Článek
Slávisté nastoupili v Leverkusenu v tradičních červenobílých dresech, ale to bylo asi tak jediné, co se dalo poznat. Muži v sešívaném byli jako vyměnění oproti domácímu utkání se stejným soupeřem nebo zápasům s Nice. Jistě, v konfrontaci se špičkovým bundesligovým klubem musíte na druhé straně čekat vysokou míru kvality. Ale pohled na trávník v BayAreně byl krajně neveselý. Nabízel rozdíl dvou tříd a až taková diference ve skutečnosti mezi oběma mužstvy není. Jenomže červenobílí působili hned od úvodu zakřiknutě, jako by nevěřili tomu, že mohou v Leverkusenu uspět. Sebevědomí, které je zdobilo v Nice, nechali v šatně. Nejviditelnější příklad? Třetí gól Bayeru. Diaby pádil na branku Slavie ze strany, věřil si na zakončení a šoupl Kolářovi jesle. O chvilku dříve postupoval proti gólmanu Lombovi v podobném úhlu střídající Tecl, ale volil přihrávku a akce skončila nezdarem.
Oproti české lize je to s Bayerem opravdu fofr, najednou se slávisté museli potýkat s tím, že náběhy, při nichž nechávají ligové soupeře daleko za sebou, končí v nejlepším případě nerozhodně, ale většinou úspěchem pro fotbalisty německého klubu. A to i v případě těch vůbec nejrychlejších hráčů sešívaných. Patrné to bylo u komety posledních týdnů, Simy. Tentokráte nedokázal utéci, obejít protihráče, dostat se do nebezpečného zakončení. Často měl proti sobě takřka vrstevníka Tapsobu, ale tenhle stoper už hraje na nejvyšší úrovni nějaký ten pátek a je to znát. Zrovna v jeho případě se určitě bude opakovat typická formule pro Bayer – relativně levně koupit, byť do Guimaraese putovalo 18 milionů eur, dva roky nechat hrát Bundesligu a poháry, pomoci mladíkovi výkonnostně nahoru a prodat do velkého klubu za opravdu pořádný ranec peněz.
V soubojích dvou zmíněných jednoznačně vládl rodák z Ougadadougou, tedy Edmond Tapsoba. S trochou ironie se dá napsat, že jistým pozitivem tohoto utkání může být pro Jindřicha Trpišovského to, že tentokráte na sebe Sima nijak neupozornil a možná trochu utichne humbuk kolem něj a bude zase trochu více klidu na fotbalovou rachotu.
Ale nešlo pochopitelně jen o Simu. Za sebe říkám, že jsem neviděl nikoho ze slávistů zahrát na úrovni svého lepšího průměru. Zkažených přihrávek, zbytečných ztrát míče, chybného řešení situací v ofenzivě i defenzivě bylo k vidění opravdu moc. Na výkonu obrany se určitě podepsalo i neobvyklé složení, kdy Bořil nastoupil na místě stopera. Také nebyl ve své kůži, před druhým gólem prohrál souboj se Schickem, stejně jako spoluhráči měl obrovský problém s rychlým přechodem leverkusenských do protiútoku a schopností v rychlosti pracovat s míčem bez množství doteků a následných omylů.
Slávistům se zápas prostě nepovedl. To samozřejmě nijak neumenšuje jejich úspěšné vystoupení v rámci celé skupiny. Na druhou stranu je škoda končit takovou dardou. Tím víc, že kdyby bylo skóre o dva góly horší, nikdo by nemohl říci ani popel. Nešlo o to, že by červenobílí nechtěli pracovat, běhat, bojovat. Ale přišlo mi, že mají na zádech nůši s kamením. A s tou se, jak známo, nehraje fotbal zrovna dobře.
