Článek
Po utkání v Belgii je po mém soudu podstatné zmínit tři základní zjištění. Zaprvé: Co výsledek znamená. Zadruhé: proč byl tým tak extrémně oslaben. Zatřetí: je nutné zmínit pochvalu za šance, které si tým v Bruselu vypracoval, to je fakt dobrý počin. Samozřejmě to slabší na tom celém je, že zůstaly neproměněny.
Už jsme naťukli, že přímý postup na MS 2022 do Kataru, který zajišťuje jen první příčka v konečné tabulce skupiny, už je mimo realitu. Připomeňme, že na jaře Češi po vynikajícím výkonu v Praze s Belgií remizovali a šance tehdy měli i na vítězství.
Následně pak ještě prohráli ve Walesu, což je ve svém důsledku dostalo do situace, že v Belgii bylo nyní zapotřebí bodovat, spíše vyhrát. Pokud tedy vycházíme z předpokladu, že nás Čechy vítězství ve skupině a přímý postup do Kataru doteď ještě zajímaly. I proto se ostatně ten zápas v Belgii hrál, kromě povinnosti. Šanci zaskočit favorita samozřejmě skýtal. Tedy hypoteticky.
Zarytý optimista by teď řekl: Vždyť stačilo zopakovat strategii a výkon z domácího utkání a mít trochu víc štěstí než v Edenu.
Jenže realista znalý situace by velmi rychle odvětil: To se ale, kamaráde, nejdřív podívej na soupisku, se kterou Češi do Bruselu dorazili.
A měl by samozřejmě pravdu, tedy značný kus pravdy. Seznam absencí a omluvenek, který nasčítali stavitelé týmu tentokrát, totiž svojí délkou připomínal jízdní řád. Anebo skoro nominaci na velký turnaj, takovou převrácenou, reverzní. Protože těch přeškrtaných jmen byly tentokrát bratru dvě desítky. Někteří fotbalisté marodí dlouhodobě, jsou v rekonvalescenci nebo kratičce po ní. Jiné mladé muže z reprezentační akce omluvily jejich kluby, ve většině případů z nějakých čerstvějších zdravotních důvodů.
Patrik Schick pykal za vyloučení ve Walesu. A další ztráty „na lidech“ přišly i v průběhu akce samotné, kdy po utkání proti Bělorusku odcestoval kvůli zranění do Španělska Jakub Jankto, v ostravském duelu přitom nejspíš nejlepší český hráč.
Jak se říká, na po**aného i záchod spadne, takže se ještě první brankář týmu Tomáš Vaclík zranil přímo v průběhu bruselského utkání.
Reprezentaci prakticky vždycky někdo chybí. Ale aktuální počet absentujících byl prostě extrémní. A tým samozřejmě oslabil, přinejmenším trenérům osekal velké množství taktických, potažmo personálních variant směrem k sestavě.
Co je důležité: navzdory všemu Šilhavého jedenáctka i při takovém kvantu nepřítomných nevypadala nijak zoufale. Tedy na papíře. Jen každého samozřejmě praštila do očí sázka na Filipa Kašu, ohledně A-týmu reprezentace dosud nevyzkoušeného zadáka Viktorie Plzeň.
Obrana byla absencemi jasně nejdotčenější formací. Ze sestavy, která v březnu v Praze hrála s Belgií 1:1, naskočil tentokrát ze zadáků jen Coufal, chybělo trio Kúdela, Čelůstka, Bořil.
Na levém okraji si Šilhavý proti Bělorusku otestoval Aleše Matějů, při absencích Nováka, Bořila a Kadeřábka je to teď zjevně jeho první volba na tuto pozici. Limitující je pro něj samozřejmě mimo jiné fakt, že hraje takzvaně přes nohu. Už jsme před časem zmiňovali, že klasickou levou nohu má z hráčů přicházejících do úvahy snad jen Jan Lecjaks. Ale na Kypr mu Šilhavý zjevně volat nemíní. Ani Hanouskovi do Polska. Sází prostě na své „osahané“ hráče, kteří třeba dosud tolik nehráli, ale akcí reprezentace se už zúčastnili a jejich atmosférou načichli.
I z toho důvodu se samozřejmě zdánlivě paradoxně objevil v Bruselu na hřišti v základní sestavě Filip Kaša. A za pár minut po Vaclíkově zraněním vynuceném střídání pak brankář Jindřich Staněk.
