Glosář: Ferencváros vzal Slavii miliony, ani přestupní trh nic moc nenabízí

Podmanivá znělka Ligy mistrů na podzim na českých stadionech nezazní. Přinejmenším letos se tu neobjeví ani Messi, ani Lukaku, ani další hvězdy současného přestupního nebe. A teď napíšu jednu strašnou větu: Možná se tu neobjeví už nikdy. Snad se pletu.

Záleží i na tom, jak se budou měnit kvalifikační systémy a také síla českých zástupců v nich. Letos ještě o Ligu mistrů usilovaly dva české celky, kvůli poklesu Česka v koeficientovém žebříčku to za rok bude jen mistr.

Sparta obehrává celkem mladé mužstvo, které v zápasech s Rapidem Vídeň a zejména teď s AS Monaco sbíralo zkušenosti. Obzvláště včera v Monaku dostali mladí opravdu výraznou příležitost.

Po domácí prohře se zástupcem francouzské ligy 0:2 podlehla Sparta také u Středozemního moře 1:3. Uvidíme, zda tahle sparťanská strategie k něčemu povede, jestli na Adamu Karabcovi, Filipu Součkovi či Matěji Polidarovi vystaví jednou nový tým, nebo je postupně rozprodá. Tak jako Adama Hložka, u kterého se s tím, řekněme, že nejpozději do roka a do dne, tak nějak počítá. Záležet samozřejmě bude i na stavu transferního trhu, po covidových ztrátách notně přiškrceného.

Reálné poměry, které na něm panují, ostatně začnou dost možná brzy velmi zajímat i ambiciózní pražskou Slavii, která nashromáždila obrovsky košatý kádr. A teď stojí před úkolem nějak ho uživit.

Co si budeme povídat, se slávistickým postupem přes Ferencváros Budapešť se bezpochyby tak nějak počítalo. Cesta přes něj by otevřela cestu přinejmenším do play-off Ligy mistrů. Tam by Pražany čekal Young Boys Bern. Kdyby Slavia postoupila i přes něj, hrála by slovutnou Ligu mistrů a zinkasovala přinejmenším 15,64 milionu eur, tedy 397 milionů korun. To by byla samozřejmě varianta nejpohádkovější.

I kdyby však Slavia v této fázi Bernu podlehla, podobně jako před rokem Midtjyllandu, dostala by od UEFA alespoň „bolestné“ 5 milionů eur (127 milionů korun). Už ví, že nedostane. To jsou tedy peníze, které budou Slavii na rozdíl od loňska rozhodně scházet.

Vypadnout až v play-off Ligy mistrů by navíc automaticky znamenalo start ve skupině Evropské ligy, honorovaný přinejmenším sumou 3,63 milionu eur (92 milionů korun).

O všechny tyhle jistoty nebo velmi nadějné vyhlídky Slavia přišla, když ji z této slibné koleje vyšoupl na překvapivé výhybce Ferencváros.

Místo toho teď Slavia musí hrát i o Evropskou ligu rozhodující předkolo proti Legii Varšava, kde mimo jiné působí Tomáš Pekhart.

Jediná jistota Slavie spočívá v tom, že kdyby měla i tohle klání s polským šampionem prohrát, ocitla by se ve skupině Evropské konferenční ligy, kde se vyplácí startovné 2,94 milionu eur (74,6 milionu korun).

Proč má Sparta, která vypadla ve stejném předkole Ligy mistrů, ale v nemistrovské větvi, Evropskou ligu jistou, zatímco mistrovská Slavia ne, na to se mě prosím neptejte, nevím. Prostě to asi pánům na UEFA takhle vyšlo, když všechny ty pavouky, prolínající se třemi soutěžemi, na papíře malovali. Berme to jako realitu.

Každopádně platí, že nemistrovská větev obvykle nabízí mnohem těžší protivníky. A málokdo to ví tak dobře jako Pavel Vrba. Otestoval si to už ostatně s Plzní i se Spartou.

Ruku na srdce, tomu, že by se současná Sparta prokutala až do Champions League, přes Monako a následně přes Šachtar Doněck, asi opravdu reálně věřili jen snílci.

