Glosář: Genialita hvězd Francii k postupu nestačila, chyběla práce

Vyklátíme modly… Přesně tak se jmenuje jedna z poměrně známých písní skupiny Laura a její tygři. Docela se hodí jako popis toho, co přinesl v osmifinálových bojích evropský fotbalový šampionát. Sochy nezpochybnitelných se kácí a padají z piedestalu.

Na uvolněné podstavce se škrábou jiní, možná ještě před začátkem mistrovství Evropy podceňovaní. A někteří z dlouholetých vládců fotbalového impéria mezitím stále nejsou schopni pochopit, jak se mohlo stát, že jejich reprezentanti už v současných dnech mohou nastoupit dovolenou, zatímco o medaile budou hrát jiní.

Troufnu si tvrdit, že Francouzi mají kliku v tom, že jejich zemi už nevládne Ludvík XIV. Zlatá republika! Být na trůnu král Slunce, mohli by svěřenci trenéra Deschampse trávit několik příštích let v podzemí Bastilly a za dlouhých letních i zimních večerů v kládě ve společnosti drobných hlodavců a početného zástupu pavouků přemýšlet a tiše debatovat o tom, jestli opravdu nebylo lepší udělat během utkání na mistrovství Evropy pár kroků navíc. Nebo by také mohli kdesi za rovníkem lámat kámen či pěstovat maniok. Takto zklamat hrdou Francii! To se nedá jen tak přejít, holenkové.

Upřímně, když jsem viděl Francouze v prvním utkání s Německem, říkal jsem si, že jestli jim stačí na výhru nad velkým soupeřem výkon na padesát procent, tak jak budou válcovat konkurenci, když budou hrát na procent devadesát. Jenže na tyto otáčky se motor francouzského mužstva dostal jen na pár minut v osmifinále proti Švýcarsku. Jinak se poslední mistři světa prezentovali přístupem – jsme nejlepší ze všech, když budeme chtít, porazíme kohokoli a stačí nám na to třetí rychlostní stupeň, v případě nouzového stavu trochu zabereme a bude to v pohodě. Marná lásky snaha. Zlomyslná realita Francouze doběhla, zaklepala jim na rameno a dost hlasitě se jim vysmála.

Na jména má Francie skvělý tým. Lloris, Varane, Kanté, Pogba, Griezmann, Benzema, Mbappé… Jenže jména sama toho nikdy moc nevyhrála. Jen si vzpomeňte, jak hráli muži trikolóry při vítězném MS v Rusku. Rychle, účelně, technická kvalita se rozumí samo sebou, na hřišti se opravdu neflákali, hezky česky řečeno měli pořádný ajfr. Pracovali jeden pro druhého, působili jako homogenní tým a výsledkem byl zisk titulu světového šampióna.

Na letošním – sakra, vlastně loňském mistrovství Evropy – jsem viděl soubor výborných jedinců, ale v celkovém pohledu to zas tak neklapalo. Jistě – Griezmann či Kanté, ti se pro úspěch mužstva obětovali maximálně. Jenže kolegové je úplně nenásledovali. Pogba mnohokrát ukázal, jaký potenciál se v něm skrývá. Benzema umí dávat góly. Ale dohromady to prostě v důležitých momentech nefungovalo.

Asi bych neměl, ale musím se přiznat, že když jsem sledoval počínání Rabiota, použil jsem doma u televize leckterý výraz, který by asi Rabiotův právník shledal nemístným. Jenže tento všemi možnými fotbalovými božstvy políbený plejer v osmifinále několikrát naprosto odflákl svůj úkol, jako kdyby ho zápas ani moc nebavil a hodně pomohl Švýcarům k cestě o patro výš. Náhoda? Nemyslím si.

Vinit z porážky Mbappého, jelikož neproměnil poslední penaltu v rozstřelu, je nesmysl. To se stalo už tolika skvělým fotbalistům. Vzpomínáte na Baggia nebo Uliho Hoenesse? Spíše je otázka, proč francouzská hvězda neskórovala ze hry. Byl Mbappe přetažený z náročné sezóny? Kolotoč dolarů v hlavě z případného přestupu nebo naopak setrvání v PSG? Přílišná odpovědnost kladená na jeho bedra? Čert ví, já ne. Ale to, že mladý Kylian nebyl úplně ve své kůži, to se nedalo přehlédnout.

