Glosář Jaromíra Bosáka: Euro, měsíc v izolaci. A teď čekají pohárové bitvy

Už si zase můžeme broukat moji oblíbenou „Bylo tu, není tu, havrani na plotu“. Fotbalový evropský šampionát patří minulosti. Ke spánku se pomalu ukládají vzpomínky na povedené i nepovedené momenty, úspěšní slaví, ti méně šťastní suší slzy.

Řeklo by se, je čas na pauzu, oddychnout si od nerváků na fotbalových hřištích po celé Evropě. Jenže okurková sezóna se nekoná. Kdepak česká učitelka na Jadranu napadená žralokem. Bohužel, řekli by manažeři mnoha evropských klubů. Pochopitelně, tohle se netýká gigantů z nejlepších evropských soutěží, i když i v Anglii, Německu či Francii se už také poctivě maká na přípravě na příští ligový ročník. Starosti mají ve Finsku, na Slovensku, Chorvatsku – a tak by se dalo docela dlouho pokračovat.

Mistrovství Evropy skončilo v neděli 11. července, ale už pár dnů před finálovým zápasem byly rozehrány evropské fotbalové poháry včetně novinky – Konferenční ligy. V jejím předkole nastoupily hned tři finské celky, stejně jako slovenská Trnava, kvalifikační utkání se nevyhnula ani maďarské Puskás Akademii nebo chorvatskému Dinamu Záhřeb.

Což by nebylo nic tak divného, kdyby ovšem někteří zaměstnanci těchto klubů zároveň nereprezentovali na evropském šampionátu. Jistě, ani jeden z národních týmů, o nichž šla řeč, se nedostal třeba až do semifinále, ale i když vypadly už v základní skupině nebo v osmifinále, měli fotbalisté za sebou velmi náročné období korunující nesmírně obtížnou sezónu. Tudíž logicky většina z nich potřebuje alespoň krátkou dovolenou, není reálné, aby okamžitě naskočili do klubového tréninkového procesu. Respektive – stát se to může, ale těžko potom může trenér chtít po svém svěřenci, aby udržel formu na vysoké úrovni po celou sezónu, aby byl správně nažhavený na fotbal. Hlavně se kouč bude budit ze sna hrůzou při představě, že se třeba klíčový hráč, slibující mimo jiné i velký ekonomický přínos při eventuálním přestupu, zraní a na několik měsíců vypadne ze sestavy.

Nedivím se, že šéfové klubů skřípou zuby. Už teď, v létě, se může rozhodnout o tom, jestli bude sezóna úspěšná či nikoli, jestli se pokladník bude moci radovat z nějakého zajímavého příspěvku za postup do hlavní soutěže. Jenže vy nemáte své nejlepší hráče k dispozici.

Takové Dinamo Záhřeb vyslalo na právě skončený turnaj hned osm fotbalistů. V domácí soutěži je jasným premiantem, díky účasti v Lize mistrů výrazně vylepšilo ekonomickou stránku a může si dovolit udržet hráče, neprodávat je za každou cenu, a dokonce podepisuje fotbalisty z dobrých evropských klubů. Jenže k čemu to všechno, když právě tito borci, reprezentanti, nejsou pro pohárová předkola k dispozici. Zaskočit tedy musí mladíci nebo ti, s nimiž se do základní sestavy pro velká utkání moc nepočítá. Tudíž je nejbližší budoucnost značně nejistá.

V prvním utkání aspoň záhřebští dokázali doma porazit islandský Valur 3:2, ale nic přesvědčivého před odvetou to není. Ještě to budou v odvetě velké starosti, i když už neplatí pravidlo o gólech vstřelených na hřištích soupeřů. A Dinamo na ně nebude samo. Nepříjemné bolení hlavy fanoušků, trenérů i majitelů klubů je způsobené především novým formátem evropského šampionátu. Více týmů, delší čas konání. A to má UEFA v plánu pro rok 2028 rozšířit počet účastníků na dvaatřicet. To bude teprve velká legrace. Už teď se kluboví manažeři popadají smíchy za břicho. Jenže vyšší karta bere, dovolání mít nejspíše nebudou.

