Glosář: Co týden chystá Horváthovi, Poborskému a Maradonovi z Edenu

Obvykle se tu ohlížíme spíše zpátky, k tomu, co už se stalo. Zkusme to dnes trochu otočit a místo tradičního „Co týden dal“ si pustit spíše pomyslný pořad „Co nám týden uchystá“.

A nejen nám, celému českému fotbalu. Čeká se toho totiž víc. Na hřišti, v zákulisí a také v reprezentačních nominacích, které může šeredně zasáhnout covid-19 a s ním spojené karantény. Ty by byly uvaleny třeba na české hráče z německé Bundesligy.

Ale popořádku.

Je veřejným tajemstvím, že se v Příbrami chystá trenérská výměna spojená s velmi známým a populárním jménem. Jako následník Romana Nádvorníka nastoupil Pavel Horváth v Příbrami loni 11. března, takže se u něj patrně skoro přesně uplatní lomikarovské „do roka a do dne“.

Trenérská práce není snadná nikde, v Příbrami obzvlášť ne. Boje o záchranu jsou psychicky vyčerpávající. Ekonomika klubu limitovaná. Ani žádná velká přízeň rozhodčích, o níž mnozí fanoušci na sociálních sítích dlouhodobě breptají, se poslední dobou rozhodně nekonala. Proti Příbrami se v tomto ročníku kopala jedna penalta za druhou a některým z nich rozuměl opravdu málokdo kromě fanoušků soupeře a také členů komise rozhodčích FAČR.

Minulý soutěžní ročník se kvůli covidu-19 nehrál celý, takže nikdo nesestupoval. Zbývalo dohrát poslední dvě kola skupiny o záchranu, v jejíž nekompletní tabulce vzhlížela Horváthova Příbram k finiši z poslední příčky. Jak by to bývalo dopadlo, kdyby se soutěž dohrála, už se nedozvíme. Administrativní opatření, podle kterého nesestupoval nikdo, se ale Příbrami samozřejmě velmi šiklo. Na druhou stranu dodejme, že ligu rozbily karantény v Karviné a Opavě, nikoli v Příbrami.

Čekalo se, že Příbram bude o udržení bojovat i v ročníku aktuálním. A stalo se. Dvě výhry a šest remíz, to je na 23 kol málo. Letos sestupují tři nejslabší celky, takže Příbram musí zajímat, kolik ztrácí na 15. Mladou Boleslav (7 bodů) a 14. Teplice (10 bodů).

Šéf klubu Jaroslav Starka nedělá fotbal první den, takže se při pohledu na termínovku rychle ujistí, že nejvhodnější čas na výměnu trenéra je právě teď. Ať už přijde kdokoli, třeba Svatopluk Habanec nebo někdo jiný, může týmu nabídnout klasický impulz změny, který může pomoci v sobotním záchranářském utkání s podobně namočeným Brnem.

Pak může nový trenér v reprezentační pauze s týmem pracovat. A následují zápasy v Mladé Boleslavi, proti Olomouci, ve Zlíně a proti Bohemce. Ohledně trenérské změny tedy platí: teď, anebo nikdy.

Ne zcela úspěšná příbramská epizoda Pavla Horvátha ovšem nic nemění na tom, že z něj po mém soudu jednou může být velký trenér. Umí „číst“ a srozumitelně vysvětlit strategii, zná atmosféru velkých zápasů. V Sokolově už snad přišel na to, že jako starší kamarád se trenér s hráči opravdu družit nemůže. A v Příbrami už se snad v tomhle ohledu vydal po správné cestě. Kam po ní dojde, to uvidíme. Jednou nejspíš do Plzně.

Už koncem minulého týdne vyhlásil, že do toho „praští“. Karel Poborský sdělil lidstvu, že se hodlá ucházet o pozici předsedy Fotbalové asociace ČR.

A slíbil, že v pondělí odpoledne novinářům na tiskové konferenci nastíní víc. Tak si na to počkejme. A doufejme, že se toho dozvíme co nejvíc. Například to, kdo tvoří Poborského tým, od koho cítí podporu a vůči komu se vymezuje.

V mezidobí učinil Karel Poborský jeden viditelný krok, to když videozdravicí pro delegáty valné hromady na Okresním fotbalovém svazu Beroun přímo podpořil kandidáta Václava Kudrnu, svého kolegu ze strahovské budovy FAČR.

Citlivá byla ta záležitost v tom, že protikandidátem tu byl Ondřej Lípa, jeden z lídrů F-evoluce. Takže z toho mnozí učinili závěr, že Karel Poborský je více nakloněn strukturám blízkým současnému či nedávnému berbrovskému vedení FAČR než revolucionářům v čele s Vladimírem Šmicerem, kteří volají po zásadních změnách na všech úrovních.

Nicméně počkejme ještě, s čím se Karel Poborský vytasí. A jak se třeba vyjádří k otázkám dalšího využití Stadionu Evžena Rošického. Což je téma, které mimořádně zajímá pražskou Spartu. Není to snad tak, že Sparta odepsala současného šéfa FAČR Martina Malíka a nasadila do boje za své zájmy Karla Poborského? I tyto spekulativní otázky snad už brzy najdou své jasnější odpovědi.

