Glosář Jaromíra Bosáka: Krvavá noc pro Slavii, nadávky a pěsti ve tmě

Že slávisty nečeká v odvetě s glasgowskými Rangers nic jednoduchého, bylo jasné už ve chvíli, kdy byl tento soupeř českému mistrovi vylosován jako soupeř pro osmifinále Evropské Ligy. Čtvrteční večerní reálie ovšem očekávání bohatě překonaly.

Nejdříve snad něco k samotnému odvetnému zápasu, do kterého šla Slavia s vědomím domácí remízy 1:1. A po vítězství 2:0 slavila postup mezi osm nejlepších týmů Evropské ligy.

Jindřich Trpišovský ve Skotsku překvapil. Do základní sestavy posunul tentokrát Hromadu a Oscara, na lavičce zůstali Holeš s Kuchtou. A od prvních minut přihlíželi tomu, že se Rangers rozhodli soupeře především zastrašit a následně dorazit.

Troufnu si tvrdit, že dnes se tak výrazně za hranou současných pravidel nehraje ani ve skotské lize. A ta je tvrdou hrou vyhlášená.

Když jsem sledoval, co se děje na trávníku, opravdu jsem si chvilkami připadal jako v roce 1925. Takhle nějak musely vypadat zápasy tehdejší skotské nejvyšší soutěže. Kosti praští, krev teče, boule se nepočítají a zajatci se neberou. Kdo dohrál a přežil alespoň trochu ve zdraví, tedy chodil po dvou, tak vyhrál.

Už se píše jiné století, hra se změnila, říkáte si, že přizpůsobit se museli i Rangers. Třeba proti Antverpám v předešlém kole hráli daleko férověji. Zdaleka nepředvedli takovou ukázku překračování fotbalových pravidel a prachsprosté surovosti jako ve čtvrtek večer v Ibrox Stadium.

Velkou vinu na vzniku seriálu přehnaně tvrdých, až brutálních zákroků má rozhodčí Grinfeld. Kdyby začal rozdávat karty hned v průběhu prvního poločasu ve zvýšené míře, možná bychom neviděli takovou řež v půli druhé. Troufnu si tvrdit, že mladý odchovanec modrobílých Patterson by v české, ale i anglické lize mazal do sprch už po půlhodině hry. A možná by byl klid. Možná taky ne.

Gerrardův tým letos není zvyklý prohrávat, stalo se mu to jen v ligovém poháru se St. Mirrenem. A najednou se domácí po prvním slávistickém gólu dostali do potíží, které nedokázali řešit jinak než nesmyslnou tvrdostí. Za celý zápas trefili branku jen dvakrát a nešlo o vyložené šance, nýbrž střely z větší vzdálenosti.

Slávisté výborně bránili, podle mého úmyslně rezignovali na vysoké napadání a záměrně se soustředili na kvalitní defenzivu, tím spíše, když se Olayinkovi podařilo velmi záhy skórovat po centru Bořila. To psychice mistrů Skotska moc nepomohlo a ještě více začali tlačit na pilu, tedy na kotníky a žebra slávistů.

Rangers měli míč daleko častěji pod kontrolou, k čemuž dozajista pomáhalo, že červenobílí ho velice často ztráceli už krátce po jeho získání. Nepřesností vyrobili opravdu více než dost. Jak byl Provod opět velmi dobrý v defenzivě, tentokráte mu hra dopředu, respektive přesná kombinace, nebyla ani trochu nakloněna. Podobně na tom byla i většina spoluhráčů. Stanciu se do hry příliš nedostával, Sima byl na hrotu odříznutý, hra zády k brance mu úplně nevoní.

Snad jediný Oscar se hodlal s míčem bavit delší časový úsek. Hodně faulů s sebou přineslo i celou řadu standardních situací, protože slávisté si také nenechali jen tak nakopat. Na rozdíl od minulých utkání sešívaní centrované míče do vlastního pokutového území zvládali, byť při nich dostával Ondřej Kolář solidně naloženo od hromotluků v modrém. Další upozornění – nechoď z branky, nebo ti nakopeme.

Ne, nebyl to žádný velký fotbal. Z této strany duel s Rangers nesnese srovnání se slávistickými zápasy se Sevillou nebo Chelsea. V Glasgow se odehrával boj o holý fotbalový život.

A při zákroku Roofa na Koláře bych z předcházející věty slovo „fotbalový“ klidně vyškrtl. Ten člověk, pobývající na hřišti šest minut, se regulérně zbláznil. Jít s nohou ve výskoku po rychlém sprintu proti hlavě protihráče, to není hloupost nebo nešikovnost, to je kriminální delikt. Obrovskou kliku měl gólman Slavie v tom, že ho atak Roofa zasáhl zepředu a relativně vysoko.

Pokud by šla kopačka o pár centimetrů níže proti oku nebo takovou silou zasáhla spánkovou kost, mohlo to dopadnout opravdu velmi špatně. Ale i tak prožil Ondřej Kolář těžké chvíle a s následky Roofova jednání se bude ještě pěkných pár dní potýkat.

