Glosář: Fotbal žádá restart. Dotace i Tvrdíkův slib zůstávají s otazníkem

Vedení fotbalové ligy tajně doufá, že na dnešním zasedání vlády přijde na přetřes i situace profesionálního sportu. A že se už od nejbližšího víkendu Fortuna liga znovu rozehraje. Touhy podobného charakteru v sobě ostatně živí i hokejisté a další sportovci.

Můj osobní názor na věc je následující: U dokonale protestovaných hráčů první fotbalové ligy od začátku nebyl prakticky žádný reálný epidemiologický důvod jim utkání zakazovat.

Zároveň chápu, že této zemi i totální zápasová stopka, vystavená českému sportu v první říjnové dekádě, v danou chvíli výrazně pomohla. Konkrétně k tomu, aby i ta lehkovážnější, či snad zmatenější část obyvatelstva pochopila, že toho ošklivého viru kolem nás je vážně hodně. A že by se podle toho měli opravdu všichni začít chovat.

Šlo o to, aby pochopili, že covid-19 je vskutku vážný problém, ačkoli jim třeba premiér této země ještě pár dní předtím tvrdil, že se nějakého viru vůbec bát nemusí, protože si ho vymyslela opozice a podobné ptákoviny.

Ligový fotbal byl tedy vypnut hlavně jako symbol či výstraha pro veřejnost. Otázka dne zní, jestli už to lze změnit.

Připomeňme si, že fotbalová liga se v zemi hrála naposledy 4. října. Hned po zákazu soutěžních zápasů se (skoro) všechny kluby bouřily, stejně jako vedení ligy. Poukazovaly právě na propracovaný systém uplatňovaných protiepidemických opatření, zejména pak na vysoké investice směřované do častého testování.

Prvotní fotbalová revolta vůči rozhodnutí tehdejšího ministra zdravotnictví Romana Prymuly ale neměla dlouhého trvání. Jednak neměl v úmyslu uhnout, jednak ho jednoznačně podpořil významný fotbalový spojenec, šéf Slavie Jaroslav Tvrdík.

Ten 9. října publikoval na Twitteru sérii příspěvků, ve kterých se za Prymulu a jeho strategii jednoznačně postavil.

Nasdílel mimo jiné článek isport.cz opatřený titulkem Sport se bouří proti Prymulovi: Nedává to smysl, chystá se protiútok. A doprovodil ho na Twitteru vlastním komentářem: „Nesouhlasím. Přestaňte s podobnými headline. Umírají lidé.“

Následovala reprezentační pauza se třemi duely národního týmu v zahraničí. A po ní proběhly už tři víkendy, které jsme strávili bez českého ligového fotbalu.

Mnohé svědčí o tom, že ty víkendy měly být původně jen dva, mimochodem v souladu s textem Tvrdíkova tweetu. I Milan Hnilička, šéf Národní sportovní agentury, potvrdil, že na pátek 23. října byla domluvená schůzka s Romanem Prymulou, na které mělo dojít k doladění podmínek rozvolněných opatření právě pro profesionální sport, a to s platností od víkendu, který máme právě za sebou.

Dokonce i sám Roman Prymula tehdy veřejně připustil, že je restartu nejvyšších soutěží ve fotbale a hokeji, samozřejmě za splnění přísných hygienických podmínek, příznivě nakloněn.

Jenže člověk míní… A pak zamíří do vyšehradské restaurace Rio. Či snad do prostor vyšehradské kapituly? Každopádně se následně dostane do problémů, kvůli kterým na profesionální sport opravdu nemá čas a náladu. Protože zrovna přichází o ministerský post.

Než se po Romanu Prymulovi našel nový šéf zdravotnictví, utekl zase nějaký čas. A teď se tedy čeká, jestli Jan Blatný, který to má coby nový ministr v rukou, okovy nasazené sportu sundá nebo alespoň nějak povolí.

Situace se mezitím v mnoha ohledech vlastně nezměnila. „Covidová“ čísla v zemi se příliš nelepší. A vůbec nic se samozřejmě nezměnilo ani na tom, že když proti sobě budou na stadionu kopat dvě jedenáctky a lidé se na to budou dívat v televizi, epidemickou situaci v zemi to samo o sobě nijak nenaruší.

To je samozřejmě argument, který uvedli ve svém otevřeném dopise adresovaném premiérovi i kapitáni českých pohárových zástupců, které posléze doplnili i kapitáni všech dalších ligových celků.

Výzvu k umožnění opětovného rozehrání soutěže mimochodem 28. října sdílel na Twitteru i Jaroslav Tvrdík, který už v připojeném komentáři nezmiňoval ohrožené lidské životy. Tentokrát místo nich akcentoval statistiku, podle níž v soutěžích UEFA, jež se hrají podle přísného „covidového“ protokolu, nedošlo od začátku srpna ani jedinkrát k přenosu viru mezi hráči soupeřících týmů.

