Glosář Jaromíra Bosáka: O reprezentačních experimentech z nutnosti

V pondělí jsme s kolegy Hoškem a Šídlem hovořili v Angličanovi mimo jiné i o reprezentačním výběru Anglie. Kromě dalších témat jsme se dotkli i toho, že trenér Southgate rozšířil v posledních měsících kádr uchazečů o dres se třemi lvy ve znaku měrou nebývalou. Hodně zkouší, má v merku snad čtyři desítky hráčů a upřímně, výkony tomu odpovídají.

Ona to ani žádná velká sláva být nemůže, když hráče točíte, jako byste řídili třírychlostní kolotoč. Bez pevné kostry to zkrátka nemůže fungovat na sto procent. Říkal jsem si, že Jaroslav Šilhavý je vlastně v podobné situaci. Jen z jiných příčin. Českého kouče nutila a nutí k mnoha změnám a totálním improvizacím při skládání kádru neveselá epidemická realita.

Popisovat to, co se dělo před mačem se Skotskem v Olomouci, už nemá smysl, ale ani teď není nad čím jásat. Někteří hráči odpadli ještě před odletem na Kypr, další čtyři už nemohli do Izraele, další pozitivní test přišel po utkání v Izraeli. Covid zkrátka úřaduje. To Southgate experimentuje z úplně jiných důvodů.

Anglické mládežnické týmy patří k tomu nejlepšímu v Evropě, jejich hráči se dokážou prosadit i v Premier League. Sedmnáctka, osmnáctka, dvacítka, to je převelice kvalitní zásobárna velkých talentů. A protože někdejší skvělý obránce Southgate vedl i jedenadvacítku, logicky se očekává, že bude zabudovávat ve velké míře své někdejší svěřence, ale i mladší borce do „áčka“.

Mount, Abraham, Rice, Sancho a mnozí další jsou velkým příslibem do budoucna, ale jen na nich seniorská reprezentace stát nemůže. Ale až si tým opravdu sedne, bude mít pevnou kostru, hierarchii a jasně daný způsob hry, potom buď bůh milostiv všem, kdo proti němu budou stát.

Jaroslav Šilhavý, toho času doma v karanténě, nemá tolik možností lovit další duše v juniorských mužstvech. A tak se do nominace na dnešní mač dostali třeba Poznar, Rabušic nebo Malinský. Určitě kvalitní ligoví hráči, o tom není sporu, ale za normálního stavu věcí by těžko v současnosti mohli pomýšlet na reprezentační dres.

Úbytek vyzkoušených hráčů je opravdu velký a jeden by se uzoufal, protože tak velkou míru testování nových tváří si realizační tým české reprezentace určitě nepředstavoval. To vám vypadává útočník číslo jedna, dva, tři…

Mimochodem, Skotové na tom jsou jen o trochu lépe. Těm vypadlo šest lidí kvůli pozitivním testům na covid-19, a tak proti Slovensku musel třeba na místě stopera nastoupit třiatřicetiletý Andrew Considine, pro něhož to byl debut v reprezentaci. I na jiných místech v sestavě musí trenér Clarke vymýšlet záplaty. Pravda ale je, že je to pořád lepší výchozí stav ve srovnání s tím, s čím se potýká český nároďák.

Mám pochopení pro to, že na Kypru ani v Izraeli nepodal tým Jaroslava Šilhavého zrovna excelentní výkon. Ano, třicet minut v Haifě bylo velmi dobrých, ale poté se stupnice výkonnosti začala podobat tomu, co čeští fotbalisté ukázali na Kypru. Víceméně pochodové cvičení s míčem.

Veliké potíže s cestováním, trénováním a hlavně nejistotou, kdo vůbec bude moci nastoupit, to se musí podepsat. To beru. A vůbec bych nezapomínal na psychiku otců, synů, manželů a vůbec příbuzných, kteří v době velmi zhoršené zdravotní situace musí být daleko od svých blízkých. Ale marná sláva, na druhé straně rovnice stojí objektivní výkonnost Kypru a Izraele.

Kyperští fotbalisté prohráli další utkání v Lucembursku. Naprosto zaslouženě, nepředvedli vůbec nic. Izraelci hráli před pár dny shodou náhod barážový zápas o mistrovství Evropy ve Skotsku. Neutrální divák nejspíše přenos vypnul po dvaceti minutách, byl to naprosto příšerný fotbal. Nepíši to proto, abych nějak dehonestoval to, co ukázali čeští fotbalisté v posledních dvou utkáních, to opravdu nemám v úmyslu.

Upřímně, sám nevím, jak kvalitní by byla moje práce v podobné situaci. Asi bych také zrovna nezářil. Jen chci upozornit na to, že svěřenci Jaroslava Šilhavého nehráli s Německem, Španělskem nebo už zmiňovanou Anglií, ale se sotva průměrnými soupeři.

Zároveň ale musím jedním dechem dodat, že mě ledacos potěšilo. Výkon Lukáše Provoda byl jedním z pozitivních momentů. Kluk, o němž před dvěma třemi lety věděli jen opravdoví insideři, hrál bez bázně a hany a z mého pohledu byl nejlepší na hřišti. Při třetím startu za nároďák. I proti Skotům bych ho chtěl vidět v sestavě, ale těžko říci, zda se v ní objeví.

Hodně se mi líbil i Vladimír Coufal. Podle mého mu uskutečněný přestup do West Hamu i velmi dobrá premiéra v Premier League ještě zvedly sebevědomí. Opravdu si věří i ve složitých situacích, je nastaven na to, že je zvládne. To je pro reprezentaci jen a jen dobře. Stejně jako fakt, že trenérský štáb sáhl po Tomáši Petráškovi, nebo že se vrátil David Hovorka. Na místech stoperů určitě českou reprezentaci bota tlačit nebude.

Jedno musí být českým hráčům líto. Prázdné ochozy na stadionu. Atmosféra na všech glasgowských velkých stadionech bývá skvělá, možná vůbec nejlepší v Evropě. Měl jsem tu možnost komentovat v Celtic Parku, na Ibrox stadium i v Hampden Parku (do jeho útrob se při finále skotského poháru v roce 1937 vešlo 147 365 diváků) a byl jsem unešen. Čistá nádhera, jinak se to napsat nedá. O to budou kvůli čínskému „importu“ fotbalisté obou stran ochuzeni.

Dnes večer půjde o první příčku ve skupině, o možný postup o patro výš. Bylo by skvělé, kdyby se čeští fotbalisté v následujícím ročníku Ligy národů potkávali s těmi nejlepšími evropskými týmy. Takovou zkušenost nic nenahradí. Chce to maličkost - vyhrát ve Skotsku. Nemožné to určitě není. Večer uvidíme.