Roofe byl samozřejmě vyloučen. A následkem jeho kung-fu kopu bylo deset stehů na brankářově hlavě a otřes mozku. Koláře museli po utkání odvézt do nemocnice.

Do branky musel čerstvě osmnáctiletý Matyáš Vágner, bez zkušeností s utkáními dospělého fotbalu. Určitě to pro něj byl šok, ale svoji úlohu zvládl výborně. Stáhl dva nepříjemné centry, jednou dobře vyběhl, žádnou chybu neudělal, nenechal se zdeptat nervozitou, ačkoli nastupoval za stavu 0:1 a jediný gól Rangers by zápas poslal do prodloužení.

O nastaveném čase nechtěl slyšet Nico Stanciu. Fotbal si moc nezahrál, ale v pravou chvíli zakroutil do McGregorovy branky volný přímý kop a prodloužil skvělou sérii sedmi gólů v posledních pěti utkáních.

Poté už bylo jasno, kdo postoupí. Tím spíše, že Balogun viděl druhou žlutou kartu a taky odkráčel z trávníku předčasně. Rangers dojeli na vlastní medicínu. Hrubostí chtěli dostat slávisty pod tlak, vyvolat strach ze soubojů, ale i hodně benevolentní sudí je musel poslat do devíti. Zápas se měl dohrát v klidu, jenže opak byl pravdou.

Po faulu na Kuchtu se přitočil jinak výborně hrající Kúdela ke Kamarovi a se zakrytými ústy mu cosi sdělil. Takřka okamžitě začal na hřišti hon na slávistického stopera, který izraelský arbitr zvládl jen tak tak. Jenže to byl jen začátek dalšího příběhu skrytého na stránkách utkání v Ibrox Stadium.

Už na hřišti obvinili Kamarovi spoluhráči Kúdelu z rasistického výroku, totéž zopakoval trenér Gerrard hned po závěrečném hvizdu.

Po něm hodlali slávisté odejít do šaten, ale to jim zhruba půlhodinu nebylo umožněno a museli zůstat na hřišti! Ondřej Kúdela byl následně na chodbě napaden a podle slov očitých svědků zbit Kamarou do krve, vedení Slavie zavolalo na policii s žádostí o ochranu a také požádalo o pomoc české velvyslanectví. Do hotelu už odjížděla výprava s policejní asistencí. Mezitím na tiskovce po utkání Steven Gerrard znovu zopakoval, že Kúdela použil rasistický komentář, jakkoli ho nikterak nekonkretizoval, ale o zranění Koláře a brutálních zákrocích svých svěřenců neutrousil ani slovo.

Na rovinu, pokud se Ondřej Kúdela dopustil toho, z čeho je obviňován, je to malér. Velký malér. Rasismus je něco, co nejen na hřiště, ale vůbec do normálního světa nepatří. Ještě absurdnější dojem by takový výrok vyvolal v momentě, když máte v mužstvu hned několik spoluhráčů tmavé pleti.

Ondřej Kúdela připustil, že řekl protihráči: „You‘re fucking guy.“ Cokoli rasistického odmítá, stejně jako Slavia.

Nehledám alibi, ale opravdu nevím, co Kúdela řekl nebo neřekl, to z televizní obrazovky nešlo poznat. Zřejmě se budeme pohybovat v rovině tvrzení proti tvrzení, inkriminovaný výrok nezachytily ani ruchové mikrofony nebo o tom nejsou teď, v pátek časně ráno, žádné zprávy. Ale skandál roste a bublá i bez nich. Kdyby mělo dojít k potvrzení tohoto obvinění, hrozil by Kúdelovi pořádný flastr. Otázkou je, co přinesou příští hodiny. Jsem zvědavý, jestli se dozvíme něco bližšího nebo přesnějšího.

Na druhém pólu stojí chování funkcionářů Rangers. Něco podobného jsem za dlouhou kariéru komentátora na britských ostrovech nezažil. Ani po hodně trpkých porážkách domácích mužstev. Pro mě naprosto nepochopitelné. Dokážu s jistou mírou fantazie pochopit touhu pokořit a k tomu pokopat soupeře na hřišti, ale po utkání se k němu chovat jako k výpravě trestanců? To je mimo rámec chápání.

Že bude zasahovat policie, to by mě ani ve snu nenapadlo. Emoce tentokráte zválcovaly zdravý rozum a myšlenku fair play jako parní válec balíček bonbonů žužú.

Postup Slavie je bezesporu fenomenální úspěch. Čtvrtfinále Evropské Ligy nehrajete každý rok. Pro český fotbal skvělé vysvědčení. Čtyři zápasy s velmi kvalitními soupeři z Anglie a Skotska s bilancí dvě remízy a dvě výhry při celkovém skóre 5:1. A pořád to nemusí být konec. Velká škoda je, že pozitivní vjem bude do značné míry přehlušen událostmi z konce utkání. Respektive zápas na Ibrox Stadium se bude ještě nějaký čas dohrávat. Doba celkového nastavení je nejasná.