Glosář Jaromíra Bosáka: Sima střílí, Slavia postupuje. Spartě chyběl VAR

Není to asi úplně obvyklé, aby zápasy Evropské ligy byly tak trochu předzápasem před nejdůležitějším utkáním v české lize. Ale stalo se. V neděli je na programu derby pražských „S“, ve čtvrtek válčily Sparta a Slavia na evropském kolbišti.

Ale na úvod zamířím do Liberce, lépe řečeno do Gentu. Přiznávám, mám opravdu radost z vystoupení a hlavně výsledku Slovanu v Belgii. Výhra 2:1 se prostě počítá.

V minulých utkáních dostal liberecký klub hodně na frak. I proto, že čínská chřipka znehybnila velkou část kádru a například v Hoffenheimu hrál Slovan víceméně s mladíky bez zkušeností s velkým fotbalem.

Ve chvíli, kdy měl trenér Hoftych k dispozici prakticky celý kádr, dokázali jeho svěřenci i podruhé ve skupině dostat Gent do kolen. Obraz hry byl dost podobný tomu, co bylo k vidění v prvním vzájemném duelu, ale severočeský tým ukázal, že když na to přijde, můře se s Gentem měřit i v ofenzivní složce hry.

Tím spíše, když vzadu podají skvělý výkon brankář Nguyen a stoper Kačaraba. A byla z toho výhra. Sice už nevedla k eventuálnímu postupu, ale pro koeficient českého fotbalu je určitě velmi důležitá.

Sparta neměla daleko k remíze v Lille. I přesto, že francouzský tým byl daleko lepší a vypracoval si nepoměrně více gólových šancí.

V určitých pasážích hry to se Spartou vypadalo zle, protože jí domácí prakticky nepůjčovali míč a nepustili je za půlicí čáru. Ale jak známo, na to se historie neptá. Tu zajímá, kdo vyhrál a za kým jdou body. A výhru 2:1 si připsal celek z Lille.

Je pravda, že sparťané si tentokráte naklonili štěstěnu více než je obvyklé. Moment, kdy byl gólman Nita trefen v jasné šanci do hlavy a poté se míč přenesl přes břevno, budiž toho zjevným důkazem.

Bohužel, tak jako v domácím utkání proti tomuto soupeři musela hrát Sparta poměrně dlouhý čas v deseti. Proti druhé žluté pro stopera Ondřeje Čelůstku se toho moc namítat nedalo. A tak jako v Praze i tentokráte doplatili Letenští na to, že nemohli dohrávat v plném počtu.

Jestli bych někoho ze sparťanského mužstva vyzdvihl, byl by to mladší z Ladislavů Krejčích. Tentokráte byl nucen postavit se na místo stopera, jelikož pauzíroval zraněný Hancko. A Krejčí, talent původu brněnského, tento úkol zvládl velmi dobře.

Neříkám tím, že by vůbec nechyboval. Ve dvou situacích svůj úkol nezvládl, ale byl schopen chybu napravit. Jinak byl v defenzivě výtečný, výborně pracuje tělem, je důrazný, nebojí se nějakého toho střetu. Ale co víc, stejně jako proti Celtiku dokázal skórovat a posunout svůj tým blízko k bráně velkého překvapení.

Přednedávnem jsem psal na těchto stránkách, že potenciál tohoto mladého muže je značný, jen musí krotit emoce. Nikdo z manažerů velkých klubů není zvědavý na borce, co se od desáté minuty musí klepat, jestli za chvilku neuvidí červenou kartu. Tohle tentokráte Krejčí II. zvládl. Až jsem si říkal, že vidět za rok nebo dva střed zálohy reprezentačního týmu ve složení Tomáš Souček – Ladislav Krejčí, by vůbec nemuselo být marné. Pokud tedy Krejčí udrží vzestupnou křivku výkonnosti a nebude nabíhat rozhodčím na vidle.

Dalším velmi světlým bodem byl rozhodně výkon gólmana Nity. Chytil i to, co snad ani chytit nešlo. Naopak, vůbec se do hry nedostaly útočné hroty Karlsson a Juliš. Tito muži byli odříznutí a s míčem se potkávali jen zřídka. Škoda. Útočilo se na druhou stranu. Poměr střel 21:4 je relativně vypovídající.

Dlouho si fanoušek českého fotbalu mohl říkat, že sparťané mají takovou kliku, že to prostě musí vyjít. Nemusí. Místo Yaziciho přišel do hry Burak Yilmaz a bylo po legraci.

Přiznávám, když jsem viděl tohle střídání, říkal jsem si, co trenér Lille blbne, Yaziciho přece potřebujete na place kvůli střele z větší vzdálenosti nebo standardkám. Pravdu jsem neměl, Burak dal během čtyř minut dva góly a mohl jít slavit.

