Glosář Jaromíra Bosáka: Jeden ven, druhý zpět

Před pár dny jsem si povídal s Václavem Černým, českým reprezentantem, který si podruhé ve své kariéře zranil koleno. Kdo mohl tušit, že další potencionální kandidát na účast na mistrovství Evropy David Hovorka dopadne podobně.

Pro slávistického stopera jde o těžkou ránu. V kariéře již třetí závažné poškození kolenních vazů mu vystaví stopku minimálně do konce roku a je ve hvězdách, v jakém stavu koleno bude po operaci a rekonvalescenci. David Hovorka je dříč a nesmírný pracant, už o tom veřejnost i trenéry přesvědčil dvakrát. Jistě udělá maximum pro návrat na trávníky, ale co všechno koleno dovolí, jestli bude ještě připraveno na maximální zátěž, to je ve hvězdách. Kéž by Davidovi návrat vyšel, přeji mu to z celého srdce.

Trenérský štáb sešívaných byl zničehonic postaven před úkol rychle sehnat stopera – těsně před koncem přestupového okna. Jde o pochopitelnou snahu. Jít do druhé poloviny sezony jen se třemi středními obránci, když vás čeká nejen česká liga, ale i pohár a hlavně další boje v Evropské lize, to by nebyla nejlepší možná strategie. A tak se začalo pátrat po možnostech hostování.

Domácí trh nenabídl nic schůdného, tak zrak červenobílých zamířil do Brugg, kde miláček slávistického publika Simon Deli už od prosince vysedává na lavičce a nehraje. Plusy a minusy jsou nasnadě. Deli se vrátí do známého prostředí a neměl by být problém s aklimatizací. I když kádr mužstva se oproti časům, kdy v Edenu hrával, velmi výrazně změnil. I trenéři vědí, co od stopera z Pobřeží slonoviny čekat, v době jeho prvního působení ve Slavii s ním navázali výborný vztah, který jistě přetrval dodnes.

Ovšem na druhou stranu visí otazník nad současnou formou navrátilce. Přiznávám bez mučení, belgickou ligu už nestíhám sledovat. Takže nemám přehled o tom, jak na tom urostlý stoper je. Přece jen, trenér Clement ho přestal stavět, tudíž se počet Deliho odehraných ligových mačů v této sezóně zastavil na třinácti. Dva měsíce pauzy není zrovna krátká doba. Ke zvážení jistě bude i fakt, že Deli hrával levého stopera, což je také post Davida Zimy, tudíž se nedá moc předpokládat, že by tihle dva hrávali spolu. Ale možná Jindřich Trpišovský zase překvapí.

Deli se v kabině nepotká s Petarem Musou, který odchází na hostování do konce sezony do Unionu Berlín. Podle magazínu Kicker za 200 000 eur, což jsou zároveň peníze umožňující znovuobjevení se Deliho. Sice jde prý o hostování bez opce, ale německé prameny hovoří o tom, že jistá šance Musu získat natrvalo pro berlínský klub existuje. Důležité bude, v jakém světle se chorvatský forvard ukáže. Karty nemá rozdané úplně špatně.

Management Unionu se už pár týdnů netají tím, že útočníka potřebuje, protože mezi zraněnými hráči má hned tři. Nejcitelnější je nucená absence Maxe Kruseho. Zkušený plejer (Brémy, Mönchengladbach, Wolfsburg, Fenerbahce) přišel z Turecka v létě, stačil odehrát deset utkání, nastřílel šest gólů, přidal pět asistencí. Především jeho produkci potřebuje mužstvo kouče Urse Fischera nějakým způsoben nahradit, aby se udrželo někde kolem osmé pozice v tabulce, což je pro loňského nováčka zatím více než skvělé umístění. Pomoci by Musovi mohlo mimo jiné to, že Union je velmi úspěšný při standardních situacích, dává z nich hodně gólů, centimetry chorvatského mladíka by při podobných akcích měly pomoci.

