Glosář: Fousek je řešením pro fotbal, co si na okresech řekne o změnu. Ale kdy?

Soutěž Česko hledá fotbalového předsedu bude letos patřit mezi šlágry sezony. Kdo vyhraje? Vladimír Šmicer? Martin Malík? Petr Fousek? Rudolf Řepka? Markéta Vochoska Haindlová? Osobně bych si nyní tipnul, že největší šance na úspěch může mít tentokrát Petr Fousek.

Připouštím ovšem, že zároveň je paradoxně dost dobře možné i to, že se tento někdejší generální sekretář FAČR voleb ani nezúčastní, pokud vycítí, že se český fotbal uvnitř sebe sama změnit nechce. A že to tím pádem může ve volbách dopadnout podobně jako v roce 2017, kdy Fousek odešel poražen ze souboje s Martinem Malíkem. Ten byl tehdy, čerstvě po Peltově pádu, favoritem „fotbalového Saurona“ Romana Berbra a vůbec české komory s pražskou Spartou v čele.

Na čem záleží, jak se to celé vyvine letos? Na spoustě faktorů: Jistěže především na Fouskově osobním rozhodnutí, ale zejména na tom, co bude chtít sám fotbal. Změnit se, nebo setrvat tam, kde je? Není to zdaleka tak vágně položená otázka, jak to možná někomu připadá. Co český fotbal opravdu chce, se totiž pozná podle toho, koho hnutí na velkou volební valnou hromadu nadeleguje, kým tam bude reprezentováno A to bude lépe vyjasněno až poté, co proběhnou okresní a krajské fotbalové volební konference, pro „covidový“ letošek možná lépe řečeno volby.

Teprve jejich výsledek rozdá a zpřehlední, s jakým kartami se bude hrát. A pomůže pak nejspíš vybrousit i dosud nepříliš čitelné stanovisko světa profesionálního fotbalu.

V první řadě záleží na tom, jakou sílu si v regionech udrží struktury budované po léta Romanem Berbrem, někdejším místopředsedou FAČR, toho času obviněným z korupce a zpronevěry. Když se tu oproti minulosti nic moc nezmění a dosavadní skalní „berbrovci“ na okresech udrží pozice, může odtud současný předseda Martin Malík čerpat sílu ke svému znovuzvolení.

Každopádně by pak asi následovala ostrá předvolební válka.

Anebo to „berbrovci“ prohrají už na okresech a krajích v takové míře, že se tím otevře prostor pro konsenzuální řešení, které může přllákat i velké ligové hráče typu Sparty a Slavie. Pro ně totiž asi zdaleka není ideální perspektivou další velkokapacitní předvolební metání špíny, které může český fotbal zavrtat do ještě hlubšího dna, než na jaké kleslo teď.

A právě pro takový případ by tu byl nejspíš ideálním konsenzuálním kandidátem Petr Fousek, na kterém by se dobře mohly shodnout zájmy profesionálního fotbalu i ozdravného revolučního hnutí, které by tu fotbal rádo dělalo jinak, nežli bylo zvykem za vlády Romana Berbra.

Jenže do hry vstupují i další faktory. Jednak nikdo neví, co všechno ještě - a na koho - vypluje z vyšetřování berbrovské aféry. Jednak všechno ohromně komplikuje světová pandemie. A od ní odvozená vládní opatření, která mají šíření covidu-19 zabránit.

Tahle opatření totiž podle některých komplikují, podle jiných zcela znemožňují konání fotbalových voleb na okresní, potažmo krajské úrovni.

Lidé se teď prostě nemohou scházet. Nebo jen za specifikovaných podmínek.

Revolucionáři kolem Vladimíra Šmicera a Rudolfa Řepky přicházejí s konkrétním návrhem, jak se pokusit realizovat regionální valné hromady i v podmínkách, jaké nastoluje systém vládních opatření na úrovni PES 4, možná i PES 5.

Jenže současná „vládnoucí“ fotbalová centrála na Strahově říká: Ne. A vydává pokyn regionální fotbalové volby dále a dále odkládat.

Harmonogram doporučovaný generálním sekretářem FAČR Janem Paulym aktuálně vypadá následovně: Uskutečnit okresní valné hromady do 15. dubna, krajské do 10. května. A velkou volební valnou hromadu FAČR pak svolat na 3. června. Což je přesně 10 dní před plánovaným výkopem utkání Česko-Skotsko, jímž svěřenci trenéra Jaroslava Šilhavého vstoupí do bojů turnaje Euro.

Pokud se tedy v daném termínu opravdu uskuteční, dodají ti, co o konání z loňska odsunutého fotbalového svátku i letos pochybují, protože pandemie Evropu stále neopouští.

Stejně tak se z podobného důvodu najdou i četné hlasy, že politika odkládání regionálních fotbalových voleb může snadno vést k jejich posunu až za Euro. A uskutečnění velké valné hromady pak umožnit třeba až někdy v prosinci.