Na Letné se hrál zápas juniorek. Václav Kotal i Stefano Pioli upřednostnili víkendová ligová utkání před zápasem, kde už o nic – kromě prestiže a peněz – nešlo. Nic proti, kdy už by si měli zahrát ti z druhé linie, včetně mladých nadějí? Proto jich bylo v základních sestavách takřka nepřeberně. Ano, milánští jsou fotbalově trochu jinde. Je radost se koukat na to, jak je míč poslouchá, jak dokážou kombinovat. A je úplně jedno, jestli nastupují v lize, nebo v juniorce, fotbal je pro ně naprostá samozřejmost, o níž nemusí moc přemýšlet, prostě ho hrají. Speciálně Hauge je dle mého názoru hvězda budoucnosti, o něm ještě mockrát uslyšíme. Ale bude muset být poněkud zodpovědnější v zakončení. Kromě krásného gólu lehkovážně prováhal další dvě velké příležitosti. Ale ani Sparta neměla v ruce nezajímavé karty.
Vybral bych Filipa Součka, pro mě nejlepšího hráče letenských. Nebál se hrát, dařilo se mu v soubojích, v závěru vymyslel gólovou šanci pro Karlssona. Určitě se hodně hlasitě přihlásil o místo v sestavě pro mač na Slovácku. Hodně zvědavý jsem byl na sedmnáctiletého stopera Vitíka. Nastoupit k prvnímu premiérovému utkání v základní sestavě áčka proti AC Milán – byť řekněme rezervnímu týmu – bez toho, že by tři měsíce odehrál regulérní zápas, to by také mohlo jednoho sestřelit. To se u sparťanského dlouhána nepřihodilo. Ne že by se nedopustil nějakého toho omylu. Hlavně s rozehrávkou na delší vzdálenost se pral ne vždy vítězně. Ale pokud jde o čistě defenzivní práci, tam asi ani Václav Kotal nebude mít námitek. Je před ním ještě hodně dřiny a dlouhá cesta, ale potenciál na to, aby zanedlouho patřil do základního kádru Sparty, určitě má. Otázkou je, jestli půjde někam na hostování à la Plechatý, nebo bude dostávat šanci na domovském stadionu.
Odvrácená strana Měsíce? Martin Minčev. Vůbec se trenérskému štábu nedoporučil. Prakticky nehrál, nebyl u míče ani na něm nebyla vidět touha a snaha. Na to, s jakou aurou přicházel, opravdu bída. Jistě, zranění, nemoc, slabá herní praxe, to jsou všechno vlivy, které nepomohou. Ale já na Minčevovi nevidím chuť se prát. A to bude problém do budoucna. Ne že by neuměl hrát fotbal, když někdo reprezentuje svoji zemi už v osmnácti letech, musí být talentovaný. Ale to samo zdaleka nestačí.
Velká škoda pro Spartu, že nakonec nebere bod. Šance Krejčího a hlavně Karlssona po gólu volaly. Borci z Milána si na hřišti hlavně ve druhé půli počínali velmi bohorovně, občas přepnuli do módu rychlejší chůze a s příležitostmi ke skórování nakládali až lajdácky. Nedokázali nijak využít ani vyloučení Plechatého, dost nahlas si o trest říkali, nebyli vyslyšeni. Ovšem mladičká Sparta i tak zvládla zápas určitě lépe, než se čekalo.
Liberec uhrál sedmý bod. Tentokráte remizoval s Crvenou Zvezdou. Byl to takový klasický zápas Slovanu v Evropské lize. Oproti individuálním kvalitám hráčů CZ postavil znovu bojovnost, důraz, práci, práci a zase práci. Bělehradský tým byl v celkovém součtu určitě lepší, vytvořil si i více střeleckých příležitostí, ale na gól si musel nechat zajít chuť. Hoftychovi svěřenci strašili gólmana soupeře nejvíce z volných přímých kopů z ostrých úhlů, přehlídku gólových šancí divákům u televizní obrazovky nenabídli. I tak ale udělali pro český fotbal a koeficient více, než se čekalo. Nemusíte mít mužstvo složené z hvězd. Pokud dostane trenér do rukou dobrý materiál a umí vymyslet a vštípit svému mužstvu odpovídající taktiku, kterou hráči dokážou převést na trávníku do praxe, a věří tomu, že mohou být úspěšní, přijdou i takové výsledky, které odvedl Liberec v této sezoně.
