Glosář Jaromíra Bosáka: PES štěká a karavana stojí

Konkrétně malé vesnické kluby a jejich pobratimové z měst si mohli dva týdny zatrénovat a opět bylo nutno uzamknout šatny a míče odvézt k někomu z hráčů či trenérů domů, aby v nevytápěných klubových prostorách, které se otevřou bůhvíkdy, nepřemrzly a byly někdy na jaře zase použitelné.

Amatérský sport je opravdu těžce zkoušen a je otázkou, kdo u něj přes všechna omezení a nucené pauzy vydrží, kolik klubů bude mít po rozvolnění opatření dostatek hráčů k dispozici, protože ne každý bude mít trpělivost a zůstane u něčeho, co reálně nemůže vykonávat.

Tím spíše, pokud by měla nastat situace, kdy by se i sportovci na této úrovni museli v blízké budoucnosti podrobovat před zápasy nebo rozjetím soutěží testům. Cožpak o to, ze zdravotního hlediska je to i vcelku pochopitelné, ale kdo by tuhle operaci platil, to tedy opravdu nevím. Na to kluby na okresní úrovni vskutku prostředky nemají.

To profesionálové jsou na tom pochopitelně jinak. Testuje se ostošest a mnozí z hráčů ligových klubů už berou klasický test jako samozřejmost. V pražském Edenu tím spíše, když červenobílí postoupili ze skupiny Evropské ligy. Takže si martyriem zkoumání hlubin čichového ústrojí prošli mnohokrát.

Před utkáním ve Zlíně ale čínský virus vylezl na barikády, zahnal tým Jindřicha Trpišovského do karantény a cestu po D1 do Zlína mu neumožnil. Bylo to celé poněkud kuriózní, že první, kdo světu oznámil, že mužstvo na jih Moravy tentokráte z karanténních důvodů nezamíří, byl Jaroslav Tvrdík. A docela tím překvapil odpovědné na hygienické stanici, o Ligové fotbalové asociaci nemluvě.

Na druhé straně, masivní nákazu prodělalo mužstvo Opavy, přesto do Liberce dorazilo a trenér Kováč musel sestavu slepit z borců, kteří mají ve většině případů minimální, nebo dokonce vůbec žádné ligové zkušenosti. Co také dělat, když musíte nechat doma čtrnáct fotbalistů? Přitom rozhodnutí hygienické stanice o tom, že by opavští hráči neměli u Nisy nastoupit, došlo těsně před utkáním, na což už trenérský štáb nereflektoval a do boje hráče poslal.

Proto se mohl v brance Slezanů představit nejmladší brankář české ligové historie Mikuláš Kubný. V šestnácti letech je to vskutku pozoruhodný příběh. Tím spíše, že mladičký gólman zachytal velice slušně a ukázal, že by do příštích let mohli mít v Opavě vystaráno. Pokud tedy Mikuláš zůstane nohama na zemi a bude na sobě pracovat, jak se sluší a patří. Aspoň jeden plusový bod v koronavirovém zmatku. Ty tabulkové Opavě pochopitelně chybějí a stále je tím pádem přikována na poslední místo. Budoucnost není v tomto klubu zrovna laděna dorůžova. Ale do konce soutěže je ještě hodně daleko.

Je otázka, jestli s takovým nejednotným přístupem a způsobem rozhodování je liga opravdu regulérní. Jedni kvůli karanténě nehrají, druzí pro změnu nastoupí. Mimochodem, slávisté hráli s Libercem v minulém kole, a kdyby museli nahradit prakticky celou základní jedenáctku, nemuselo by přijít vítězství o tři góly. I když šíře a kvalita kádru obhájce titulu jsou pochopitelně nesrovnatelné s tím, s jakým týmem disponují v Opavě.

Karanténa, to je bestie, co si budeme povídat. Jenže je rozdíl, když vás do ní uvrhne nemoc a následné rozhodnutí hygienické stanice, nebo když se do ní, myšleno co se zápasů týče, pošle hráč sám. Posledním takovým případem je Ladislav Krejčí mladší. Disciplinární komise mu za brutální, naprosto zbytečný a nesmyslný zákrok na pardubického Solila udělila trest na čtyři zápasy.

Upřímně řečeno, sparťanský záložník dopadl ještě dobře. Z mého pohledu to mohlo skončit ještě přísnějším trestem. Klika pro Krejčího byla zřejmě v tom, že Solil nehlásil žádná větší zranění a nepochopitelný atak přežil jakž takž ve zdraví. Což nic nemění na podstatě věci.

Ve chvíli, kdy předvedl Krejčí inkriminovaný zákrok, musel Václav Kotal vyrůst o desítky centimetrů. Okamžitě mu muselo být jasné, že klíčový hráč jeho mužstva se na dlouho vyautoval. Ve chvíli, kdy v utkání vedete, do konce schází jen pár minutek a míč se pohybuje na polovině hřiště.

V tu chvíli reagovat podobným způsobem třeba i na faul na svou osobu, který celé situaci předcházel, je absolutně mimo mísu. Žádná snaha hrát míč, jediným cílem akce bylo trefit pardubického hráče, to bylo při pohledu na hřiště naprosto jednoznačné. Tedy až na rozhodčího Deneva, který si to na místo přestupku přihasil jen se žlutou kartou a opravil se až po prozkoumání situace systémem VAR.

Exces ze závěru zápasu s Pardubicemi svědčí o tom, že kapitán české jednadvacítky nemá v hlavě správně nastavené priority. Stále zůstávám u názoru, že Krejčí je fotbalově velký příslib pro celý český fotbal. Vítězná mentalita, skvělé čtení hry, výborný v soubojích, dokáže dávat góly i rozehrát akci. To je všechno pravda. Ale pokud nedojde v jeho myšlení k razantní změně, tenhle svůj kumšt bude moci ukazovat toliko v české lize, protože s cejchem hráče, který dokáže kvůli krátké chvilce osobní pomsty obětovat úspěch celku a třeba měsíc nehrát, cesta do dobrého zahraničního klubu vskutku nevede.

Při představě, že Krejčí předvede něco podobného třeba v prvním utkání závěrečného turnaje mistrovství Evropy jednadvacítek, se musí jeho jmenovec, trenér tohoto mužstva, budit hrůzou ze sna úplně zpocený. V tom je totiž zakopaný pes. Svému hráči na tak důležitém postu musíte věřit, že tým je na prvním místě, jinak to nefunguje.

Docela by mě zajímalo, jak reagovali na tento exces trenéři či vedení Sparty. A tím ani nemyslím vyjádření pro tisk a další novináře. Spíše mi jde o skutečné řešení uvnitř šatny. Pokutu považuji za samozřejmost, otázka je, jestli by nemělo následovat i nějaké to sezení s psychologem, protože to není první úlet tohoto hráče.

Zároveň se může stát, že v rámci jakéhosi převýchovného období Krejčí zůstane na lavičce, i když už bude mít trest odkroucený a bude trenéru Kotalovi k dispozici. Na druhou stranu, body jsou body, že jo, co si budeme povídat. Sparta bude hrát o Evropu nebo možná o titul a zkušenosti napovídají, jak by se asi toto dilema řešilo. I když… kdoví. Příští týdny a měsíce ukážou.