Glosář Jaromíra Bosáka: Mnichovský Bayern na lovu

Poslední vítězství je staré jen několik hodin. Zápas proti Seville v Superpoháru UEFA nebyl sice zrovna očekávanou pastvou pro oči, ale úspěch mnichovské chloubě přinesl. Což je něco – myslím značný počet různých pohárů – na co jsou v hlavním městě Bavorska zvyklí.

Od roku 2013 nevyhrál Bundesligu žádný jiný tým. Dominance Bayernu na domácí scéně je opravdu velká. Dlouho se ale čekalo na prosazení se v Evropě. Právě v roce 2013 přišlo vítězství v Lize mistrů, ale od té doby začal čas tápání na evropské mapě. A to seděli na lavičce takoví trenéři jako Pep Guardiola nebo Carlo Ancelotti.

Velkému ušatému poháru určenému pro vítěze Champions League dal pokyn k přesídlení do Mnichova až letos právě Hansi Flick. Upřímně – nebylo divu, protože po loňské listopadové trenérské změně Niko Kovač – Flick se Bayern rozjel k nevídaně úspěšné sérii. Za sebe mohu říci, že se mi hra mnichovského mužstva hodně líbila. A nejspíše jsem nebyl sám.

Po dvou výhrách přišly sice dvě porážky – s Leverkusenem a Mönchengladbachem, ale od patnáctého kola se už jen vyhrávalo. Vyjma jedné remízy s Lipskem. K tomu šest výher v Německém poháru a jedenáct vítězství v Lize Mistrů, nula porážek – to se vážně nechá vidět.

Bayern opravdu šlapal. Fyzicky velmi náročný styl, individuálně skvěle vybavení hráči, dobře postavená taktika, ochota pracovat do úmoru pro úspěch mužstva, to všechno se poskládalo do mozaiky, která bavila a baví fotbalovou Evropu. Na Chelsea nebo v Barceloně mohou vyprávět.

Zároveň je namístě otázka, jestli se může Bayern stát na nějakou dobu hegemonem evropského klubového fotbalu. Asi to nebude v příštích sezonách taková jízda jako v té minulé, ale německý klub se na absolutním vrcholu může držet dlouho. Předpoklady k tomu jsou.

Po boku zkušených harcovníků Neuera, Müllera, Lewandowského, Boatenga, Alaby či Kimmicha nastupují výrazně mladší Sané, Gnabry, Davies, Coman. A k tomu začínají do ligy nakukovat další zelenáči jako holandský mládežnický reprezentant Zirkzee, nejmladší střelec klubu v bundesligové historii Musiala nebo Cuisance. Zdá se, že o budoucnost je postaráno.

V Bayernu začal poměrně nedávno fungovat vylepšený systém skautingu a výchovy mladých hráčů. Důležité je, že ti, kteří se ukazují v dobrém světle, dostanou šanci si zahrát Bundesligu a upozornit na sebe.

Případ levého obránce Alphonsa Daviese je nejlepším důkazem. Kdo by si před pěti lety tipl, že jedna z nejzářivějších mladých hvězd současnosti přijde z Kanady? Ale už i tam sahají dlouhé prsty Bayernu. Navíc Davies přišel za haléře a za několik let může být prodán za pořádný ranec, což potěší Jana-Christiana Dreesena, který je v klubu zodpovědný za finance.

À propos, finance. Jako většina německých profesionálních klubů nemá Bayern jednoho vlastníka. Jde o akciovou společnost. FC Bayern München AG je ze 75 % vlastněna klubem samotným, další tři partneři (Adidas, Allianz, Audi), drží každý 8,33 %. Tímto uspořádáním je zajištěno, že se klub nestane objektem více či méně úspěšných obchodů a že ho nějaká změna eventuálního vlastníka, kterému dojdou prostředky, nepošle na smetiště dějin.

Naopak, sedmadvacet let za sebou se mnichovský klub pohybuje v kladných číslech. V loňském roce vykázal po účetní uzávěrce příjem 602 milionů eur, což ho řadí na čtvrté místo mezi evropskými kluby. Hodně zajímavým faktem je, že zatímco u dvacítky nejlépe finančně postavených klubů starého kontinentu činí příjem z televizních práv v průměru zhruba 43 % celkově získaných peněz, u Bayernu je to pouhých 28 procent.

Zbytek tvoří příjmy ze vstupného a marketing. A ten funguje Bayernu především v Německu skvěle. Díky tomu mohla být porušena zásada, kterou dlouho razil bývalý prezident klubu Uli Hoeness – nebudeme se pouštět do závodů o nějakého hráče, žádné šílené částky nebudeme za přestupy vydávat. V poslední dekádě přišli třeba Javi Martínez (40 milionů eur), Lucas Hernández (72 milionů), Leroy Sané bude s bonusy stát zhruba 80 milionů eur.

Inu, chceš hrát prim v Evropě, musíš pustit chlup a dostat do týmu kvalitu. Pokud vyhraješ Ligu mistrů, jde to o dost snáz. Ale i přes výrazné výdaje je správní rada stále v pohodě, protože křivka běhu financí je stále velmi bezpečně tažena prostorem černých čísel.

Nic není jen růžové, i Bayern bude muset po odchodu Perišiče a Thiaga Alcantary ještě nakupovat. Kádr je sice velmi široký, ale Flick bude chtít ještě minimálně dva hotové hráče špičkové kvality. Na přestupovém trhu i v kancelářích klubu na Säbener Strasse bude ještě velmi živo. Těžko se tomu divit. Obhajoba domácího titulu se bere jako samozřejmost, toho v Lize mistrů jako něco, co by nemělo být neuskutečnitelné. A k tomu potřebujete co nejlepší materiál. Takže nakupovat v second handu se v Mnichově skutečně nebude.