Glosář Jaromíra Bosáka: Dva muži na svém místě

Je pochopitelné, že největším adeptem na titul trenér roku se stal kouč mistrovské Slavie Jindřich Trpišovský. Obhajoba je prostě obhajoba, to se nedá svítit. Ale podle mého jsou v těsném závěsu trenéři dvou severočeských klubů – Pavel Hoftych a Petr Rada. Za zcela jiných podmínek, než mají Slavia, Sparta či Plzeň, dosáhli se svými družinami na pohárové příčky a především za sebou nechali velkou smečku konkurentů, kteří si zhusta na komisárku ze severu vylámali zuby.

Vůbec bych se nebál oba tyto pány nominovat do základní sestavy týmu, který by bojoval na mistrovství světa v disciplíně „Rozeberu ti úspěšné mužstvo, postav si nové, ale moc peněz na to nedám, a buď s ním znovu úspěšný“. Jsem přesvědčený, že by oba potenciální reprezentanti přivezli medaili, pokud by nevystoupali přímo na nejvyšší stupínek. V této sezoně ukázali, že jsou opravdu mistři oboru. Zkušenější Rada podobný úkol zdaleka neabsolvoval poprvé, Hoftych ve své severočeské premiéře také zazářil.

Málokdo si asi dovede představit, co to pro trenéra znamená, když celou sezonu učí tým hrát nějakým způsobem, zabuduje nové hráče, vtluče jim do hlavy taktické priority a začíná se mu dařit. Za ideálního stavu věcí by se fanoušci mohli těšit na to, že právě příští sezona bude ta pravá, protože mužstvo si sedlo a konečně bude hrát maximum možného. No jo, ideální svět. To na drsném severu neplatí. Na začátku přípravy na příští ligový ročník se budou muset – s trochou nadsázky – realizační týmy učit poznávat nové tváře, kdo je Petr a kdo Pavel.

Ani jeden z majitelů, tedy pánové Karl a Pelta, nikterak neskrývají, že hlavním cílem sezony je maximální možný zisk. I když mezi dvěma mocnými muži fotbalového zákulisí jisté rozdíly jsou. Ludvík Karl vidí liberecký klub očima majitele prosperujícího podniku víc jako fabriku než fotbalový klub. Netrpí žádným přehnaným sentimentem, pokud se najde solventní zájemce, pošle do světa kohokoli ze svých hráčů a potěší se pohledem na rodinné účetnictví.

Miroslav Pelta je sice také zdatný obchodník, ale zároveň opravdu miluje fotbal a rád by se s Jabloncem dočkal nějakého velkého úspěchu. Pokud za něj nebudeme považovat to, že po soudním projednání své kauzy nebude nucen na nějakou dobu usednout na vězeňskou pryčnu. Ale to je na jiné povídání. Pokud jde o fotbal, má k němu Pelta vztah doslova otcovský. Také samozřejmě musí prodávat, zvlášť poté, co někteří partneři a sponzoři hodlají omezit poskytovanou pomoc. Ale zároveň ho nechce poslat do skupiny bojující o záchranu a na trhu se podle toho chová.

Vyjít s majiteli nemusí být pro Pavla Hoftycha a Petra Radu nikterak jednoduché. Nepotkávají se s malým egem, to spíše naopak. Zjevně ale dokážou vztahy se šéfem dobře vybalancovat. Vždyť Rada ve středu prodloužil s Jabloncem smlouvu. Nedivím se, nikoho lepšího by asi v současné situaci nemohl na lavičku svého klubu Pelta posadit.

Ani jeden ze zmiňovaných trenérů není odbornou veřejností řazen do kategorie progresivních trenérů. Jenže co to je? Podle mého rozhoduje to, jestli je mužstvo úspěšné, a ne to, jestli se bude snažit hrát jako Liverpool. A kouč vždy musí vycházet z hráčského materiálu, který má k dispozici. Což velká fluktuace v Liberci i Jablonci zrovna neusnadňuje. Zároveň je to důkaz toho, že jak Rada, tak Hoftych dokážou poznat, co v kterém hráči je, jak z něj dostat to nejlepší, zkrátka jak se mu dostat pod kůži a udělat z něho užitečný dílek skládačky. Tohle v apatyce nekoupíte, to buď máte, nebo ne.

Hodně se bude v následujících týdnech mluvit a psát o tom, kdo z Liberce a Jablonce odejde, kdo přijde. Tím nejdůležitějším faktorem je ale to, že dva nevysocí muži zůstávají na „svých“ lavičkách. S velkým zájmem budu sledovat jejich počínání v kvalifikačních bojích o Evropskou ligu i v novém domácím ligovém ročníku. Čekám, že nuda to nebude.