Na druhou stranu, nakonec z toho mohla a měla být plichta. Plavšičův gól v závěru nebyl uznán pro údajný faul na brankáře Lille. Pustil jsem si tento moment snad dvacetkrát, ale přišlo mi, že brankář domácích Maignan nebyl nedovoleně atakován, spíše sám vlétl do Nity, který se vydal pomoci spoluhráčům na rohový kop.

Úplně nechápu fakt, že na všech zápasech Ligy mistrů funguje VAR, zatímco Evropská liga se musí bez tohoto výdobytku obejít. Tomu nerozumím. Není Evropská liga plnohodnotná? Není k dispozici dostatek vyškolených rozhodčích?

Do Edenu míří gratulace. Po losu skupiny a prvním vystoupení proti Beer Ševě to vypadalo na rychlé adié, jenže čtyři výhry v řadě zařadily sešívané do jarních evropských bojů. Čtvrtek zapsal do výsledkové listiny výhru 3:0 nad Beer Ševou a postup byl na světě.

A zase u toho byl devatenáctiletý Senegalec Abdallah Sima. Skóroval hned dvakrát a opět posunul svoji současnou cenu pořádně nahoru. Tenhle kluk se opravdu může zanedlouho svému současnému klubu z Vršovic vyplatit mnohonásobně. Jde jen o to, využít jeho ochoty na sobě pracovat a zároveň ho udržet oběma nohama na zemi. A pak to může být opravdu dobré.

Trpišovského chlapi dokázali dodržet určenou taktiku. Žádné závody, ale kvalita je na naší straně a soupeře přetlačíme, rozběháme ho a utaháme a pak mu naložíme.

Výhodou samozřejmě bylo, že Beer Ševa nastoupila hodně oslabená, hráči v modrém se na trávníku hledali prakticky celý zápas. Ale to si zažila v době velmi nedávné i Slavia. Tentokráte přežila bez úhony i špatnou rozehrávku gólmana Koláře a soupeře do nějakých výrazných gólových šancí nepustila. K tomu dodala slušnou produktivitu. Nesmírně důležitý gól pro vlastní sebevědomí i pro boj o místo na slunci dal Stanciu. Ale jestli to bude stačit na místo v základní sestavě pro nedělní derby, to si netroufám tvrdit.

V celkovém pohledu odvedli červenobílí velmi kvalitní výkon a po zásluze postupují do jarních bojů. Ukazuje se, že mužstvo, vedené Jindřichem Trpišovským, má na to, rovnocenně se měřit i s předními kluby z těch nejlepších evropských ligových soutěží.

Řekl bych, že pro většinu hráčů Slavie je skvělým motivačním momentem, když vidí, jak se v Premier League chytli Souček s Coufalem, jaký je zájem o jejich bývalého spoluhráče Krále i o některé další hráče z Edenu. Kdo by se nechtěl vydat stejnou cestou? A tak pracují v tréninku na maximum.

Výsledková blamáž proti Brnu je zapomenuta, byť si dovedu představit, že po ní musel být Jindřich Trpišovský v kabině hodně hlučný. Uspokojení, přílišný klid a sebevědomí až za horizont, to byly důvody ztráty se Zbrojovkou. Proti Beer Ševě se nic takového nestalo, sešívaní hráli velmi zodpovědně a výsledek se dostavil.

Koncepční práce se ve Slavii vyplácí. Vždy mít připravené dostatečné množství variant na různé posty, to je zásadní imperativ pro štáb trenéra Trpišovského. Především v současné hodně nejasné covidové době jde o nutnost, nikoli rozmar.

Už teď mohou hráči i fanoušci spekulovat, koho jim přihraje los do prvního jarního kola Evropské ligy. Upřímně, strach nemusí mít slávisté opravdu z nikoho. Pokud podají výkon na hranici možností, nevidím důvod, aby se klepali před kýmkoli. Tím spíše, že už teď zbohatla klubová pokladna více, než by někdo čekal. A jaro může finanční bilanci ještě výrazně vylepšit.

Jméno (prvního) jarního pohárového soupeře se Slavia dozví 14. prosince. Ale ještě předtím nás za týden čeká poslední „runda“ skupinové fáze Evropské ligy. Pozornost asi bude upřena hlavně na výkon Slavie v Leverkusenu. Ovšem fajn by bylo, kdyby i Sparta proti Milánu nebo Liberec proti CZ Bělehrad doma nějaké ty body uhrály. Ostatně i jim se může vylepšené postavení v koeficientovém žebříčku do budoucna setsakramentsky hodit.