Vedle toho všeho samozřejmě český fotbal paralelně řeší, lépe řečeno měl by řešit, kdy a zda vůbec se v zemi bude moci opět spustit jak tréninkový proces tak i kolotoč zápasů v amatérských a mládežnických soutěžích. To je obrovské téma samo o sobě. A vzhledem k velmi pomalému rozjezdu plošného očkování v zemi převládají hlasy plné pesimismu a oprávněných obaví z blízké budoucnosti, která může český fotbal na mnoha úrovních naprosto zdecimovat.

A to ještě dramatičtějším způsobem než aféra Romana Berbra, jež díky policejním zjištěním potvrdila to, co mnozí tušili. A sice, že český fotbal je přímo ze Strahova řízen úplně nakřivo, korupčně, že na denním pořádku jsou v něm mocenské manipulace a bezcharakterní jednání, které je pro mnohé fotbalové činovníky na nejrůznějších úrovních naprosto typické. V kontrastu s principy fair play, který by nejspíš mnozí z berbrovské arogancí otupělé armády cínových vojáčků neuměli ani popsat, vysvětlit a přeložit do češtiny, natož se podle něj chovat.

Ještě v éře Berbrova panování, kterému ochotně dělal zástěrku předseda Martin Malík, se sice „v odboji“ vedle části moravských struktur FAČR, zejména Jihomoravského kraje, profilovaly i nezávislé skupiny jako Čistý fotbal nebo Výzva 2021, na Strahově z nich ale měli víceméně jen legraci. Hlasité kritiky typu živanického předsedy Petra Špačka neváhali Malík s Berbrem se brat členství ve FAČR. Zato neměli problém vrátit ho Marku Pilnému, a to poté, co vystřízlivěl po svém rozhodcovském extempore v utkání Příbram-Slavia a mohl „Náčelníku“ Berbrovi opět poslušně a slepě sloužit, nyní už opět jako předseda Okresního fotbalového svazu v Trutnově.

Poté, co si pro Berbra přišla policie, snaží se Plného a spol., tedy tuhé jádro skalních vyznavačů dosavadních pořádků, držet pohromadě šéf Středočeského KFS Miroslav Liba. S tímto svým dosavadním elektorátem je samozřejmě jedna ruka i předseda asociace Martin Malík, který sice všude vypráví cosi o očistě a integritě, ale reálně se přitom na Strahově od Berbrova říjnového zatčení prakticky nic nestalo. Tedy kromě toho, že místo Jozefa Chovance teď fíkový list stejným lidem z okruhu kolem rozhodčích a delegátů drží Vítor Melo Pereira, kterého do Prahy za tímto účelem delegovala UEFA. Po většinu času se však Portugalec vyskytuje doma v Lisabonu.

S Martinem Malíkem a spol. se identifikuje například i bývalý reprezentant Karel Poborský, který je podle všeho připraven kandidovat po Malíkově boku na pozici českého místopředsedy. Se zdůvodněním, že na FAČR se za poslední roky udělala i spousta dobré a poctivé práce, což je samozřejmě v mnoha ohledech pravdivé tvrzení.

Proti postberbrovsko-malíkovskému Strahovu se nejhlasitěji a nejostřeji vyjádřila takzvaná Fevoluce, přezdívaná hnutí bílých košil. V ní najdeme bývalého reprezentanta Vladimíra Šmicera či jeho spoluhráče Jana Kollera, někdejšího generálního sekretáře FAČR Rudolfa Řepku a mnohé další osobnosti.

Fevoluce poctivě pracuje, Šmicer a Řepka komunikují s regiony. A spolu s Čistým fotbalem a Výzvou 2021 staví na okresech kandidátky z lidí, kteří český fotbal chtějí dělat jinak, než tomu bylo zvykem v Berbristánu.

Vědí, že to, jak dopadnou fotbalové volby v regionech, se přímo odrazí na velké valné hromadě FAČR, která bude volit novou fotbalovou vládu. Delegáti z okresů a krajů totiž podle stanov tvoří polovinu všech delegátů s volebním hlasem, tu druhou generují kluby, jak profesionální, tak i celky z ČFL, MSFL a divizí.

Co Fevoluci částečně oslabuje, je fakt, že nemá ve svém čele jasného lídra, který by deklaroval: Ano, já budu usilovat o pozici předsedy FAČR, já zastřeším slibovaném změna, pojďte se mnou do toho.

Rudolf Řepka se do čela úplně nežene. Z části proto, že s Berbrem a spol. coby generální sekretář FAČR nějaký čas na Strahově spolupracoval. Tedy do momentu než odešel, protože už na jejich chování a jednání prostě neměl žaludek. A opravdu není mnoho lidí, kteří takový krok, z takové pozice, dobrovolně udělali.

Vladimír Šmicer zase cítí, že na pozici číslo 1 by to pro něj nemuselo být umístění zcela ideální. Podle zákulisních zpráv by asi raději volil boj o pozici českého místopředsedy. Byť utkat se právě o tohle křeslo zrovna s Karlem Poborským ho asi taky nenaplňuje zrovna nadšením.

