Glosář Jaromíra Bosáka: Pražská fotbalová euforie

Slávisté jsou po včerejšku velmi blízko postupu, v nějž nevěřil po porážce s Beer Ševou asi nikdo – kromě trenérského štábu červenobílých. V Izraeli hráli slávisté mizerně v defenzivě, na druhé straně hřiště nedokázali proměnit ani ty největší šance. Následné utkání proti Leverkusenu a domácí zápas s Nice už ukázaly jisté zlepšení, ovšem včera na Azurovém pobřeží to byl vskutku výborný výkon a zasloužený import tří bodů do Prahy.

Za sebe musím napsat, že mě velmi těší, když přední český klub hraje proti silným soupeřům to, co dokáže předvádět v domácí soutěži. Tedy žádného „zanďoura“ s obligátním čekáním na nějaký ten brejk, jinak bránit, odkopávat, zdržovat. Sešívaní vyrukovali na osmý tým francouzské ligy od začátku s presinkem, snahou přetlačit domácí fotbalisty a především střílet góly.

Ostatně poměr střel mluví jasnou řečí – 14:10 pro Slavii. Myslím, že tím trenéra Patricka Vieiru hosté přece jen trochu zaskočili. OGC Nice má v kádru řadu velmi šikovných nadějných hráčů. V utkání jich nastoupilo patnáct, jedenáct z nich má v rodném listu rok narození v rozmezí 1998–2000. A dejte na mě, takový Reine-Adelaide bude jednou velkým hráčem, hodně mi připomínal právě Vieiru. Ale ani on nedokázal zastavit rychlík Slavia, který nakonec dojel do stanice Tři body.

Jestli se něco (zase) Jindřichu Trpišovskému podařilo, je to přesun Lukáše Masopusta na post pravého obránce. Zatímco v záložní řadě se v poslední době v klubu i reprezentaci trápil, na beku je to jiná píseň. Navíc, věren slávistickému stylu, si i tak zaútočí víc než dost.

Na druhé straně nastoupil po delším čase uzdravený Bořil, protože je tentokráte marod Oscar. A hrál výborně. Další příjemný rébus pro kouče. Velmi spolehlivý Kúdela a Zima tvrdili muziku, byť mladší ze stoperské dvojice měl ke konci zápasu už asi černo před očima a nepůsobil v posledních minutách nejjistěji.

Chválit by bylo možné úplně všechny nastoupivší. Uprostřed hřiště dřel Holeš, navíc se blýskl fantastickou přihrávkou na třetí gól, při neúčasti Stancia se šéfem zálohy stal Ševčík a dal zapomenout na ne úplně přesvědčivé výkony posledních týdnů. Chtěl hrát, říkal si o míč, měl cit pro přesnou přihrávku. Vedle něj se postavil od začátku Lingr. A v Nice na něj hned tak nezapomenou. Jeho gól byl vskutku parádní, po dlouhé době se někdo ze slávistů prosadil podobným způsobem. Už bylo načase.

Zvláštní kapitolou jsou ofenzivní hráči. Olayinka zase ukázal, jak platným členem týmu je. Pracuje na velkém prostoru, je nebezpečný před brankou soupeře, dokáže podržet míč. A taky zahodit velkou šanci jako za stavu 1:1, kdy hlavičkoval z pěti metrů jen do středu branky. Ale vykoupil se o chvíli později, když posunul opět hlavou míč do sítě po Ševčíkově centru.

Ostatně i třetí gól padl po hlavičce, tentokráte to byl Sima, kdo definitivně rozhodl. Příběh tohoto mladého Senegalce je takřka pohádkový. Před pár měsíci trénoval v Táborsku a teď dává góly v Evropské lize. Pokud vydrží v nastaveném trendu a bude víc přihrávat spoluhráčům v nadějných situacích, vybere si ho za nějaký čas ještě lepší klub než Nice.