Tak začněme průzkumem pozice stopera. Připomeňme, že kvůli disciplinární absenci Kúdely vytvořil Šilhavý na Euru funkční dvojici Čelůstka–Kalas s náhradníkem Brabcem.
Kúdela už sice není v trestu, ale zato opět marodí. Čelůstka se od Eura dává zdravotně do pořádku, už je v podstatě „ready“, ale nemá herní praxi. David Hovorka a Tomáš Petrášek měli zdravotní potíže dlouhodobějšího charakteru.
No a teď přijde specialita: Dva stopeři reprezentaci v Bruselu scházeli kvůli svým aktuálním přestupům. Jakuba Brabce omluvila Viktoria z osobních důvodů. A stoper odcestoval do řecké Soluně, kde bude hrávat za tamní Aris. Davida Zimu pak kvůli přestupu do FC Turín omluvila z akce národního týmu Slavia.
Vedení reprezentace obě tyto specifické omluvenky akceptovalo, ruku na srdce, co mohlo dělat jiného… Přestupy se „upekly“ v samém závěru přestupového období, jak řecký, tak italský klub chtěly realizovat u hráčů hloubkovou lékařskou kontrolu – a není se co divit, to je dnes běžná praxe. Zajímavé je, že West Hamu stačila k Alexi Královi jeho zdravotní dokumentace zaslaná z Prahy, přece jen se ale jedná „jen“ o hostování, byť s vysokou pravděpodobností uplatnění opce.
Jinými slovy, kdyby Šilhavý Brabce a Zimu z reprezentačního srazu neuvolnil, jejich transfery by se s vysokou pravděpodobností neuskutečnily, což by samozřejmě bolelo hráče. A zejména pokladníky jejich dosavadních klubů.
V „normálním světě“ by hráči v pondělí a úterý absolvovali v novém klubu testy a ve středu či ve čtvrtek už by mohli zase být začleněni do reprezentačního týmu. Pravidla „bublin“ a dalších protiepidemických opatření to ale neumožňují, hráči by nyní po návratu museli do karantény.
Celý ten souběh událostí byl samozřejmě velmi nepříjemný a nešťastný. A reprezentace o hráče přišla. Pro tuto akci. Čistě hypoteticky se sice Šilhavý mohl v tomto směru stavět na zadní a hráče neuvolnit, byl by tak ale v konečném důsledku jen sám proti sobě. Zkomplikoval by si vztahy s oběma hráči a hlavně by to prakticky znamenalo vykopání válečné sekery s jejich kluby. Ne, opravdu nepředpokládám, že nějaká taková varianta byla vůbec ve hře.
A protože trenér Šilhavý dostal nápad posunout oproti zápasu s Bělorusy univerzála Tomáše Holeše do středu pole, a to z pozice stopera, na níž zaskakuje tu ve Slavii, tu v národním týmu, musel tím pádem postavit někoho nového vedle Kalase do středu obrany. V úvahu přicházeli Kaša a Jemelka, Šilhavý vybral Filipa Kašu.
Debutovat v národním týmu a ještě na tak zodpovědné pozici, jako je stoperská, v kvalifikačním utkání MS na půdě týmu, který průběžně vévodí žebříčku FIFA, to není úloha z nejsnadnějších. Byť máte zkušenosti třeba z ME do 21 let. Dlužno dodat, že Romelu Lukaku je sám o sobě pro obránce bezpochyby zkušenost naprosto specifická. Kaša už ji získal. Podstatné je, že se v Bruselu coby nováček nevyvaroval několika zaváhání, u jedné branky a zejména u nepovedené přihrávky, která vedla k tomu, že se zranil Tomáš Vaclík.
A na plac tedy musel náhradní gólman Jindřich Staněk, také z Viktorie Plzeň. A také dosud bez reprezentačního startu. Můžeme k tomu obehrát podobnou písničku jako u stoperů. Pavlenka kvůli zdravotním potížím ani nejel na Euro, v klubech teď Mandous s Koubkem nechytají, Kolář má poraněné žebro, nehledě na to, že je z formy.
Když se podíváte na webovou stránku FAČR, Kašu se Staňkem ani nenajdete na seznamu reprezentantů. Jistě je tam záhy dopíšou, patří tam, jde mi spíš o ilustraci faktu, že v jejich případě už šlo, při vší úctě, o nějakou čtvrtou, pátou, možná šestou volbu na danou pozici. Tedy už o hodně, hodně široké pojetí kádru.