Na jednu stranu platí, že když se Monako rozjelo, ukazovalo na hřišti obrovskou převahu. V pohybové kultuře, dynamice jednotlivých hráčů i jejich technických dovednostech. Z hlediska kvality hry a celkové vyspělosti udělilo sparťanským žáčkům lekci. Každopádně velmi cennou. Tuhle zkušenost nikde jinde než v těžkých zápasech nenaleznou. A jen v takových mačích se mohou postupně výrazněji zlepšovat. Z tohoto úhlu pohledu bude skupina Evropské ligy pro Spartu pravým požehnáním.

Zároveň dostali sparťané možnost všimnout si, že i hráči Monaka jsou jen lidé, kteří nemají daleko k laxnosti, a když se jim k tomu trochu pomůže, dělají i spoustu chyb. Kdyby toho Sparta byla schopna využívat, mohla Monako přinejmenším potrápit mnohem víc.

V odvetě totiž Sparta celkem úspěšně napadala liknavou rozehrávku domácích, opakovaně v ní zachytávala míč a mohla z toho nastřílet alespoň tři góly. Docílila jednoho. Ať se na mě David Pavelka nezlobí, ale když v 1. minutě utkání dostane na hranici vápna balon proti noze, čekalo by se asi od něj jako od nejzkušenějšího sparťana v poli, že bránu ohrozí líp než ránou vyslanou snad pět metrů nad břevno.

Já vím, že z gauče se to hezky radí, ale tohle jsou prostě příležitosti, které se ve fotbale na této úrovni musí proměňovat, pokud tedy chcete, aby vaše mužstvo bylo úspěšné.

Adam Hložek po neproměněné šanci z Prahy tentokrát balon do sítě uklidil, o uznaný gól ho bohužel připravil nejspíš chybně odpískaný ofsajd. Ovšem Adam alespoň ukázal, že i na mezinárodním poli je schopen své instinkty a schopnosti gólového zabijáka nabídnout. Právě takovéto momenty případní zájemci o jeho služby pozorně sledují. A z toho úhlu pohledu je celkem jedno, jestli tu Hložkovi sudí gól uznali, nebo ne.

Sečteno a podtrženo: Na postup přes Monako teď prostě Sparta neměla. Tak velké zázraky se zase nedějí.

Nebo vlastně ano, když ne zrovna fascinující tým jako Ferencváros dokáže na cestě za zlatými sny vykolejit Slavii, která před pár měsíci vykopla z Evropské ligy tým Leicesteru a ve čtvrtfinále pak chvilku strašila i Arsenal.

Jenže teď kalendář neukazuje jarní měsíce, ale srpen. A Slavia prostě k tomuto aktuálnímu datu nebyla a není zdaleka tak dobře konsolidovaná, jak by potřebovala. Zejména kvůli turnaji Euro, na kterém slávisté hojně participovali, a následným dovoleným. To samozřejmě není žádná chyba, ale prostě a jednoduše realita, z níž je třeba vycházet.

Když to schválně přeženu, tak co hráč, to jiný den nástupu do přípravy. Reprezentanti z Eura začali po návratu z dovolené mnohem později než ostatní, trenér Trpišovský nebyl spokojen ani s kondičním stavem Simy, ve hře jsou též četné zdravotní problémy.

Slávistický herní organismus se v těchto dnech teprve znovu vytváří a rozjíždí. Ale i v tomto rozpoložení prostě a jednoduše Slavia měla postoupit přes Ferencváros Budapešť. Jenže to nezvládla.

V Budapešti předvedla plytký výkon, který si ještě opepřila dvěma inkasovanými góly. Hyperlacinými. Bohorovnost gólmana Koláře, kterému balon poskočil na drnu a pak přes nohu, aniž by si toho dotyčný včas povšiml, asi bude klubového šéfa Jaroslava Tvrdíka ještě dlouho strašit ve snách.

Nákladnost této Chyby s velkým Ch ještě zvýraznil výsledek odvety, ve které Slavia dvoubrankové manko nedohnala. Síť v brance budapešťského týmu dokázala rozvlnit jedinkrát. Za celou první půli vyprodukovala jen jednu střelu na bránu. A z ní po Simově akci Masopust skóroval.

Po změně stran sice Slavia stále stahovala smyčku, obléhala branku soupeře a pálila z děl, drtivá většina balonů však míjela tyče z té špatné strany.

