Glosář Jaromíra Bosáka: Probránit se do Evropy jaksi nejde

Můj nejlepší kamarád vydělal dost peněz. O přestávce zápasu Sparta–Plzeň si vsadil na vítezství Sparty, ačkoli letenští po poločase o gól prohrávali. Upřímně řečeno, člověk nemusel být velký odborník, aby došel k tomu, že tato sázka nebyla hazard.

Na duel Vrba–Bílek, respektive Sparta–Plzeň jsem byl hodně zvědavý. Proto se nebylo co divit mé nerudnosti a jisté naštvanosti, když jsem kolem čtvrt na šest stál v dlouhé nepohyblivé koloně na pražském okruhu a vypadalo to, že podstatnou část utkání prošvihnu. Naštěstí se plechová karavana dala do pohybu včas a v 17:58 jsem mohl usednout před televizním přijímačem.

Kdybych měl mluvit o dojmech z utkání, na první dobrou mě napadne, že na sebe narazily dva týmy, které jsou určitě lepší ve hře dopředu než v defenzívě. A to píši i přesto, že Viktoria tentokráte neukázala prakticky nic z útočných dovedností. Gól ze standardky (který neměl platit pro Ondráškovu ruku) a jedna nebezpečná střela Hejdy v samotném závěru, kdy plzeňští zjistili, že jim teče do bot a překročení půlící čáry není takový zločin, jako přejít hranici se západním Německem před rokem 1989. To je na souboj o pohárovou Evropu opravdu málo a nedá se hledat omluva v tom, že zrovna nehrál Beauguel.

Při způsobu hry Viktorky by na hrotu mohl pobíhat třeba Cavani a stejně by se k ničemu nedostal. Takže útočila především Sparta. A i když to trvalo dlouho, nakonec dokázala brankáře Staňka překonat. Nic na tom nezměnila hra na tři stopery v plzeňském provedení. Ono je totiž úplně fuk, jaké vymyslíte rozestavení či taktickou variantu, pokud v defenzivní řadě nevládne pevná ruka. Místo ní jsem viděl spíše nerozhodnost, spoléhání na druhé, špatnou, někdy úplně nulovou komunikaci a nekvalitní řešení situací před vlastní brankou. Což je něco, co hru Viktorie provází už drahnou dobu.

Příklady jsou nasnadě. Před prvním gólem Sparty nejprve dva stopeři jen imitují snahu připravit na hranici pokutového území o míč Juliše, následně odkrytého prostoru využívá centrující Wiesner a najde Hložka, který po parádní fintě dává gól. Zrovna tady bych klíčovou chybu neviděl u Kaši, hlídajícího sparťanského útočníka. Hložek to udělal skvěle, dokonce se na sociálních sítích objevila srovnání s legendárním Bergkampem, zkrátka přehrál stopera Plzně v přímém duelu. Ale to rozhodující o úspěchu celé akce se odehrálo o několik vteřin dříve. Nedostatečně kvalitně vykonaná práce, někdy i vypadající jako odfláknutá, je takřka nedílnou součástí obranné hry Plzně v posledních měsících.

Druhý příklad přinesla 84. minuta. Stav 1:1 a Havel se nesmyslně snaží zastavit Karabce skluzem v pokutovém území, i když proti sparťanskému záložníkovi je připraven zasáhnout vedle stojící Kaša. Něco velmi těžce pochopitelného nejen pro trenérské duo Bílek–Horváth, ale troufnu si říci, že pro většinu z těch, kteří někdy sledovali fotbalové utkání. Nedisciplinovanost, přemíra snahy ve špatnou chvíli, prachmizerné vyhodnocení situace? Asi od každého trochu. Ale nešlo jen o gólové momenty. Podobných obrazů bylo v plzeňské defenzivní řadě k vidění daleko více. Samozřejmě tomu napomohl i nesmírně pasivní přístup Viktoriánů, míč viděli většinou jen zdálky a na krátkou chvilku, to se pak obrana potí. V tomto punktu trenérská výměna nepomohla, bereme-li v potaz, že hlavním argumentem vedení klubu, rozuměj Adolfa Šádka, pro odvolání Adriana Guľy bylo, že herní projev mužstva neodpovídá klubovým ambicím a požadavkům.

Viktoria má problém. Už nějakou dobu. Nedaří se tým, zvyklý pod Pavlem Vrbou hrát o titul a také ho získávat, nasměrovat zpět k výšinám. Možná se pletu, ale vidím drobnou paralelu s Manchesterem United po odchodu Alexe Fergusona. Kádr vymačkaný jako citrón, unavený psychicky a leckdo se divil, že se najednou nedaří. Z mého pohledu je nejlepším lékařem této fotbalové nemoci čas a jistá míry trpělivosti. Potřebujete nějakou dobu na znovuvytvoření kvalitního týmu, zapracování nových hráčů, musí se změnit i hierarchie v kabině a nic z toho se nestane ze dne na den.