Chci tím říct, že tahle situace by poslala pod tlak prakticky jakéhokoli reprezentačního trenéra na světě, snad s výjimkou Francie a Německa. I když z hlediska nevyzkoušenosti hráčů vlastně i je. O Kašovi už řeč byla, Staněk zvládl nečekanou premiéru solidně.
Jak už jsem předeslal, na utkání s největším favoritem skupiny mě zaujaly nevyužité šance českého týmu. Kdybychom si trochu fandili, mohly z nich hypoteticky padnout čtyři góly. A Češi tedy čistě hypoteticky mohli v neděli i vyhrát. Počítá se ale samozřejmě prohra 0:3.
Můžeme si tak říct, že při standardnějším složení obrany by snad byla šance inkasovat gólů méně, při výskytu Patrika Schicka na hřišti bychom možná byli efektivnější. Na Euru tahle rovnice platila.
Už jsme probrali skoro všechno, co jsme v úvodu označili za podstatné. Ještě bych se ale stejně zastavil nad otazníkem, proč chybělo reprezentaci zhruba dvacet lidí.
Tenhle srpnově-zářijový termín přináší tradičně nejvíc trablů. Mimo jiné kvůli uzávěrce přestupů. Nebo proto, že sezona je ještě mladá, někteří reprezentanti se teprve rozhlížejí v nových klubech, mnozí mají za sebou vypětí v pohárových předkolech.
No a tady se pozastavme. Není tajemstvím, že plnou marodku měly v uplynulých týdnech i Sparta, Slavia či Viktoria Plzeň. U některých hráčů jde o náhodu, u některých, myslím si, ne. Šílené výkruty, které s termínovou listinou předchozích sezon napáchala pandemie a s ní spojená přerušení soutěží a jejich následné zrychlené dohrávky, rozházená přípravná období, nedostatečné dovolené, zejména u některých reprezentantů letos po Euru. K tomu si připočtěte nestandardní stres. A organismus, s nímž se v tréninkovém procesu dlouhodobě jenom improvizuje a chybí mu náležitá relaxace, je pak logicky náchylnější ke zraněním.
Zranění jsou hráči v klubech, zranění jsou tedy i reprezentanti. Do jaké míry jsou jejich aktuální zdravotní neduhy intenzivní, nechám na zodpovědnosti a zprávách klubových lékařů.
Aby bylo jasno, absolutně nikoho z ničeho nepodezírám. Tedy z nějaké simulace nebo vyhýbání se reprezentaci. Opravdu ne.
Ale dovedu si představit, že pokud byl někdo trochu pochroumaný, řekli mu teď v klubu třeba něco v tomto duchu: „Hele, zůstaň pěkně doma a dej se do pořádku. My tě platíme, my tě budeme v sezoně potřebovat na tisíc procent zdravého. Reprezentace v Bruselu stejně nevyhraje, přímý postup se nás reálně netýká, tak se to stejně dohrává víceméně pro čest a slávu. A v březnu se rozhodne v baráži.“
Vzhledem k postupu na šampionát je totiž celkem jedno, jestli Česko skončí ve skupině druhé či páté. Takřka jistě by totiž mělo skočit do zmíněné baráže, a to díky svému umístění v Lize národů a dalším okolnostem, které v tomto ohledu hrají Čechům do karet.
Správně by se takhle uvažovat dozajista nemělo, každý reprezentační duel je sváteční událost. Ale ta myšlenka, kterou jsem nastínil, asi někde vzadu hlodat může. A sice ta, že zbytek kvalifikace se samozřejmě dohrává na výsledky, které se počítají do různých žebříčků a koeficientů. A ty se zohledňují třeba při některých losech. Jenže případnou cestu do Kataru už zbývající mače nejspíš víceméně neovlivní. Trenér je tak logicky může využít jako zápasy, ve kterých si něco nebo někoho vyzkouší.
V tom ohledu vlastně už v Bruselu otestoval Staňka a Kašu… Každopádně pozor: jestli s myšlenkami tohoto typu přijde na hřišti nějaké zvolnění a ztráta koncentrace, ani v březnu se jí pak při baráži nedohledáme.
Zápasy s Běloruskem a Belgií odehrál český tým v rámci aktuálních limitovaných možností, zapsal si do tabulky tři body, teď ho ještě v Plzni čeká přípravný duel s Ukrajinci.
Do zbytku kvalifikace nelze než popřát víc zdraví a méně omluvenek. Pak už by se o to tým měl umět sám postarat.