Není to tak dávno, co jsem tady napsal, že Jan Kuchta se hodně potýká s tím, že je rozdíl hrát za Slavii, nebo za Liberec. Vypadá to, že se hodnoty srovnaly a Kuchta se rozstřílel. V Nice to nevyšlo, ale kolik toho odpracoval, ubojoval, odběhal, to klobouk dolů. Práce pro tým, to je Trpišovského axiom, který byl naplněn v Nice na maximum. A psychická odolnost. Leckterý tým by se po vyrovnání, zaviněném hrubkou Koláře, sesypal, ale pro sešívané to neplatilo. Okamžitě přitlačili na plyn a výsledkem je sladké vítězství. Postup je blizoučko, jen si pro něj sáhnout.

O Spartu musel mít český fanoušek obavy. Nepovedená ligová vystoupení v sobě moc optimismu nenesla. Jenže Letenští mají ve svém středu specialistu na Celtic – Lukáše Juliše. Nastřílet na evropské scéně jednomu mužstvu ve dvou zápasech pět gólů, to je těžká frajeřina. Upřímně, já být manažerem Celtiku, okamžitě po zápase bych mezi zavazadla přibalil právě sparťanského útočníka a propašoval ho do Skotska. Stal se černou můrou obrany skotského mistra, která stopery bude strašit ve snech ještě dlouho.

Začátek nebyl zrovna veselý, stejně jako proti Českým Budějovicím. Tentokráte chyboval navrátivší se Hancko, jehož vzal Edouard na kolotoč, povozil ho, a než mu cvakl lístek, stihl dát gól. Vzhledem k současné situaci Letenských by se málokdo divil, kdyby upadly naděje na dobrý výsledek do kómatu.

Ale první poločas dohráli fotbalisté v rudých dresech tak, jak se sluší a patří. Pavelka jako stoper rozhodně pomohl, Dočkal využíval volného prostoru a dostatku času k tomu, aby ukázal, v čem je silný – přesná přihrávka do nadějné situace. Ne, časy Bořka Dočkala ve Spartě ještě zdaleka nekončí.

Spartě hodně pomohlo vyrovnání, kterým si usmířil příznivce Letenských Hancko. Zanedlouho přišel druhý gól. Skvělým pasem ho připravil Dočkal. Doslova jím svlékl donaha stopery Celtiku. Už v prvním zápase bylo jasné, že tady má skotský celek problém. Střední obránci jsou sice urostlí, tvrdí, ale jsou na štíru s rychlostí, obratností a technikou. Profitoval z toho Juliš. A kdyby Krejčí mladší netrefil hlavou těsně před poločasem tyč, mohl být klid.

Nestalo se, a tak se sparťanské duše musely třást obavami. Do druhé půle nastoupil Celtic daleko aktivněji než do prvního dějství, zatímco domácí najednou nevěděli, co si počít. Kazili přihrávky, míč je neposlouchal, převládlo přesvědčení, že hlavní je ubránit jednobrankový náskok.

Hodně pomohl Nita, podepisující tak nárok na to, chytat i v lize. Co měl lapit, to lapil, byť sem tam pomohlo i štěstí jako při další šanci Edouarda. Ale zmatků bylo v obranné činnosti více, než by se jednomu líbilo. Ovšem skotský tým opět dokázal, že se veze na vlně bídy a neúspěchu i v koncovce. Z nepříjemných úvah vytrhl sparťanskou lavičku třetí gól. A byl parádní. Měkoučký centr Karlssona s přehledem proměnil v gól samozřejmě Juliš. Tím pádem bylo rozhodnuto, hosté se už na nějaký velký odpor už nezmohli. Výsledek podtrhl proměněným sólem Plavšič.

Pro Letenské je vítězství důležité hned několikrát. Pořád jsou ve hře o postup ze skupiny, byť zápasy s Lille a AC Milán budou nesmírně těžké. Zároveň ale znovu mohou nabrat hodně pošramocené sebevědomí. Samozřejmě je otázka, jak to bude se znovu zraněným Hanckem, nejspíše jde o stále opakovaný problém. Důležité také bude, jestli se Václav Kotal rozhodne používat i nadále systém na dva útočníky, který se osvědčil. V takovém případě se ulehčí Julišovi, obránci se musí soustředit na více cílů a sparťanský střelec má více životního prostoru, s nímž si ví rady.

Pražská „S“ mají v jednom případě skvěle a ve druhém poměrně nadějně nakročeno. Teď už jen onen krok dokončit.