Jenže na to nový majitel Šádek asi jen tak neuslyší. Jeho klub potřebuje úspěch okamžitě. Bez peněz z evropských soutěží se bude za plzeňským pivovarem dýchat hodně těžko a snaha soupeřit se Slávií či Spartou jako rovný s rovným se bude jevit jako čirá fikce. Namísto posílení by muselo dojít na prodeje. Kandidátů na opravdu velký přestup mnoho není. Možná Lukáš Kalvach. Ale jinak? Nejde o transfer za každou cenu, ale o takový, který by uchlácholil klubovou kasu. Na druhou stranu, plzeňští mají na hostování leckdy hodně zajímavé fotbalisty, s nimiž by se určitě do budoucna dalo počítat. A nejde jen o „pardubické“ Hlavatého, Pfeiffera nebo Čiháka. Budu se zájmem sledovat, pro jakou cestu se v létě trenérské duo ve spolupráci s majitelem a manažerem v jedné osobě rozhodnou.

Sparta má v defenzívě také potíže. Daleko větší, než by se slušelo a patřilo. Naštěstí pro letenské je útok, až na duely se Slávií, dostatečně produktivní. Juliš se sice hledá, prožívá těžký čas stejně jako Hložek, když se vracel po zranění. Ale právě na Hložkově případu je patrné, jak důvěra trenéra a trpělivost mohou pomoci hráči zase nahoru, totéž se může s rostoucí herní praxí povést i Julišovi.

Á propos, Adam Hložek. O parádním gólu už byla řeč. Poopravil bilanci nadějného mladíka na jedenáct vstřelených branek a osm asistencí. Hložek se tak podílí na 27 procentech letošních zaznamenaných branek Sparty. Přitom celou řadu utkání nehrál kvůli zdravotní indispozici, nastoupil do této doby jen sedmnáctkrát v sezóně. Skvostné. Ale pro Spartu i trochu smutné. Nedovedu si totiž představit, že by Hložkův agent Pavel Paska nevynaložil maximální úsilí, aby rodáka z Ivančic zhodnotil ještě před mistrovstvím Evropy nebo v jeho průběhu. Vykřičníkem může být v tomto případě zranění Lukáše Provoda, do minulého týdne nejžhavějšího zboží na českém fotbalové trhu. Namísto dojednávání výhodného transferu čeká slávistického záložníka minimálně půlroční rekonvalescence. I to bohužel patří k fotbalu. Něčemu podobnému budou chtít lidé okolo Adama Hložka určitě předejít.

Otázkou je, kdo by měl přijít jako eventuální náhrada. Hodně živá je debata o Krmenčíkovi, o něhož prý zájem projevila i konkurence z Vršovic. Pavlu Vrbovi se těžko divit, že by rád svého někdejšího svěřence přivítal na Letné. Jejich spolupráce byla v Plzni úspěšná, Krmenčíka dostala až do reprezentace a také na zahraniční angažmá, byť to v Bruggách zrovna neklapalo. Jenže tento transfer v sobě nese také dost úskalí. Třeba to finanční. Kolik by si tak manažeři Brugg řekli za Krmenčíkův odchod. Při příchodu museli vytáhnout ze šuplíku cca 150 milionů korun, velkou ztrátu by utrpět nechtěli, navíc kontrakt končí českému hráči až v roce 2023. Podle serveru Transfermarkt.com se současná cena Michaela Krmenčíka pohybuje kolem čtyř milionů eur.

Možný útočníkův plat by také rozhodně nebyl zanedbatelnou položkou rozpočtu, jakkoliv se této oblasti poněkud uleví po odchodu astronomicky placeného Plavšiče. V úvahu asi tedy přichází hostování, které Krmenčík zažívá v současnosti v Soluni. Zároveň je možné, že Sparta sáhne do vlastních zásob. Příklady Karabce, Hložka, Vitíka, dříve Sáčka, Wiesnera či Juliše ukazují, že to nemusí být špatný směr.

Tak jako tak, Plzeň i Spartu čeká pořádný kus práce na hřišti i ekonomického rozvažování při snování plánů, jak se dostat na kobylku Slavii. Podle posledních výkonů a výsledků mají k tomuto cíli výrazně blíže letenští. Ovšem Viktoriáni mohou ukázat vlídnější tvář svého fotbalového kumštu už ve finále poháru. A že by se jim vítězství hodilo z mnoha důvodů, o tom není sporu. Jenže proti bude stát hegemon současného českého fotbalu, pražská Slavia. Skočím se zeptat kamaráda, na koho mám vsadit…