Článek
Kolem Martina Malíka, předsedy Fotbalové asociace ČR, jako by teď explodovala jedna nášlapná mina za druhou. Sám se v té souvislosti uchýlil k chabým babišovským průpovídkám o štvavé kampani, která je prý proti němu vedena. Ve skutečnosti jde o fakta, jež v trestní kauze bývalého místopředsedy Romana Berbra nashromáždila policie. A v otázce obrovských děr v hospodaření FAČR pak interně i její Revizní a kontrolní komise.
Reportéři Seznam Zpráv získali v těchto dnech hned dvě její třaskavé zprávy. S tou první, která odhaluje možné tunelování prostředků FAČR prostřednictvím akce Dezinfekce, jsme vás podrobně seznámili zde. Tento případ již vyšetřují detektivové Národní centrály proti organizovanému zločinu.
Jde v něm o smlouvu opatřenou podpisy pánů Malíka a Berbra, v níž si FAČR dojednala dezinfekci 90 klubových kabin, a to za pekelně přepálenou celkovou cenu 9,89 milionu korun. A pak celou tu nasmlouvanou sumu firmě Tymich proplatila, přestože ve skutečnosti nebyla z objednané práce provedena ani polovina.
Dnes odhalíme tajemství zprávy číslo 2, jež ostře kritizuje nedůslednosti Řídící komise pro Čechy a taktéž výkonného výboru FAČR, který Martin Malík řídí, a to v otázce vyměřování a (ne)vymáhání takzvaných kompenzačních poplatků.
Zpráva hovoří o finanční újmě v řádu milionů korun, a to v dlouhodobém časovém úseku. Jen za plynulý rok 2020 dává revize Malíkově fotbalové vládě za vinu, že nevymáhala přinejmenším částku 1,4 milionu korun, na niž měla FAČR podle její revizní komise nárok.
Malík má v ruce protiargument: Vycházel ze stanoviska odvolací komise odlišného od mínění fotbalových kontrolorů. Ale ať už tak, či onak, i tato nová zjištění jednoznačně odkazují k tomu, že si bývalý místopředseda FAČR Roman Berbr a jeho suita asociaci víceméně zprivatizovali. A že jim zdaleka nešlo jen o ovlivňování rozhodčích. Existují vážná podezření, že fotbalu způsobovali i vážné hospodářské škody. Ať už přímým tunelováním, nebo přinejmenším svou ledabylostí.
FAČR může přijít o dotace nebo zaniknout
A Martin Malík tomu všemu dělal předsedu. Kdyby byl premiérem, řekli bychom, že za to všechno nese přinejmenším politickou zodpovědnost. U šéfa FAČR sice můžeme slůvko „politická“ vetknout do uvozovek, ale smysl zůstane v zásadě tentýž.
A vede autora tohoto glosáře k pevnému názoru, že Martin Malík už by v příštím roce přinejmenším neměl znovu kandidovat na pozici předsedy FAČR. A dokonce by měl vážně zvažovat svou okamžitou rezignaci.
Nehledě na to, že jeho vlastnoruční podpis na „přepálené“ smlouvě o dezinfekci fotbalových kabin může Martina Malíka hypoteticky přiblížit osudům Miroslava Pelty a Romana Berbra. I jeho hypoteticky může potkat trestí stíhání. A v takovém případě už by se asi dilematem svého dalšího setrvání v čele asociace trápit nemusel.
Nedosti na tom. I sama Fotbalová asociace ČR už je coby právnická osoba trestně stíhána v dotační aféře spojené se svým předchozím předsedou Miroslavem Peltou. Kdyby snad měla čelit i stíhání dalšímu, třeba kvůli bláznivé smlouvě a proplaceným fakturám za nerealizovanou dezinfekci, mohlo by se v přímém ohrožení ocitnout nejen čerpání státních dotací pro FAČR, ale dokonce i sama další existence tohoto spolku.
Ano, až tam to může zajít. Měl by ji snad muž se smutnýma očima, který Fotbalovou asociaci ČR dovedl až na pokraj této katastrofy, byť třeba jen proto, že se o mnohé dostatečně nestaral, vést i dál? To by měl nyní velmi hluboce zvážit jak on sám, tak ti, jejichž podporu asi stále cítí, možná už jen ze zvyku. A celou tuhle smutnou kapitolu raději ukončit.
Bratrstvo kočičí pracky vedené Romanem Berbrem mělo zjevně ve FAČR na povel mnohé, všechno ale ne. Přinejmenším jeden orgán si svou nezávislost uhájil a na mnohé čachry a nehospodárnosti teď mohl vedení fotbalu upozornit. Pod zprávami je podepsána Revizní a kontrolní komise FAČR, konkrétně její předseda Zdeněk Šimek.