Z toho je zjevné, že fotbalové prostředí je už tentokrát sjednocené. Má k tomu ostatně i dost dobrých důvodů. Další protahování „ligového zápasového lockdownu“ už by totiž mohlo výrazně zpochybnit představu, že se liga dohraje kompletní, začalo by se jí krutě nedostávat termínů.

Proč? V létě už nepůjde ligu znovu protahovat do nekonečna jako letos. Tedy pokud UEFA znovu neodloží, či už rovnou nezruší turnaj Euro. A k tomu se (zatím) jistě nechystá.

Zpět do české ligy: Hrozba možného nesehrání celého programu s sebou samozřejmě nese riziko, že budou kráceny televizní a sponzorské smlouvy. A to by byl obří problém, znamenal by velké finanční ztráty.

Sportovně-technicky sice k vyhlášení regulérních výsledků sezony po letní úpravě řádů stačí, aby byla odehrána alespoň polovina zápasů. Ale reálně asi nikdo (zatím) nechce moc pomýšlet na to, že by jednotliví účastníci soutěže vážně absolvovali nestejný počet zápasů.

Fakt, že se liga nehraje, sportovně oslabuje i české pohárové zástupce, kteří zatím v Evropské lize vrší hlavně porážky, a ruku v ruce s tím vyprchávají naděje na vylepšení české pozice v koeficientovém žebříčku. Nízká rozehranost fotbalistů z české ligy musí vrývat vrásky i do čela reprezentačního trenéra Jaroslava Šilhavého. Už v úterý zjistíme, zda kvůli tomu nedá v nominaci na listopadový reprezentační blok z větší míry přednost fotbalistům působícím v zahraničních soutěžích.

V Evropě se totiž prakticky ve všech ostatních zemích profesionální ligový fotbal hraje.

Řekněme si na rovinu, že případné rozhodnutí nového ministra Jana Blatného ohledně fotbalisty vzývaného restartu ligy nebude vycházet z vyhodnocování epidemických rizik, jež jsou minimální. Ale půjde o verdikt ryze politický.

Protože fotbalisti a fanoušci by mu jistě zatleskali. Ale pro velkou část veřejnosti, médií a zástupců dalších odvětví společnosti, již také touží po rozvolnění, by šlo o krok jim obtížně pochopitelný.

Nezastírejme, že já, stejně jako většina předpokládaných čtenářů tohoto textu, žiju ve fotbalové bublině. Zatímco mnozí naši spoluobčané vidí svět jinak. V lepším případě čutání do meruny ignorují, v tom horším považují fotbalisty za zbytečné a přeplácené tatrmany. Ve většině případů mylně.

Fotbal a sport obecně berou mnozí jako něco, co je třeba řešit až jako 296. věc v pořadí. A už vůbec nemají ponětí o tom, jak profesionální fotbal, dokonce i ten český, ve vztahu vůči covidu-19 funguje. Nebo tedy donedávna fungoval. Nemějme jim to za zlé. A uznejme, že v danou chvíli jsou opravdu i důležitější věci než fotbal. Ale zase ne úplně všechny, jak si mnozí myslí.

Nepředpokládám sice, že by antifotbalová část populace tento článek četla, nebo ho dokonce dočetla až sem, ale co kdyby… Fotbalisté opravdu nelžou, když upozorňují na to, že jsou před covidem-19 patrně nejlépe ochráněnou komunitou v zemi.

Je zaveden systém mnoha funkčních opatření, kdy třeba v autobusech sedí hráči po jednom na dvojsedačce, na hotelech musí mít separované patro a pokoje pro každého zvlášť. Těch pravidel je spousta. Nejdůležitějším je pak testování před každým zápasem.

Na téhle bázi jede profesionální fotbal v celé Evropě, v národních ligách i soutěžích UEFA. Ano, žádný systém není absolutně dokonalý, ale tenhle přinejmenším garantuje, že se o své nákaze dozvědí všichni lidé z týmů a jejich okolí velmi brzy a jsou hned separováni od ostatních, aby nákazu nešířili dál.

Pokud je v Česku povoleno, aby profesionální týmy trénovaly normálně v plném počtu, pokud se tu mohou konat zápasy Evropské ligy, na které hlavní hygienička vydává povolení a výjimky, pak se opravdu nenabízí jediný reálný důvod, proč by se tu za stejných podmínek nemohla hrát i Fortuna liga.