Jisté potíže mají i české kluby, byť ne tak velké jako Dinamo Záhřeb nebo Puskás Akademia. Sparťany čeká už příští týden kvalifikační dvojzápas s Rapidem Vídeň, plzeňské fotbalisty se bude na cestě do Evropy snažit zastavit tým Brestu. Letenští už do přípravy zařadili Dávida Hancka i Adama Hložka. Oba neměli na Euro příliš náročný program, co se herního vytížení týká. Hložek nastoupil čtyřikrát, ale vždy jen na relativně krátký časový úsek, Hancko dokonce jen jednou. Nic to ale neubírá na psychické náročnosti a nutnosti udržovat se celou dobu v optimální fyzické kondici. K tomu žijete šest, sedm týdnů v dokonalé bublině, takřka bez kontaktu s nejbližšími a přáteli, neznáte nic jiného než letiště, hotel, stadion, tréninkové hřiště, na všechno další si musíte nechat zajít chuť.

Oddech a odpočinek se počítal v případě obou fotbalistů Sparty na jednotky dnů. Kdekdo mávne rukou, ale co byste říkali, respektive vaši rodinní příslušníci, když by vám zaměstnavatel oznámil, že vaše dovolená se počítá na pět dní? A to po roce, kdy jste se věru neflákali a patřili k nejlepším v podniku. Jistě, povolání špičkového fotbalisty je dobře placené a spojené s mnohými požitky, ale má i své stinné stránky.

Ale zpátky ke Spartě jako takové. Bude určitě zajímavé sledovat ji jako celek, co s ní dokáže udělat Pavel Vrba. Při všech nových jménech a stálicích jsem nejvíce zvědavý na Filipa Panáka. Jako velmi nadějný prospekt přišel v roce 2019 z Karviné. Jenomže vleklé zdravotní problémy mu nedovolily za dva roky odehrát ani minutu v letenském áčku. V závěru minulé sezóny se dostal do takového fyzického stavu, že mohl absolvovat kompletní tréninkové dávky, pětkrát nastoupil na béčko. Z rakouského soustředění i přípravných zápasů jdou o Panákovi velmi dobré zprávy a vypadá to, že se bude rozhodovat mezi ním a dalším navrátilcem z marodky – Lukášem Štětinou. Už proto, čím vším si musel projít, bych Filipu Panákovi přál, aby se mu konečně splnil sen a mohl si zahrát za Spartu pořádnou porci utkání.

V Plzni také nejsou nejklidnější. Zranění Lukáše Kalvacha je hodně velká nepříjemnost, zdravotní problémy sužují i gólmana Jindřicha Staňka. Vzhledem k současné ekonomické situaci západočeského klubu nemohl trenér Bílek počítat s tím, že by kádr doznal nějakého výrazného posílení. Na přestup či z hostování přišli Janošek, Mosquera, Řezník, Hlavatý, Ndiaye, což jsou na české poměry kvalitní hráči, zvláště na Hlavatého, který mě zaujal v dresu Pardubic, jsem velmi zvědav. Ale nepřišla opravdová osobnost, hotový hráč, který by mužstvo sám pozvedl o jeden kvalitativní stupeň výš.

Sparta i Plzeň by nutně potřebovaly postoupit. Eventuální posun do hlavní soutěže Ligy mistrů nebo Evropské ligy by jednak výrazně upokojil fanoušky už dlouho lačnící po podobném úspěchu, ale hlavně by byl odměněn tučným šekem ze sídla Evropské fotbalové federace, což by – především v případě Plzně – byl dar z nebe. Jestli k tomu dojde, se dozvíme brzo. Příběh o (ne)postupu se začne rozplétat už za pár dní.