Asi nebylo náhodné, že tento muž na letošní valné hromadě FAČR ostře nesouhlasil s návrhem drobné úpravy stanov, která by statut jeho komise jednou nenápadnou větou upravila. A hypoteticky tak do budoucna pootevřela případnou cestu k omezení pravomocí této komise. „Mylná úvaha,“ protestuje Malík. Navrhovaná úprava každopádně k viditelné velké nelibosti generálního sekretáře Jana Paulyho mladšího či šéfa právního oddělení Jana Lega neprošla.
O jistém napětí mezi těmito skupinami svědčí bezesporu i revizní zpráva o akci Dezinfekce, kterou Šimkova komise interpretovala jako možný pokus o vyvedení finančních prostředků velkého rozsahu z asociace. A to na základě smlouvy, kterou sepsal právě svazový právník Jan Lego. To, co sepsal, pak revizní komise označila za diletantství.
Tento kontrakt takřka za 10 milionů korun podepsali pak s firmou Tymich s.r.o. pánové Malík a Berbr. Faktury, i ty za neodvedenou práci, pak schvalovali a nechávali proplácet Malík a finanční ředitel Libor Kabelka. Více o případu Dezinfekce zde.
Není bez zajímavosti, že prvotní výpočty pro tuto smlouvu realizovali na Berbrův pokyn Jan Hořejší a Martin Drobný, jeho věrní muži z Řídící komise pro Čechy. To je úsek, který řídí třetí nejvyšší soutěž hranou v Čechách, tzv. ČFL. A také české divize.
Stejní pánové zde měli na starosti i takzvané kompenzační poplatky. A to je právě téma, jehož pozadí odhaluje druhá, ostře kritická zpráva Revizní a kontrolní komise.
Nemáš mládež, zaplatíš. Ledaže by...
Oč jde? Fotbal musí myslet na svou budoucnost, na práci s mládeží. A proto vepsal do svých norem povinnost klubů zřizovat mládežnické týmy.
Tak třeba účastník ČFL či divize musí mít v soutěžích alespoň 4 mládežnická družstva. Za každé, které mu případně do předepsané kvóty chybí, musí zaplatit kompenzační poplatek v řádu desítek tisíc korun, v případě úplné absence mládeže stovek tisíc korun.
Zároveň ale kluby mohou společně vytvářet i takzvaná sdružená družstva mládeže. Při výkladu tohoto bodu ovšem vznikají spory a odlišné interpretace, které spoluvytvářejí i tento příběh.
Co je důležité: Revizní a kontrolní komise FAČR ve své zprávě uvádí, že na úseku Řídící komise pro Čechy se tyto poplatky v řadě případů dlouhodobě nevyměřovaly, „přinejmenším 3 roky, ale pravděpodobně až 5 let“. A Fotbalové asociaci ČR tak vznikla škoda v řádu milionů korun.
Důležitý je odkaz na revizi z roku 2019, ve které Šimkova komise došla k závěru, že by klubu Tj Štěchovice měl být dodatečně doměřen kompenzační poplatek ve výši 600 000 korun, klubu FK Brandýs nad Labem 500 000 korun a klubu TJ Sokol Čížová 300 000 korun. To dává dohromady 1,4 milionu korun, které podle Šimkovy komise patří do kasy FAČR. Ale nejsou v ní, protože Malíkův výkonný výbor po zmíněných klubech tyto peníze ani letos nevymáhal.
A to navzdory mnoha urgencím Zdeňka Šimka, šéfa fotbalových kontrolorů. Ten uvádí, že předsedovi asociace Martinu Malíkovi zaslal v té věci dva dopisy. Žádné odpovědi se však nedočkal.
Podle revizní komise tak asociaci vznikla finanční škoda 1,4 milionu korun, podle Martina Malíka žádná. A to právě kvůli sdruženým mužstvům mládeže, které si prý podle něj Revizní a kontrolní komise vykládá špatně.
„Vůbec nepřihlíží k pravomocným rozhodnutím Odvolací komise FAČR. Ta odhlédla od ryze formalistického přístupu a zohlednila, že klub mládežnický fotbal zabezpečuje,“ uvedl Malík.
Jeden spor z tohoto druhu se vedl i na Moravě, v souvislosti s TJ Sokol Lanžhot, v drtivé většině případů ale v Čechách, tedy v pomyslném království, kde dlouhodobě vládli Roman Berbr a jeho nejvěrnější.