Tedy kromě toho důvodu politického, že pokud Jan Blatný restart ligy povolí, dostane za to nejspíš pekelný „céres“ od lidí, co tohle všechno nevědí, ani je to nezajímá. A ve svém případném nespravedlivém hněvu budou ministrovi předhazovat třeba jeho páteční výrok: „Není vhodný čas na nějaké rozvolňování opatření.“

Při pohledu do kalendáře zjistíme, že pokud by se měla liga restartovat, pak buď příští víkend, tedy 7. a 8. listopadu, anebo pak až k 21.-22. listopadu. Mezitím je totiž na programu reprezentační pauza. S přípravným zápasem s Němci v Lipsku a duely Ligy národů s Izraelem a Slovenskem před prázdným hledištěm v Plzni. Tedy pokud na ty zápasy bude hlavní hygieničkou vydána výjimka, což se předpokládá.

Jakékoli další zbytečné natahování ligové pauzy pochopitelně zvyšuje ekonomický tlak na kluby. Ty dostaly nedávno pozitivní zprávu, že vláda schválila dotační program COVID Sport 2, který by jim alespoň částečně mohl uhradit škody způsobené opatřeními proti covidu-19.

Jenže stanovený strop pro jeden prvoligový fotbalový klub je tu limitován částkou 12,5 milionu korun, na kterou asi zdaleka nedosáhnou všichni. A navíc celý dotační program ještě musí odkývat Evropská komise v Bruselu. Přičemž podle zpráv ze zákulisí vůbec není jisté, že tam tahle česká záležitost projde hladce. A konec roku už se pekelně blíží.

Všem menším prvoligovým klubům, které teď ekonomicky z logických důvodů churaví, by jistě přišlo vhod, kdyby jim na nákladné testování někdo přispěl. Třeba kluby větší a úspěšnější, které startují v evropských pohárech.

Ostatně dnes již několikrát zmiňovaný Jaroslav Tvrdík cosi takového v dubnu sliboval.

Je fakt, že snaha dostat se podruhé v řadě do Ligy mistrů slávistům nevyšla. Nicméně jak před utkáním v Dánsku s tamním Midtjyllandem poznamenal Jaroslav Tvrdík: „I prohra je minimálně 8,92 milionu eur.“

I „bolestné“ za neúspěch v play off Ligy mistrů v součtu se startovným za Evropskou ligu a dalšími příspěvky UEFA činí tedy pro slávisty celkem zajímavou sumu. Každá výhra ve skupině navíc přináší 570 000 eur, remíza polovinu.

Když sečteme částku uváděnou Jaroslavem Tvrdíkem s bonusem za výhru nad Leverkusenem, dostaneme se k průběžné sumě 9,49 milionu eur, což při aktuálním kurzu činí 258,6 milionu korun. A 15 procent, slibovaných do fondu solidarity, by z této částky vycházelo na 38,8 milionu korun.

Jestli se o ně Slavia s ostatními opravdu rozdělí, ale není úplně jasné, protože Jaroslav Tvrdík i Slavia jako klub na otázky kladené k tomuto tématu neodpovídají. Nikdo z dalších pohárových účastníků se k výzvě nepřidal. A na ligovém ústředí o žádném fondu solidarity nic nevědí.

„Ligová fotbalová asociace ze strany zástupců SK Slavia Praha nezaznamenala podnět k realizaci vzniku fondu solidarity,“ uvedl k tomu Štěpán Hanuš, mluvčí LFA.

Přiznávám bez mučení, že v glosáři jsem se záměrně věnoval prakticky výhradně fotbalu, byť opatření vlády komplikují život i všem dalším sportovním odvětvím, zejména v hokeji už je, zdá se, ekonomická situace klubů opravdu mimořádně napjatá.

Ale řada bodů je tu ve srovnání s fotbalem rozdílná, v první řadě fakt, že se hokej hraje v halách, tedy pod střechou, kde je riziko přenosu nákazy větší než na fotbalových stadionech.

A upřímně: Jestli si někdo restart sezony zaslouží víc, tak jednoznačně fotbalisté, kteří dlouhodobě investovali do testů, zatímco hokejisté šetřili a raději se promořili. Nevím, zda cíleně, nebo se to prostě stalo samo sebou, že v hokejových kabinách už virus chytil skoro každý. Ale jednak by to s touhle strategií dál opravdu nešlo, jednak je bohužel nepřesná teze, že kdo už jednou covid-19 chytil, je vůči němu navěky imunní. Není.

Ale to je starost hokeje. Případná výjimka pro pořádání jejich listopadového mistrovství Evropy v Praze je zase aktuální starostí judistického svazu.

Přiznám se, že co se týče jiných sportů, neodvážím se dávat vládě a jejím odborníkům žádné rady od stolu. Ale v případě fotbalu bych si dovolil požádat a doporučit, aby nejvyšší českou soutěž, byť bez diváků, zase povolili. Protože tu kromě lidské nevědomosti není po mém soudu žádný jiný pádný důvod k tomu, aby se nehrála.