Článek
Ale že to bylo krásných pětadvacet minut, není-liž pravda? To si musí říkat sparťanští fanoušci při čerstvé vzpomínce na zápas Sparty s Lyonem. Nadšen by byl určitě i starej Homolka. Jenže skvělý začátek vystřídal hořký konec.
Před utkáním se hojně diskutovalo na téma velký výkonnostní rozdíl mezi lyonským a pražským týmem. Tím spíše, že na začátku sezony s rudými mocně zacvičili borci z Monaka. Vcelku pochopitelně nastupovali na trávník jako favorité svěřenci trenéra Bosze. Jenže v prvních minutách to vypadalo, že Lyonští jsou duchem někde u pražských památek nebo u masivního stolu osvěžovny U Kocoura.
Svoji roli ovšem hrál i vynikající vstup Sparty do zápasu. Její hráči byli prakticky všude, důsledně dostupovali soupeře při rozehrávce, nedávali mu žádný prostor a nutili ho k chybám v přípravné fázi. Tím pádem se velmi často dostávali k míči ještě na polovině Lyonu, a tím pádem měli krátkou cestu k Lopesově brance.
Na hřišti působili domácí sebevědomě, nebáli se hrát jeden na jednoho, opravdu vypadali velmi dobře. Tím spíše, že první gól Haraslína přišel velmi záhy, už po třech minutách. To pochopitelně sparťany posunulo do ještě vyššího patra sebedůvěry, což dokumentoval znovu Lukáš Haraslín druhým gólem, kdy si doslova vychutnal velezkušeného Boatenga a umístil svoji přízemní střelu mezi tyč a pravou dlaň gólmana Lopese. Euforie na tribunách byla veliká. Takový snový začátek nečekal nikdo.
Jenže zhruba po pětadvaceti minutách se fotbalisté francouzského klubu rozpomněli, kvůli čemu vlastně do Prahy přiletěli. Svou roli v pozvolném procitání mohlo hrát i to, že oproti poslednímu ligovému utkání udělal trenér Bosz pět změn. Jen na lavičce zůstali sedět Paquetá, Dubois nebo Emerson. Ale i bez nich začali hosté na trávníku pozvolna šéfovat. Mendes, Guimaraes či Aouar si postupně podmaňovali střed pole.
Naopak domácí přestali být agresivní v presinku, spíše se zatáhli dozadu, zkrátka nechali Olympique hrát, což nebyl ten úplně nejlepší nápad. Tím spíše, že se dostavovaly chyby v rozehrávce, které musel skvělými zákroky napravovat Florin Nita. Ovšem tři minuty před koncem poločasu byl i rumunský gólman krátký na zakončení Ekambiho, poté co jmenovaný využil otevřené dálnice mezi Čelůstkou a Hanckem. Namísto pohodlného dvougólového vedení doprovázel sparťany do šatny náskok jedné branky. A to bylo málo.
Do hry totiž vstoupil Paquetá. Jestli někdo svým vystoupením charakterizoval rozdíl v individuální technické vyspělosti mezi oběma mužstvy, byl to on. Na něj je vážně radost se dívat. Tenhle Brazilec sice pohořel v prvním evropském angažmá v milánském AC, do Lyonu byl prodán s poměrně výraznou finanční ztrátou, ale velmi záhy začal ukazovat, jaký se v něm skrývá potenciál.
