Glosář Jaromíra Bosáka: Šest titulů nestačí, drahoušku

Zaprášené náměstí malého města na hranicích Texasu. Prázdno, jen dva muži proti sobě. Z dálky se nese táhlý tón foukací harmoniky, vítr prohání po písku několik uschlých listů. V ošlehaných tvářích se nehne ani ten nejmenší sval, oči hledí bez mrknutí zpod okraje klobouku a ruce jsou zlehka položeny na opasku, na němž jsou zavěšeny proklatě nízko dva léty prozkoušené kolty. Jen jeden z pistolníků odejde po svých.

Kulisy klasického westernu. S trochou fantazie se dají přenést i do evropských, lépe řečeno německých fotbalových reálií. Muži s prsty na spoušti jsou trenér Bayernu Mnichov Hansi Flick a sportovní manažer tamtéž Hasan Salihamidžič.

V roce 2020 získal Bayern Mnichov všech šest možných trofejí. Vyhrál německou bundesligu, Německý pohár i Superpohár, Ligu mistrů, evropského Superpohár a mistrovství světa klubů. Sláva převeliká. Po několika měsících je přesto potvrzené, že od května 2021 přestává být Flick trenérem mnichovského klubu. Z harmonického vztahu se stal v rekordně krátké době stav válečný. Na braní zajatců neměla ani jedna zúčastněná strana chuť.

Flick a Salihamidžič. Tihle dva si nikdy úplně nepadli do oka. Ale protože Bayern šlapal v minulé sezoně jako švýcarské hodinky, dařilo se dodržovat dekorum a nevyřčený pakt o neútočení. Jakkoli oba bývalí hráči nejlepšího bavorského klubu měli na mnoho věcí velmi odlišné názory. První vážný škrábanec poznamenal vztah trenér–ředitel už v zimě loňského roku, pochopitelně šlo o doplnění kádru.

Na lednovém soustředění v Kataru si verbálně vjeli do vlasů ohledně nového pravého obránce. Flick jednoznačně plédoval pro jednoho z dvojice Dodo (Doněck) – Henrichs (tehdy Monako, dnes Lipsko), jenže vyšší karta, tedy „Brazzo“ Salihamidžič, rozhodl o hostování Odriozoly z Realu Madrid. Nedá se mluvit o úspěšném angažmá, protože španělský bek nastoupil jen pětkrát a ani trochu nepřesvědčil, koneckonců už je zpátky v Madridu.

Opáčko si dali hlavní hrdinové tohoto příběhu v letním přestupovém termínu. I když vlastně nejen oni. Své si přidali i současný CEO Bayernu K. H. Rummenigge (kterého vystřídá v příštím roce na této pozici někdejší skvělý brankář Oliver Kahn) a čestný prezident Uli Hoeness. Zatímco Rummenigge kryl záda Flickovi, jeho spoluhráč ze slavných minulých let německé reprezentace i Bayernu stál na straně Salihamidžiče.

Hansi Flick čím dál častěji získával dojem, že je více sluchu poskytováno sportovnímu řediteli, a nebyl z toho nijak nadšený. Přece jen nemá za sebou úplně nicotnou hráčskou ani trenérskou kariéru. Asistoval Joachimu Löwowi při stříbru na mistrovství Evropy 2008, patřila mu bronzová medaile ze světového šampionátu o dva roky později a slavil zlatý triumf na MS v Brazílii. Poté pracoval tři roky jako sportovní ředitel německého fotbalového svazu a stejnou funkci zastával i osm měsíců v Hoffenheimu. Tam se mu, pravda, zas tak moc nedařilo, stejně jako když v Hoffenheimu začínal svoji trenérskou kariéru. Tehdy ještě ve třetí lize, z níž se mu čtyřikrát nepodařilo postoupit, a tak musel balit fidlátka.

Od té doby šlo všechno daleko lépe. Na lavičce Bayernu se objevil na začátku sezony 19/20. Společně s Robertem Kovačem pracoval jako asistent Nika Kovače. Jenže mužstvu se nedařilo, vztah důležitých hráčů a hlavního trenéra se rozhodně nedal popsat jako idylický, a tak Kovačové skončili a v listopadu byl Flick povýšen do pozice muže číslo jedna v trenérském štábu. Provizorně. Jenže zvedl mužstvo ze čtvrtého místa k domácímu titulu i dalším úspěchům, takže logicky podepsal dlouhodobý kontrakt do června 2023.