V úterý se s novináři online propojí Jaroslav Šilhavý, aby jim prozradil, jak mu vykrystalizovala nominace na vstupní trojutkání kvalifikace MS 2022.

Připomeňme, že 24. března se hraje v Estonsku, tři dny nato v Praze s Belgií a 30. března pak ve Walesu.

A řekněme si rovnou, že se tu rýsuje jeden obrovský problém. Německo má nastavená velmi přísná protiepidemická opatření. A zdaleka tam nejsou tak vstřícní k různým výjimkám pro profesionální sportovce jako u nás. Problém mají Němci zejména se zeměmi, kde se covid-19 šíří obzvlášť divoce. A na tento seznam, ba do jeho čela teď bohužel patří i Česko.

Co z toho plyne? Že pokud se něco nezmění, hrozí velmi reálně následující scénář: Po návratu z reprezentační akce by čeští hráči působící v Bundeslize museli v Německu povinně nastoupit do 14denní karantény. Tím pádem by po tu dobu nemohli trénovat, natož za své kluby nastupovat do zápasů.

A co víc: podle regulí FIFA je v takovém případě na klubech, zda za těchto podmínek své hráče na reprezentační akci uvolní, či nikoli. V těchto dnech se tedy podle všeho intenzivně jedná mezi Prahou a Leverkusenem (Schick), Brémami (Pavlenka) a Herthou Berlín (Darida). Více se dozvíme v úterý.

Český tým do 21 let čeká v reprezentačním termínu dokonce už první fáze jeho malého Eura. Připomeňme, že se na něm svěřenci trenéra Karla Krejčího utkají postupně s Itálií, domácím Slovinskem a Španělskem.

A ve středu odtajní Krejčí svoji nominaci. K ní se vážou dva základní otazníky:

Koho mu přetáhne A-tým? Tady se vede debata zejména o Adamu Hložkovi a Michalu Sadílkovi. Je to samozřejmě na trenérech, ale osobně by mi nyní dávalo větší smysl, kdyby pomohli týmu do 21 let při vrcholu jeho snažení, než aby ve stejnou dobu vysedávali na reprezentační lavičce a naskočili na deset minut za „áčko“. Ale záleží samozřejmě i na tom, jestli bude v dospělé reprezentaci k dispozici Patrik Schick a další hráči. Vše je asi ještě otevřené.

Vedle toho se také intenzivně dumá, co s plzeňskými fotbalisty Pavlem Buchou a Pavlem Šulcem, kteří se bohužel právě teď ocitli v týmové karanténě Viktorie Plzeň, což jim může výlet do Slovinska zásadně zkomplikovat.

Už byla řeč o Adamu Hložkovi. Ten se postupně vrací po dlouhodobém zranění a o tom, v jaké je teď fazoně, asi hodně napoví i středeční pohárový duel mezi Spartou a Ostravou. Sparta je obhájcem trofeje, pro Baník je MOL Cup asi jedinou zbývající cestou do Evropy.

Osobně se domnívám, že tak jako tak vyhraje letos MOL Cup Viktorie Plzeň. Proč? Protože to vzhledem ke značnému odstupu od prvních dvou ligových příček opravdu extrémně potřebuje, to aby měla šanci hrát na podzim alespoň Evropskou ligu, a ne „jen“ Konferenční ligu. Ale mohu se samozřejmě plést.

Odvetu mezi Rangers a pražskou Slavií mají samozřejmě v kalendáři červeně vyznačenou nejen příznivci vršovického klubu. V Edenu to skončilo 1:1, takže Trpišovského tým musí ve Skotsku vsítit alespoň jednu branku. Jak víme, s tím obvykle na půdě soupeřů nemívá problémy. Ale co si budeme povídat, lepší by byly dvě. Třeba jako posledně v Leicesteru.

Vedení skotské ligy zajistilo Glasgowským v termínové listině pauzičku, takže tým Stevena Gerrarda se mohl na Slavii a na víkendové derby v Celtic Parku připravovat v klidu.

Slavia svou sestavu kapku promíchala a v neděli nastoupila v Mladé Boleslavi. Zápas vlastně rozhodl už první poločas, ve kterém podal famózní výkon Nicolae Stanciu, rumunský superman v dresu Slavie.

Já vím, že se superlativy by se to nemělo přehánět, ale ten exkluzivní trestný kop i excelentní slalom mezi soupeři mi vážně trochu připomněly Diega Maradonu.

A když už jsem s těmi příměry začal… Pamětníci vědí, že „Maradona z Karpat“ se přezdívalo Gheorghe Hagimu, nejlepšímu rumunskému fotbalistovi všech dob. A jak víme, jeho syn Ianis Hagi nyní shodou okolností hrává fotbal právě v dresu glasgowských Rangers.

Nevím, jaké mají osobní vztahy s Nicolaem Stanciem, ale předpokládám, že zápas Rangers–Slavia si stavitelé rumunské reprezentace ujít nenechají. A my také ne.

Uznejte, že nás čeká pěkně nabitý týden. A to vůbec nemluvím o spoustě dalších valných hromad okresních fotbalových svazů. O budoucnosti českého fotbalu na hřištích i v zákulisí toho právě počínající týden může naznačit docela dost.