protože jeho střelecká produktivita není zrovna ohromující. Ondráškův druhý gól – to už byly na současné poměry týmu takřka střelecké orgie.

Ve druhém poločase už nebyli až tak aktivní Matějů s Coufalem. Ale nemyslím si, že to bylo jejich záměrem, spíše bych to odhadoval na trenérský pokyn ve smyslu safety first. Tedy důkladně pojistit defenzívu, teprve pak myslet na nějaké útočné dobrodružství.

Docela by mě zajímalo, jestli i to, že se Jakub Jankto z kraje hřiště stahoval do středu, bylo improvizací nebo záměrem Jaroslava Šilhavého. Dávalo by to smysl v případě, že šlo o to přehustit střed pole, uvolnit především levou stranu pro Matějů, nebo si měl odskakovat někdo další ze středových hráčů a využívat neobsazený prostor. Ovšem ve druhé půli se mi nezdál tento plán jako fungující. Pokud to tedy plán byl.

Jednu věc rozhodně neměl trenér Šilhavý v plánu. Vystřídání tří gólmanů v třech utkáních. Zdravotní problém Tomáše Vaclíka poslal na druhý poločas do branky Koubka. Pro jeho sebevědomí, nahlodané hrubkou na Kypru i pozicí dvojky v Augsburgu, je nula příjemnou medicínou, zvlášť když vytáhl při největší šanci Slováků proti Pekaríkovi výborný zákrok.

Pro český fotbal je moc dobře, že se posune v Lize národů o patro výše. Zápasy s nejkvalitnějšími evropskými týmy mohou českým reprezentantům jen pomoci. Vždy je dobré vidět v přímé konfrontaci nejlepší z nejlepších. Jsem velmi zvědav, v jakém stavu bude český tým za čtyři měsíce, kdy je naplánován příští sraz. Je důležité, aby reprezentanti hráli ve svých klubech co nejvíce, protože v březnu příštího roku se mimo jiné už bude hrát i kvalifikace pro příští mistrovství světa. A že už by to zase chtělo tenhle turnaj hrát…