Glosář: Holešovi a spol. pomohli k postupu i Panenka s Brücknerem

Je to dobré. Ať už nakonec letošní Euro skončí pro český tým v jakémkoli patře turnajového pavouka, nebude se mluvit jen o nějaké splněné povinnosti nebo realizaci základního cíle.

Výhra 2:0 nad Nizozemskem je předěl, který Šilhavého hochy z kategorie Nezklamali pustil do dveří s nápisem Úspěch. Ať už před Součkem a spol. stojí teď ještě jeden, dva, nebo dokonce i tři zápasy, pozitivní emoce už, troufnu si říct, nezmizí. Tím spíš, že hráči mohli slastnou postupovou atmosféru nasát naživo s tisícovkami českých fanoušků na stadionu v Budapešti.

Mužem nejoslavovanějším byl tentokrát Tomáš Holeš, univerzální voják bez nervů, který oplývá schopností, jež není zdaleka tak triviální, jak by se snad někomu mohlo zdát. I v psychicky nejvypjatějších momentech umí trefit bránu. Letos už za Slavii skóroval v derby a na stadionu Arsenalu, teď se v dresu reprezentace trefil na Euru.

Podívejte se na reportáž, za níž jsme se vydali do míst, kde se Holešův a Součkův talent zrodil.

Češi zaznamenali v utkání dvě branky, tu první vstřelil Holeš osobně. To když po standardní situaci, jakémsi zkráceném rohu, dokázal Kalas vyhrát důležitý vzdušný souboj a ve složité pozici nasměrovat míč do odkrytého prostoru, kde číhal právě Holeš. A ten tutovou šanci tutově proměnil.

Což ho nabudilo natolik, že posléze vletěl Nizozemcům do rozehrávky, a připravil tak pozici pro definitivní potvrzení českého vítězství. Vynikajícím náběhem i zakončením ho „zadministroval“ Patrik Schick.

Trenér Jaroslav Šilhavý mluvil před utkáním o tom, že Nizozemci jsou jasným favoritem. A že čelit se tomu dá týmovým výkonem, střeleckým úspěchem z protiútoku nebo standardní situací. A tím, že někdo předvede opravdu mimořádný individuální výkon. Sešlo se mu to v podstatě všechno tak, jak předpověděl.

Vyrovnané, taktikou svázané zápasy vyhrává ten, kdo se lépe zorientuje v situacích, jež nabídnou jeden či dva rozhodující momenty bitvy. Ty se tentokrát urodily v 52. minutě utkání a byly na sebe doslova nalepené.

V jednu chvíli se v největší nizozemské šanci utkání ocitá Donyell Malen přímo před Vaclíkem. Zkušený gólman si v Nizozemcově řeči těla čte jako v knížce a odhadne jeho záměr jít do dlouhé kličky po útočníkově pravé ruce. Jak se posléze ukáže, právě tenhle úspěšný Vaclíkův zákrok a vyústění tohoto momentu rozepíšou další dění zápasu v alternativě českého triumfu.

Vstřelit Malen gól, bylo by pro Čechy extrémně těžké ještě zápas obracet. Jenže Vaclík šanci zmařil a hra vzápětí přetekla na druhý konec hřiště. Rčení „nedáš–dostaneš“ se tentokrát aktualizovalo na „nedáš – dostaneš červenou kartu“.

Po vypjatém momentu bývají fotbalisté nejblíže tomu, aby polevili v koncentraci. V tu chvíli je hra jejich týmu nejzranitelnější. A přesně tohle se stalo Matthijsi de Ligtovi.

Nezvládl na první pohled triviální situaci, kdy nakopnutý český balon hned napoprvé jednoduše neodvrátil, snad kvůli trochu překvapivému odskoku. Patrik Schick si všiml, že de Ligt nemá situaci zcela pod kontrolou a Nizozemce atakoval. Ten podklouzl, zahrál rukou a za zmaření vyložené brankové příležitosti byl vyloučen. Tím se samozřejmě Čechům v utkání otevřely úplně nové příležitosti. A Šilhavého chlapci všech těchto šlechetných nizozemských nabídek s chutí využili.

Ač se to tak třeba někomu nebude zdát, podle mě nebude úplně náhodné, že se Nizozemci počtvrté v historii dočkali na evropském šampionátu vyloučení. A pokaždé se po utkání museli dívat na karneval české radosti.

Tahle pěkná tradice započala v deštivém Záhřebu v roce 1976. V semifinále ME byl tehdy ještě v základní hrací době vyloučen Neeskens. A rozhodující moment přišel ve 114. minutě, kdy po Veselého úniku skóroval Nehoda. Nizozemci zcela oprávněně, ale zbytečně spílali rozhodčímu, že všemu předcházel Panenkův neodpískaný faul na Cruijffa na polovině hřiště. Van Hanegem dostal za protesty další červenou kartu a František Veselý pak ve svém životním zápase dokonal dílo nizozemské zkázy gólem na 3:1.