Švýcaři nejsou lepší fotbalisté než jejich osmifináloví soupeři. Jenže dřeli jako burlaci na Volze a ze stavu 1:3 (Pogbův gól byl čirou fantazií, Benzemův ódou na radost) nic nezabalili a bezstarostné a o úspěchu přesvědčené Francouze poslali výtahem šupem do suterénu. Za mě osud rozhodl správně. Říkám si, jak by asi vypadala hra Arsenalu, kdyby Xhaka i v dresu Gunners hrál tak skvěle a zodpovědně jako v případě národního týmu. Obávám se, že jeho absence může být rozhodujícím faktorem čtvrtfinále. Ale na Francouzích si smlsl.

Je fajn napsat, že na povstání mužstev z podhradí se podíleli i čeští fotbalisté, neboť poslali domů favority z Nizozemska. Český fanda si asi řekl – konečně, když viděl výkon mužstva Jaroslava Šilhavého.

Odehrálo vynikající part podpořený výtečnými individuálními výkony. Ale především je třeba napsat, že Schick a spol. působili jako soudržný celek. Je tu paralela ke Švýcarům oproti Francii. V součtu individuálních kvalit jsou Oranjes ve vyšším patře, ale celkový dojem zcela jasně hovořil pro český výběr.

Po výkonech ve skupině se o Nizozemcích mluvilo jako o uchazečích minimálně o semifinále. Jenže v Budapešti byly hvězdy jako Wijnaldum či Depay, Dumfries zralé na to, aby po nich vyhlásil Interpol mezinárodní pátrání. Zkrátka se nějak nekonaly. Čeští reprezentanti jim nedali prostor ani čas, což by se líbilo Einsteinovi, ale nikoli Franku de Boerovi. Po červené kartě de Lighta a prvním gólu Tomáše Holeše byla hlavním pojítkem činů nizozemských fotbalistů bezradnost. Nevěděli kudy kam, nebyli připraveni na to, že by ti druzí mohli být nebezpeční, natož lepší. V té chvíli vypoví sebevědomí a krátce po něm i nohy.

Zábavné je, že skupina smrti – tedy s účastí Francie, Německa a Portugalska, se jí opravdu stala, jen o krok později. Jako by před těmito týmy najednou stanul Gandalf a temným „You Shall Not Pass!“ jim zavřel cestu dál.

Německo vyhořelo ve Wembley, domácí Anglie dokázala na rozdíl od německého mužstva dát gól, a zamávat tak na cestu Jogimu Löwovi, který odsloužil svou poslední šichtu na lavičce reprezentace Německa.

Pravda ale je, že Angličané požívají velkých výhod. Zatím vše odehráli doma, žádné cestování, navíc UEFA vůbec nepustila Němce trénovat ve Wembley (a to ani den před zápasem), přítomny mohly být jen dvě tisícovky v Anglii žijících německých fandů, ti z Německa měli smůlu. Jasně, za covid pořadatelé turnaje nemohou, ale zvýhodnění některých mužstev je do očí bijící.

I tak ale Němci mohli bitvu ve Wembley zvládnout, ale nebyli schopni skórovat. Symbolické je, že minimálně prodloužení mohl zajistit Thomas Müller, kterého po MS v Rusku vyexpedoval trenér Löw z týmu. Pod tlakem veřejnosti ho nakonec nominoval na Euro, jenomže v klíčovém momentu osmifinále záložník Bayernu potvrdil, že mistrovství Evropy mu nepřeje. V patnácti utkáních neskóroval ani jednou. Trpký konec.

Tak trochu z obliga jsou Portugalci. Prohráli s prvním mužstvem světového žebříčku. Přitom v zápase s Belgií byli lepší. Ale kdo se na to bude ptát za týden? Ronaldo si splnil očekávané penzum, neboť dal pět gólů. Jenže tři z penalt, další dvě z bezprostřední blízkosti. Proti Belgii si ovšem prakticky nečutl. Ne, nic proti střelecké bilanci, naopak klobouk dolů. Ale i spoluhráči asi čekali, že bude větším lídrem.

Otazník se vznáší i nad belgickým souborem směrem k dalšímu utkání. De Bruyne zápas s Portugalskem nedohrál, a pokud by nemohl nastoupit do čtvrtfinálového klání, šance jeho spoluhráčů na postup výrazně poklesnou. Tento zrzavý záložník je duší týmu a jak známo, bez duše kolikrát dobře nepracuje ani tělo.

Soumrak starých bohů nastal. Což ale neznamená, že nemohou povstat jiní bohové. Zda se tak stane, budeme vědět už po pátečních a sobotních fotbalových bitvách.