Článek
Tomáš Souček i Vladimír Coufal se nejen okamžitě prosadili do základní sestavy londýnského týmu, ale zároveň patří k těm vůbec nejlepším mužům, kteří nastupují k zápasům pravidelně. A to nejen podle dojmů českých, a tedy poněkud zaujatých fanoušků či novinářů, nýbrž i podle celé řady odborných serverů, hodnocení britských médií a v neposlední řadě i dle vyjádření fanoušků WHU. Těžko se pak divit, že nad stadionem Slavie zase sviští lasa značky Moyes & Co.
A dokonce jsou tak dlouhá, že dosáhnou až do Moskvy, alespoň jak šly zvěsti v minulých měsících. Pohled trenéra londýnského klubu zálibně spočinul na Alexi Královi. Kdyby byl středopolař a zjevně v současnosti nejdražší hráč WHU Declan Rice uloven některým z nejsilnějších klubů Premier League, jevil by se Král jako dobrá varianta. Rozhodně tomu velmi pomohly výkony Součka a Coufala, které ctěnému anglickému publiku jasně ukázaly, že se na výsostném území sešívaných nepracuje špatně. Platí to i pro nejnovější objekt zájmu WHU – Abdallaha Simu.
Než se dostanu k Simovi, zkusím poněkud obecnější linii. Slovy klasika, to už není náhoda, pokud je zájem tradičního klubu Premier League dlouhodobě zaměřen na jeden český klub. Protože se nedá předpokládat, že by na pozicích trenérů a manažerů WHU seděli muži a dnes už i ženy, kteří fotbalu nerozumějí a jen tak si nechají něco nakukat od agentů jednotlivých hráčů, dá se důvodně počítat s tím, že jejich zájem je podložený fakty. Podle pohovoru s manažerem fotbalisty se občas dělají přestupy v české kotlině, ale za kanálem La Manche se k věci přistupuje poněkud odpovědněji. Dlouhodobé sledování, proklepávání ze všech možných stran, důslednost na druhou.
Nebývá neobvyklé, že když hráč z české ligy přestupuje do kvalitní soutěže, musí si nějaký čas zvykat na tempo a fyzickou náročnost. Jenže Souček i Coufal okamžitě nasedli na koně a v sedle se stále drží, není na nich vidět jediná stopa fyzického strádání. Spíše naopak. Přitom je současný ligový ročník extrémně náročný. To něco vypovídá o tom, jak slávistický trenér Jindřich Trpišovský pracuje s kondicí svých svěřenců. Ostatně, o připravenosti sešívaných po této stránce už se mohli přesvědčit mnozí evropští soupeři v Lize mistrů i Evropské lize. A to i ti z nejvyšších pater.
Upřímně, ani bych se nedivil, kdyby v blízké budoucnosti zatoužil některý z anglických klubů – prvoligových či druholigových – přímo po Trpišovském. Když se podíváte po mapě Premier League, najdete na ní kromě domácích koučů i vyslance Německa, Rakouska, Portugalska, Španělska… Jistě, bylo by potřeba zapracovat na jazyku, ale dovedu si představit, že by šlo o lákavou variantu i pro tvůrce slávistických úspěchů.
Na druhou stranu si nejsem úplně jist, jestli by bylo možné, aby si s sebou přivedl i svůj realizační tým, s nímž spojil své působení v profesionálním fotbale. Ale když se podívám třeba na trenérský štáb Wolverhamptonu, v němž jediný člen, který nepochází z Portugalska, je lékař, tak proč ne.
Odborně bych o trenéra červenobílých strach neměl, ale faktorů, které mohou ovlivnit samotný přechod a eventuální působení na anglickém území, je celá řada. Ovšem v případě, že by Slavia byla schopná vykopnout z Evropské ligy Leicester. Kdoví…
A teď k Simovi. Docela chápu, že je v hledáčku hned několika klubů, West Ham nevyjímaje. Třináct odkopaných utkání za slávistické áčko a deset gólů, to je skvělá bilance. V Edenu by za něj už teď mohli utržit solidní sumičku. Nevidím pochopitelně do hlavy ani senegalskému mladíkovi, ani členům vedení Slavie. Ale troufnu si napsat, že z mého pohledu by šlo o velmi předčasný odchod. Podle mého skromného názoru je třeba zvažovat, jestli je důležitější okamžitý finanční přínos, nebo rozvoj nadějného hráče a možnost jej zhodnotit třeba za dva roky daleko výrazněji.
Zatím toho Abdallah odehrál v české lize i na evropské scéně hodně málo. A i zarytí slávističtí fanoušci mi možná dají za pravdu, že má za sebou skvělé zápasy, ale i ty, kdy se mu zrovna nedařilo a nebyl na hřišti moc vidět. Ovšem góly dávat umí, to je jasné, o tom nehodlám vést spor. Je to i otázka psychologie a sebevědomí. Jinak se odchází na lepší adresu, když za sebou máte 30–40 ligových gólů, dvě desítky evropských pohárových utkání a pořádnou porci zkušeností. Ne jako „nobody“ pro spoluhráče i příznivce klubu.
Je potřeba mít na paměti, že Sima je stále mladý kluk a výkonnostní výkyvy s největší pravděpodobnostní přijdou, a tudíž by pro něj mělo být snazší vyrovnat se s nimi v Praze než v Londýně. Ve Slavii ho v takové chvíli trenérský tým podrží, možná jej nechá odpočinout chvilku na lavičce, ale zase ho do sestavy vrátí. U Kladivářů by to mohlo vypadat poněkud odlišně. Už kvůli daleko tvrdší konkurenci. Dva tři zápasy, v nichž nová akvizice nenaplní očekávání, lavička, tribuna a po další době bez startů v A-týmu třeba hostování někde v Rochdale, Blackpoolu nebo Fleetwoodu, odkud cesta zpět nahoru příliš často nevede.
Slávistický forvard má ideální fyzické předpoklady. Výška, síla, výskok, rychlost – to takhle v balíčku v apatyce nekoupíte. K tomu přidává i schopnost adaptace. Ač před příchodem do Česka, tedy do Táborska, mluvil jen francouzsky, dnes se solidně domluví anglicky, a může tedy rozprávět s trenéry i spoluhráči. Byť čeština by asi byla lepší komunikační nástroj.
V tréninku na sobě pracuje velmi usilovně, rozhodně nebere svou kariéru a přípravu na ni na lehkou váhu. V tomto ohledu o něj nemám obavu. I tak ale zůstávám u toho, že nechat ho odejít teď by bylo špatné řešení pro všechny zúčastněné strany. Roli může hrát i soustava pravidel pro příchody cizinců do Premier League. Simovi zatím chybějí starty za národní mužstvo a tím více by potřeboval odehrát daleko více utkání v české nejvyšší soutěži, potažmo v pohárech.
Jak to nakonec všechno dopadne, to je otázka. Možná neodejde Sima, ale třeba Olayinka. Nebo vůbec nikdo, odpovědi poskytnou nejbližší týdny. Dá se říci, že o napětí budou mít slávističtí fanoušci postaráno nejen samotnými ligovými utkáními, ale i vývojem situace v kádru obhájců titulu.