Červenou kartu dostal i Heitinga v epochální česko-nizozemské bitvě v portugalském Aveiru. A právě brücknerovská éra připsala do dějin i několik dalších kvalifikačních bitev, v nichž „tulipány“ uvadaly. Ne vždycky, ale selhání proti Čechům bylo dostatek na to, aby si Nizozemci vypěstovali z konfrontací s českým fotbalem komplex, mindrák, trápení.

Ten putuje časem a přenáší se do myslí dalších generací. A byť to možná někomu přijde bizarní, tak i ten neodpískaný Panenkův faul, Veselého úniky a Brücknerova genialita byly v neděli součástí budapešťského zápasu a hrály proti Nizozemcům. Jako strašák, který si do utkání přinesli v hlavě.

Třeba mě někdo bude mít za blázna, ale tvrdím, že i tenhle prvek může mít vliv na to, že v kritické chvíli zvolí hráč špatné řešení, vypadne mu herní automatismus nebo se mu z duše a srdce na chvíli vytratí sebevědomí a víra. A to leckdy stačí, když soupeř takových slabších chvilek dokáže využít.

Jestli českému týmu na Euru něco jde, tak to je schopnost využít všeho, co využít lze. Pokud si ji Schick a nově Holeš podrží, případně se k nim v tomto gólovém ohledu ještě někdo přidá, pak je možné už úplně všechno.

Ne, Češi na tomhle turnaji neuspějí zcela otevřeným způsobem boje. Nejsou ani totálně pasivní jako Řekové, mistři Evropy z roku 2004. Češi hrají to, co je vlastní naturelu jejich trenéra Jaroslava Šilhavého. Ten kdyby byl Brit a královna by ho povyšovala do šlechtického stavu, vetkl by si nejspíš do rodového erbu heslo Safety first.

Náležitě zabezpečená obranná činnost je pro něj základ, na kterou přidává další nadstavbu. A do sestavy obvykle sahá, jen když musí. Tentokrát ho k tomu vedly okolnosti i vlastní rozhodnutí zároveň. A výsledek se mimořádně povedl.

Už ve skupině zaujal původně Královo místo v sestavě Holeš. Bořilův karetní trest teď pozval na hřiště Kadeřábka, Daridovo zranění Baráka a místo Jankta tentokrát Šilhavý ukázal na Ševčíka.

A fungovalo to. Češi pracovali v aktivním bloku a průběžně v něm účinně eliminovali nizozemské přednosti. Konkrétně Pavel Kadeřábek udržel na uzdě největšího nizozemského tahouna Dumfriese. I tahle cihla patřila při stavbě českého vítězství mezi ty nejpodstatnější.

Ofenzivu mají Nizozemci v krvi. I na právě probíhajícím turnaji dávali každému na potkání dva nebo tři góly. Tedy až do neděle. To narazili na Čechy, jejichž trenér si dostatečně dobře načetl, jakými směry a z jakých kopaček chodívají nejčastěji nizozemské průnikové přihrávky. No a tentokrát ve všech těch chodbách Češi obrazně řečeno pozamykali dveře.

Sevřený český blok neotevíral prostory mezi řadami, dosavadní přímočarost nizozemských akcí vymizela. Mohl za to český způsob hry, ale i fakt, že se změnili samotní Nizozemci. Bylo patrné, že ve vyřazovací části už mají tendence k větší opatrnosti než ve skupině, kdy se s ničím moc nemazali a hrnuli se dopředu.

Tahle jejich přirozenost byla v neděli v Budapešti nepřítomna a nizozemský mindrák z Čechů si trenér Frank de Boer může směle rozšířit i po čistě osobní linii. Poté, co ho v Evropské lize vyprovodil z Letné s porážkou i tehdejší trenérský zelenáč David Holoubek, tentokrát de Boerova magie dostala na frak od mnohem protřelejšího fotbalového čaroděje Jaroslava Šilhavého.

Ten už teď nahlíží do dánských duší a spolu s asistentem, specialistou na taktiku Jiřím Chytrým, hledají stezku, kterou by se na turnaji dostali ještě dál. Češi na letošním Euru možná nemají zázračné hráče. Ale drží při sobě, jsou takticky disciplinovaní, těší se vysoké efektivitě hry. A teď navíc, zdá se, chytili slinu a cítí, že by se mohlo stát i něco velkého.

Euro atmosféra se probouzí i v Česku, fotbal teď prožije krásný týden plný očekávání, že to celé ani po výletě do Baku neskončí. To už by se Schick a spol. dostali tam, co Nedvědova parta před 17 lety. Pojďme o tom společně snít, třeba si to štěstí přivoláme.