Vzít mu míč, to je při jeho skvělé technice a krytí meruny takřka nadlidský úkol. Přesvědčit se o tomto faktu mohli prakticky všichni obránci, protože Paquetá se pohyboval na celé šířce hřiště. Najednou bylo před Nitou daleko živěji, než by bývalo zdrávo. V první půli výborný Haraslín se nedostával k míči, o moc lepší to nebylo ani u Hložka, nebezpečné situace před brankou Lyonu se nekonaly, domácí prohrávali souboje, Minčev na hrotu nedostal po celou dobu svého působení v utkání kloudnou přihrávku, zkrátka domácí nebyli šéfy na hrací ploše. Naopak honičku měla defenziva Sparty a leckdy se nestačila ohánět. Góly na sebe nenechaly dlouho čekat. Pohříchu vždy přišly po velké chybě obranné čtveřice, nedůrazu ve vlastním pokutovém území, špatné komunikaci. Když si vzpomenu na čtvrtou branku Lyonu, jímá mě hrůza ještě teď. Co teprve Pavla Vrbu…
Sparťané to nezabalili, nahrálo jim i vyloučení Gusta po druhé žluté kartě. Tvrdě pracovali, nechtěli odejít poraženi. Proti deseti získali převahu, ale vytěžit z ní gól, vytvořit tutovou příležitost, to se nedařilo. Na hřišti se postupně objevil Dočkal, Karabec i Krejčí ml. Posledně jmenovaný nejenže se po delší době rekonvalescence objevil znovu v mistrovském utkání, ale také si připsal poslední gól utkání po vskutku nádherné akci, při níž ve výskoku lehce odfoukl zkušeného Denayera a nechytatelně skóroval. Jen už nebyl čas na vyrovnání.
Pro diváky to byl zajímavý večer. Sedm gólů, vynikající hráči v akci, další šance. Konfrontace s velmi silným protivníkem, který byl lepší. A zároveň upozornění, že na Letné, respektive na Strahově, je stále na čem pracovat.
Slavia hledá cestu z tunelu
Věčný rival z Edenu dokázal platnost teorie, že v Izraeli se k červenobílým staví fotbaloví bozi a bůžci zády. Tak jako proti Beer Ševě před rokem si i tentokráte v duelu s Maccabi Haifa zajistili červenobílí střeleckou a územní převahu. Ale co z toho, když nejste schopni trefit zařízení nebo uděláte hrdinu z brankáře Cohena? Efektivita zakončení byla žalostná. A pak stačí soupeři jedna povedená střela a má vystaráno.
Navíc sešívaní vyprodukovali opravdu hodně chyb, v mnoha fázích hry vypadali nejistě. Samozřejmě, trenér Trpišovský si může postěžovat na stále bobtnající marodku. Stačí se podívat na lavičku náhradníků ve včerejším utkání. Seděli na ní zkušení Lingr, Ekpai a Krmenčík a mladíci Samek, Sirotník a Obadal. Tedy až na gólmana Mandouse. Nikdo jiný, To se pak těžko hledá cesta z tunelu.
Asi není od věci klást si otázku, proč je právě mezi slávisty tolik zraněných hráčů. Jistě, nejde jen o jedno a to samé zranění, ale stejně musí člověku vrtat hlavou, jestli indisponovaných fotbalistů není až příliš. Ano, může jít o prostou náhodu a velkou smůlu, ale také jde o hráče, kteří se po několika zápasech stále na marodku vracejí, velmi často jde o svalové problémy… Zkrátka v Edenu budou muset pátrat po tom, jestli náhodou tréninkový proces hráče až příliš nehuntuje, jaké jsou povrchy hřišť, na nichž trénují, jak funguje rehabilitace. Na každý pád je potřeba otočit trend, kdy je na marodce polovina kádru, byť vyhnout se zraněním stoprocentně asi nejde. Ale čeho je moc, toho je opravdu příliš.
Zároveň ale tvrdím, že Maccabi Haifa je mužstvem, které musí poslední český mistr porazit i ve velmi improvizované sestavě. Rozhodně nepatří do stejné výkonnostní skupiny. Leč nestalo se a situace červenobílých v tabulce se komplikuje. Doma musí izraelského soupeře bezpodmínečně porazit a urvat body, naprázdno nesmí vyjít ani v utkání s Feyenoordem nebo Unionem Berlín. Bude to ještě fuška, o tom nelze vést spory.