Ale vraťme se do léta 2020. Flick předal dalším členům vedení, pochopitelně včetně Salihamidžiče, seznam vytipovaných posil. Na prvním místě měl dvakrát podtržené jméno útočníka Chelsea Hudsona-Odoie. Smůla, sportovní ředitel dovedl místo něj zpět z Juventusu Douglase Costu. Hodně odvážný krok, protože brazilský fotbalista neodcházel v roce 2018 z Mnichova zrovna v přátelském ovzduší, za dva roky v dresu Juventusu zaznamenal šest branek a hlavně Flick se stavěl proti jeho příchodu. Stejně to dopadlo s obráncem Destem, který nakonec skončil v Barceloně. Na jeho místo dorazil Bouna Sarr z Marseille, zároveň podepsal smlouvu i Marc Roca z Espanyolu. Nedá se zrovna tvrdit, že by někdo z této trojice udělal díru do světa. Flick je využíval hodně málo. Do minulého víkendu dali tito tři dohromady osmnáct ligových utkání a jednu vstřelenou branku. Jediný přestup, který se v létě opravdu povedl, byl příchod Choupo-Motinga. Devět vstřelených gólů v jednatřiceti utkáních není úplně marná vizitka.

Spory vedli Flick a Salihamidžić i o zapojení mladých hráčů. Ještě před necelým rokem to vypadalo, že by Zirkzee, Singh či Arp mohli stabilně patřit do kádru prvního mužstva, jenže dnes už jsou na hostování. Šanci využili jejich dva vrstevníci. Obránce Davies a velmi talentovaný Musiala. „Brazzo“ hodně tlačil na Flicka, aby mladých hrávalo víc, jenže trenér nechtěl experimentovat, chtěl vyhrávat. A sem tam si postěžoval, že nemá k dispozici tak široký a silný kádr, jak by se na vítěze Ligy mistrů slušelo. Na to se hned ozval prezident klubu Hainer. Prohlásil, že Flicka sice chápe, ale on zase musí mít pochopení pro to, že Bayern v průběhu koronavirové krize přišel o 150 milionů eur a tyhle peníze prostě chybějí. Jasně padlo, že zadlužovat se rozhodně není cesta, po níž by se mnichovská chlouba chtěla vydat.

Další bitvu svedli hlavní protagonisté o Alabu a Boatenga. Oběma jmenovaným končí v květnu smlouva a ani jeden se netajil tím, že v Mnichově nehodlají podepsat nový kontrakt. Flick ale hodně tlačil na to, aby zkušení borci pokračovali v jeho mužstvu. Proti tomu ale stála strategie vedení Bayernu – nikoho nepřemlouváme a nebudeme bezhlavě připisovat za navrhované částky další nuly. Takže se sice jednání vedla, ale spíše pro formu, než že by měla přinést skutečný efekt.

Napětí mezi Flickem a Salihamidžičem dosáhlo vrcholu. Došlo i na hádky, Flick se dokonce musel veřejně omluvit svému spolupracovníkovi a soupeři v jednom, protože při návratu z mistrovského utkání se neudržel a na celý autobus zařval směrem k němu: „Drž už konečně hubu.“ Že by bylo možno zachytit nějaké podání ruky, plácnutí si po zápase na lavičce, přátelské objetí, to se nedá tvrdit. Vzájemný vztah se dostal na teplotu meziplanetárního prostoru. Šlo už jen o to, kdo vydrží déle. Samozřejmě že kouči dvakrát nepomohlo, že tentokrát to nebyla v sezoně taková jízda jako v té minulé. V domácím poháru přišlo šokující vyřazení od druholigového Kielu, v Champions League tentokráte vystavili Bayernu stopku Neymar, Mbappé a spol. a pomstili se za porážku ve finále minulého ročníku. Zůstal jen domácí mistrovský titul a i k němu je letos cesta poněkud klopýtává. Munice měl v zásobě Salihamidžič poměrně dost.

A neváhal ji evidentně použít, především při diskusích se členy vedení. V umění dělat politiku byl vždy hodně dobrý. Rozhodně lepší než Flick. Ten se už dál nechtěl nervovat, měl dost neustále propíraných sporů a reakcí Salihamidžiče, zároveň to není muž, na kterém se dá štípat dříví. Spíše naopak. Pokud je přesvědčen o své pravdě, a to je v podstatě neustále, těžko se nechá přemluvit ke změně stanoviska. A tak nedávno oznámil, že v Bayernu je pro něj po konci sezony šlus, Ende und Auf Wiedersehen.

Přišlo mu maximálně vhod prohlášení reprezentačního kouče Löwa (nikoli úplně dobrovolné), že po letošním mistrovství Evropy definitivně končí. Flickovo jméno se okamžitě objevilo mezi nejžhavějšími tipy na nástupce v poslední době tolik kritizovaného kouče. A ačkoli ještě není v tomto směru rozhodnuto, bylo by velkým překvapením, kdyby se Hansi Flick novým trenérem reprezentace nestal.