Glosář Jaromíra Bosáka: Bude se hrát?

Tento text píšu několik hodin před plánovaným výkopem mače v Bratislavě. Tudíž se mohu jen dohadovat, jaká bude v pátek večer realita.

Říkám si, co by se tak dělo, kdyby se bratislavští hygienici chovali k české reprezentaci tak jako jejich kolegové na Faerských ostrovech k výpravě Slovanu Bratislava. Prostě zápas zakázali a hotovo. Slovan přes veškerou snahu a finanční oběti ostrouhal a nic nepomohlo. Může se tohle přihodit i mužstvu Jaroslava Šilhavého?

Inu, těžko říci, ale vzhledem k tomu, že Česká republika se v posledních týdnech vyšplhala na špičku žebříčku v počtu nakažených covidem-19 – ačkoli se představitelé státu stále snaží tvrdit něco jiného, eventuálně toliko hlasitě mlčí – divit by se asi nikdo nemohl. Takže kolega Vlášek ještě zdaleka nemá jasno o svém nedělním večerním programu, stejně jako já netuším, jestli se v pondělí vydám do Olomouce, či nikoli.

Luděk Mádl ve svém včerejším článku, který si můžete přečíst zde, důkladně rozebral příčiny současného stavu reprezentačního týmu včetně reakce pražské Slavie. Ta má samozřejmě eminentní zájem na tom, aby nikdo z jejich opor nemusel do karantény, kvalifikace o vysněnou Ligu mistrů pomalu klepe na dveře. Ale podobně reaguje Plzeň či Sparta.

V těchto klubech panuje velká přísnost ohledně všech možných opatření. A teď se jim mají vrátit infikovaní borci? Klidně by se tudíž mohlo stát, že Šilhavý nebude mít koho do utkání postavit, protože mládenci se budou muset vydat na cestu domů. Z jednoho opomenutí kolem testu maséra vyrostla zubatá pyramida problémů.

Už jen doprava do Bratislavy. Přeložení a následné zrušení letu, autobusy, z nichž jeden je určen pro hráče Slavie, zvýšené nároky na ubytování (byť velice krátké) atd. Až se člověku v rámci ironického pohledu na svět chce odpovědným na FAČR doporučit, ať na poslední chvíli každému hráči objednají jeden skútr. Pojedou po jednom v dostatečném rozestupu, to by hygienikům mělo vyhovovat. I když po D1 určitě není o co stát. Ale legrace stranou. Situace je opravdu hodně vážná.

Bavíme se a píšeme o dění na konci léta. Jenže podzim a další měsíce, to může být daleko dramatičtější příběh. Obvyklá chřipková nálož v těsné spolupráci s koronavirem může udělat zase pěknou paseku prakticky ve všech oblastech života, fotbal nevyjímaje.

Pokud jde o Ligu národů, nedá se říci, že by se o nic nehrálo. Možný postup na Euro, nasazování do různých košů při losování kvalifikačních skupin, to jsou důležité faktory. Ale třeba samotná kvalifikace na světový šampionát, to je přece jen o stupeň důležitější etapa.

Jak bude probíhat jednání mezi kluby a asociací o (ne)uvolňování hráčů na reprezentační srazy, to je jeden velký otazník. Kluby jsou dle fotbalových regulí povinovány vlastní federaci i UEFA tím, že pokud jsou hráči v pořádku, musí být na reprezentační srazy uvolňováni. I když už i tady přijala UEFA v souvislosti se zeměmi, kde je hodně vysoký výskyt viru a s tím spojená zostřená opatření v souvislosti se vstupními či výstupními karanténami.

Už i z toho vyplývá, že zdravotní, chcete-li pandemické okolnosti, to je prostě vyšší karta. Tím spíše, že by se mohlo stát, a doufám, že se tak z většiny stane, že Slavia bude hrát základní skupinu Ligy mistrů, další mužstva – nejlépe čtyři – skupinu Evropské ligy.

O zahraničních klubech, jako třeba Leverkusen nebo West Ham, ani nehovořím. Jakou velkou chuť budou mít majitelé či ředitelé klubů pustit své opory na místa, kde bude hrát koronavirus přesilovku? Už vidím Rudiho Völlera, jak si mne bradu a brumlá něco na způsob: „Vyplázli jsem za frajera 27 milionů eur a teď ho mám poslat do míst, kde si s koronavirem asi vůbec nevědí rady? Celej nakřivo.“

A opravdu vůbec nemusí být ve hře, že česká výprava poletí kamkoli do Evropy, ale tím hlavním problémem může být samotné soustředění v Česku. Zdá se, že je jen otázka času, kdy bude naše domovina na vrcholu zdravotních semaforů všude okolo. Bude svítit červená – doslova a do písmene. Paradoxně se dostáváme k momentu, kdy diváci budou mít možná v určitých počtech přístup na stadion, ale jaksi nebude na co koukat.

Samozřejmě, nejde jen o problém české reprezentace. S podobnými temnými starostmi se budou s velkou pravděpodobností prát i manažeři mnohých dalších národních týmů. Třeba Pavel Hapal má už teď hlavu plnou nepříjemných myšlenek spojených s kádrem Slovenska pro nejbližší zápasy. I jemu bude chybět celá řada fotbalistů. V tomto ohledu, pokud se bude hrát, bude mač Slovensko-Česko opravdu výjimečný.

Otázkami jsem začínal, budu tak i končit. Má to smysl hrát soutěžní reprezentační zápasy v tuto dobu? Jistě, náhradní termíny prostě nejsou, odkládat se nedá. Nebylo by tedy lepší letos nehrát Ligu národů, nechat prostor pro několik přípravných utkání, jejichž eventuální zrušení by zase tak moc nebolelo a hlavně by se dala domlouvat na „bezpečných místech“? Jak říkám, otázky, otázky, otázky.