Angažmá v Unionu může být zajímavé i z jiných než ryze současných fotbalových důvodů. Není to úplně obyčejný bundesligový klub. V jistých bodech se dá najít podobnost třeba s pražskou Bohemkou. Ne co se hymny týče, tu má Union poměrně specifickou. Píseň Eisern Union (Ocelový Union) totiž nazpívala v roce 1998 herečka a punková a new wave zpěvačka Nina Hagen. Rozhodně to nebyl nápad z leknutí, spíše dost vypovídá o tom, jaký klub vlastně Union je. Trochu punku najdete vždycky.

Union Berlín má dlouhou tradici. Už v roce 1906 se dal dohromady pradědeček, vlastně prababička klubu Olympia Öberschöneweide. Přes mnohé peripetie se dnešní bundesligista dostal ke jménu Union v roce 1966. Dlouhá léta hrával nejvyšší soutěž v NDR jako jeden ze tří berlínských zástupců. To byla výjimka, protože stranické a státní vedení razilo teorii, že každý kraj může mít v nejvyšší soutěži jen jednoho zástupce. Zároveň byl svým způsobem brán fanoušky jako protiváha k berlínskému Dynamu, tedy protežovanému klubu, který byl veřejností brán jako klub Stasi (německé obdoby StB). Union totiž v éře socialistického sportu patřil pod vedení odborové centrály. Ona to taky nebyla úplně výhra, ale ke Stasi to bylo hodně daleko. O velké vzájemné řevnivosti příznivců Dynama a Unionu není třeba se příliš dlouho rozepisovat.

Těžké časy přišly po sjednocení Německa. Union se pohyboval převážně na úrovni třetí ligy. Sportovně na tom klub ze čtvrti Köpenick nebyl zle, jenomže se nedostávalo hotovosti. Odborářský penězovod vyschl, nové partnery se nedařilo přesvědčit ke spolupráci. Takže i když se v devadesátých letech pětkrát červenobílí (tohle se bude Musovi líbit) propracovali k postupu do druhé ligy, nezahráli si ji, protože nedostali licenci. V roce 1997 se klub dostal na hranici bankrotu, už i jeho management počítal s tím, že ho bude muset poslat do konkurzu. To ale nedopustili fanoušci. Nejenže uspořádali pochod městem, ale zároveň mezi sebou vybrali dost peněz na to, aby Union přežil nejtěžší časy a zůstal svým příznivcům zachován.

Prvního postupu do druhé Bundesligy se dočkali hráči i fanoušci v roce 2001, putování mezi druhým a třetím patrem německého fotbalu ukončil Union v roce 2009, kdy se napevno usadil v tom druhém. V roce 2019 se probil ze třetího místa do play-off proti šestnáctému mužstvu Bundesligy Stuttgartu a navzdory očekáváním nechal velkého favorita za sebou a postoupil mezi elitu. Stal se tak pátým klubem z bývalé NDR, který se dostal do Bundesligy. Dříve se to podařilo Dynamu Drážďany, Hanse Rostock, VfB Lipsko a Energii Chotěbuz.

Zároveň jde o prvního účastníka nejvyšší soutěže z východní části Berlína. Loni odehrál sezonu výborně, bez obav o udržení obsadil jedenácté místo, letos mu zatím patří příčka osmá. Je na tom tedy daleko lépe než městský konkurent Hertha. A to už byl Union několikrát i na místě pátém, což by stačilo na postup do Evropské ligy.

Union Berlín je mužstvo bez hvězd. Cení se tvrdá práce, ale fotbalový kumšt není zakázán. Na stadionu An der Alten Försterei, pocházejícího z roku 1920, se v normálních časech schází velice věrné publikum. Atmosféra tu byla – a snad zase brzo bude – skvělá, ačkoli jde na bundesligové poměry o malý stadion. Kapacita tribun činí lehce přes 22 000 diváků. Ti teď musí stejně jako všichni ostatní sledovat zápasy u televizní obrazovky. Petar Musa má šanci jim ukázat, že z Prahy přijel dobrý střelec. A třeba si vystřílet trvalé bundesligové angažmá.