Fevoluce už proto zahájila rozhovory s Petrem Fouskem, který ukončil svou diplomatickou misi, na kterou ho UEFA a FIFA vyslaly do Řecka. A potenciální kandidát na pozici předsedy FAČR Petr Fousek už teď tedy v Česku monitoruje situaci a vede nezávazné rozhovory s mnoha důležitými lidmi kolem českého fotbalu.

Jenže je tu malý rozpor. Fevoluce by ráda, aby Fousek stanul v jejím čele už před zmiňovanými okresními a krajskými konferencemi. To aby jí dodal váhu a kandidáty opozičních, revolučních sil tak napřímo podpořil.

Zdá se však, že diplomat Fousek chce vyčkat, až jak volby na okresech a krajích dopadnou. Jak se vyvine berbrovská aféra. A jak se k věci postaví Sparta, Slavia a další silní hráči.

Role konsenzuálního předsedy, na kterém by se všechny důležité síly mohly shodnout, by pochopitelně byla jemu, stejně jako komukoli jinému, nejkomfortnější a nejpříjemnější.

Tomu, že mohou oslabovat vazby mezi Spartou a dosavadním předsedou Martinem Malíkem, může nasvědčovat i společné vyjádření Sparty a Slavie, ostře kritizující Malíka za to, že coby předseda FAČR podpořil další setrvání Milana Hniličky, šéfa Národní sportovní agentury, v čele této instituce, a to po známém extempore v teplickém hotelu Prince de Ligne. Teď jde o to, jestli šlo v této záležitosti Spartě víc o Hniličku, který Daniela Křetínského naštval anketou atraktivity sportů, nebo o Malíka.

Co se týče Slavie, ta podporovala Petra Fouska ve fotbalových volbách už před čtyřmi lety. A vztahy na této lince jsou stále na velmi dobré úrovni.

Hlavní otázkou dneška ovšem zůstává, co probublá zespodu, z regionů. A také kdy se to stane.

Covid-19 a čísla nakažených stojí jednoznačně proti možnost uspořádat valné hromady OFS a KFS klasickým způsobem, kdy se delegáti prostě sjedou na schůzi. V některých okresech může jít až o stovku lidí. Což teď prostě nejde.

Odkládat, vzkazuje strahovská centrála.

Pojďme najít způsob, jak volby uskutečnit, reagují revolucionáři. Ti vypracovali návrh, který doporučuje rozdělit valné hromady na okresech na dvě části.

A tu první provést systémem per rollam, řekněme korespondenčně. Takhle „na dálku“ by jistě šlo schválit účetní uzávěrku a zvolit mandátovou a volební komisi.

Druhá fáze by mohla proběhnout za pomoci volební urny. Za přítomnosti dvou členů volební a dvou členů mandátové komise, jakož i notáře, by k urně postupně přicházeli jednotliví delegáti. A volili by předsedu, členy výkonného výboru i revizní komise jednotlivých okresních fotbalových svazů.

Tohle celé by snad mohlo být v souladu s vládními předpisy pro stupeň PES 4, který umožňuje setkávání 6 lidí na jednom místě. Pro stupeň 5 by hypoteticky šlo právě popsaný systém upravit tak, že by členové mandátové a volební komise dostali od OFS smlouvu, která by jejich aktivitu u voleb popsala jako pracovní činnost. Nebo v případě udělení výjimky od ministerstva zdravotnictví.

Jan Pauly, generální sekretář Fotbalové asociace ČR, se s návrhem revolucionářů seznámil a označil ho za velmi zajímavý a v mnoha ohledech podnětný. „Ale problém je s tím setkáváním se lidí u volební urny,“ řekl k věci Pauly. „V dnešní době, kdy vláda apeluje na to, aby se lidé mimo svoji práci a domov pokud možno vůbec nikde nepotkávali, si něco takového já nevezmu na triko. To by byla fotbalová rituální sebevražda a takové volby by rozmetala policie,“ vyjádřil Pauly svůj názor.

A poslal do hnutí dopis doporučující, aby se volby do OFS a KFS posouvaly až do dubna, potažmo až do začátku května.

Okresní i krajské fotbalové svazy jsou coby pobočné spolky FAČR do té míry samostatnými subjekty, že si své valné hromady mohou vyhlásit a uspořádat podle vlastních regulí, strahovská centrála jim může poslat toliko doporučení.

Existuje ale logický předpoklad, že současná vedení fotbalových okresů nepůjdou do nějakých zrychlených experimentů proto, aby byla ve volbách zástupci nové fotbalové opozice poražena.

Pomoci uspořádání volebních valných hromad by snad mohla nějaká speciální výjimka vyjednaná Národní sportovní agenturou, která už dříve deklarovala zájem, aby uvnitř FAČR proběhl demokratický systém voleb bezproblémově.

Ano, přiznejme, že představa, kterak zrovna Milan Hnilička lobbuje nyní na ministerstvu zdravotnictví za možnost realizace fotbalových voleb v regionech, a to za účasti většího počtu osob, působí v dnešní době poněkud tragikomicky. To ale ještě zdaleka neznamená, že by se Hnlička, když už ve vedení Národní sportovní agentury zůstal, o tu věc zasadit nemohl. Když tedy říká, že mu jde o dobro českého sportu. Má šanci to prokázat.