Chyběl klid, větší preciznost v provedení. Řadu situací řešili slávisté splašeně, zbytečně často vzduchem. V prostoru zahuštěném spoustou nohou protihráčů bylo, pravda, složité něco šmrncovního vykombinovat, jenže slávisté si nevykombinovali prakticky ani jedinou čistou šanci.

Víra, že se soupeř unaví a klíčovou chybu nakonec udělá, svého naplnění nenašla. I proto, že kvanta slávistických standardních situací přišla vniveč. Buď nebyly Stanciem optimálně zahrané, nebo se nevydařil náběh. Prostě ani jednou to nesedlo, jak mělo. A to při mnoha, mnoha pokusech.

Už se mi moc nechce vracet k tomu, že si Slavia před odvetou s Ferencvárosem odložila ligový zápas s Olomoucí. Chápu klub, že něco takového zkusí, osobně se mi nelíbí, že vedení ligy na něco takového přistoupí. Když slávisté hledají argument, proč nehrát baráž, říkají, že ty největší a nejprestižnější soutěže něco takového ve svém rozpisu nemají. Renomé těch lig ovšem vychází i z toho, že jejich termínové listiny nepřipomínají trhací kalendář.

Jasně, tady pak nastupuje argument, že na rozdíl od českých klubů dostávají ty západoevropské spoustu peněz za vysílací práva na své domácí ligy. A čím lepší liga, tím méně trápení v předkolech evropských pohárů, samozřejmě. Ale pokud si tedy kvůli tomu budeme po maďarském, polském či chorvatském vzoru chtít odkládat ligové zápasy, což se tu dvacet let nedělo, tak si to prosím alespoň řekněme před sezonou a neprovádějme to hystericky a nadivoko. Já za sebe říkám: nedělejme to vůbec. Ale já samozřejmě o ničem nerozhoduju.

Slavii čeká náročný program i dál. V sobotu nastoupí k ligovému utkání v Mladé Boleslavi, příští týden ve čtvrtek uvítá varšavskou Legii. Před odvetou ji pak čeká zápas s Baníkem Ostrava. Nic snadného.

Brzy se také ukáže, jak snadné či nesnadné je naplnit slávistické transferní představy. Tedy ty směrem „ven“. Není snad žádným tajemstvím, že Slavia je připravena v případě dobré nabídky zpeněžit Abdallaha Simu, Petera Olayinku, případně Petara Musu.

Není to tak dávno, co v souvislosti se Simou vyprávěl šéf Slavie Jaroslav Tvrdík cosi o nabídkách ve výši 20–25 milionů eur. Takový obchod by samozřejmě bohatě nahradil finanční ztráty, které vznikly tím, že se přes Ferencváros nepostoupilo.

Ze zákulisí se ale linou spíše zvěsti, že při aktuálním stavu postcovidového přestupního trhu je něco takového jen cosi mezi zbožnou představou a pohádkou tisíce a jedné noci.

Hovoří se o tom, že na vybrané hráče Slavia aktuálně kupce nemá, rozhodně ne s tak otevřenou a naditou peněženkou, jak by si představovala.

Jiné hráče, jako třeba Tomáše Holeše či Petra Ševčíka, se zase Slavii prodávat nechce. Nebo zatím nechtělo. A ani za ně by pravděpodobně nedoputovaly do Edenu tak horentní sumy, jako třeba za Tomáše Součka.

Je otázkou, zda výpadek 127 milionů korun, který vznikl vypadnutím s Ferencvárosem, Slavia nějak překlene, anebo zda někoho prodá. Ať už za cenu, po které touží. Nebo případně pod ní.

Očekávat lze dost možná odchody některých hráčů na kvalitní hostování, například do bundesligy, tak jako v minulé sezoně v případě Petara Musy. Slavia tak alespoň docílí toho, že plat takového hráče převezme klub, který si ho půjčí. A případní zájemci o koupi pak takového hráče vidí v konfrontaci kvalitní ligové soutěže.

Teď se ale absolutní koncentrace Slavie musí věnovat Mladé Boleslavi, Legii, Baníku a znovu Legii. Kdyby se snad v Edenu neměla hrát ani Evropská liga, ale „jen“ ta Konferenční, nervozita a nespokojenost by samozřejmě vzrostly.

Je na Jindřichu Trpišovském a jeho hráčích, aby se Slavia vrátila na úspěšnou kolej. Jedna špatná výhybka snad stačila.