Ale o tom, že tu není všechno v pořádku, musel i Martin Malík, předseda asociace od prosince 2017, dostávat za ta léta bezpochyby nespočet signálů.
Tady se manipulovalo rozhodčími tak, aby Slavoj Vyšehrad postoupil, tady se nevybíraly kompenzační poplatky. A je otázkou proč, jestli z ledabylosti, nebo zda třeba někdo místo těchto oficiálních poplatků neplatil o něco menší sumu do kapsy někomu jinému. Ale to je, připusťme, „na rozdíl od všeho ostatního pouhá spekulace“, která se opírá jen o drby ze zákulisí.
Fotbal sevřený v pavoučích sítích
Jisté je, že poslední dobou se tu o kompenzační poplatky starali pánové Martin Drobný s Janem Hořejším, kteří se nám proplétají také do dalších příběhů. Třeba do toho o firmě Tymich, ve kterém ti dva počítali pro Berbra kalkulaci na celkovou velikost prostorů, jež bude třeba letos vydezinfikovat.
Jana Hořejšího si možná vybavíte jako muže, co podle policie předával obálku od vyšehradského sportovního ředitele Romana Rogoze určenou pro rozhodčího Roberta Hájka. Podle předpokladu policistů s nejméně stotisícovým úplatkem. Hořejší každopádně odmítá, že by cokoli předával, i když zvuková stopa odposlechu citovaná v policejním usnesení tomu příliš nenasvědčuje.
Bez zajímavosti jistě není, že jinak než Revizní a kontrolní komise nahlížela na sporné případy Odvolací komise FAČR, kterou v uplynulých letech vedl Jan Lego, než se stal letos na jaře ředitelem legislativně právního oddělení.
To je ten pán, který sestavil smlouvu o dezinfekčních postřicích, podle revizní komise smlouvu diletantskou.
A jistě lze s dobrou šancí na úspěch předpokládat, že Jan Lego nebyl daleko, když se formulovala navrhovaná úprava stanov FAČR, která podle některých legislativních výkladů mohla otevřít prostor pro budoucí omezení pravomocí Revizní a kontrolní komise.
Plzeňský právník Jan Lego přednáší na plzeňské právnické fakultě, jejímž děkanem byl několik let Jan Pauly starší, dnes mimochodem předseda Etické komise FAČR. Ta by měla zkoumat případná provinění účastníků berbrovské aféry.
Jeho syn Jan Pauly mladší je generálním sekretářem asociace. Zároveň působil jako Compliance Officer, jakýsi výkonný úředník bezpečnostního programu, který zjevně na asociaci v uplynulých měsících absolutně nefungoval.
Když byl tehdejší místopředseda asociace Roman Berbr v půlce října zatčen, byl Jan Pauly mladší pověřen jednáním s policií v deklarované snaze dostat se k informacím z vyšetřovacího spisu.
To se ovšem FAČR nemohlo podařit. Až v půlce prosince totiž výkonný výbor odhlasoval, že si FAČR zažádá o status poškozeného v této kauze. Bez tohoto statusu je prakticky nemožné, aby se FAČR do spisu oficiálně dostala a mohla realizovat vlastní disciplinární vyšetřování.
Na dotaz Seznam Zpráv, proč se s tímto krokem tolik otálelo, odvětil Jan Pauly mladší: „Postup asociace v soudních kauzách je čistě interní záležitostí spolku, respektive jeho statutárního orgánu.“ Což se dá volně přeložit jako: Do toho vám nic není.
Spekuluje se, že za těmito odklady může být i potenciální střet zájmů svazového právníka Jana Lega. Ten v prvních dnech po vypuknutí Berbrovy aféry vystupoval viditelně vystupoval v roli místopředsedova obhájce. A přestože pak do hry vstoupili i jiní advokáti, zůstal Lego podle všeho členem Berbrova týmu obhájců. Díky tomu může za bývalým místopředsedou FAČR často docházet i do vazební věznice.
V momentu, kdy se FAČR případně stane coby poškozená strana účastníkem trestního řízení, bude přece jen vypadat podivně, když její právní ředitel Jan Lego bude zároveň jedním z obhájců obviněného Romana Berbra.
Nepřijde vám to celé jako jedna velká neprostupná pekelná pavučina?
Každopádně to celé zastřešuje jistý Martin Malík, předseda Fotbalové asociace ČR, který spolu s generálním sekretářem Janem Paulym mladším do televizních kamer s oblibou vypráví, kterak teď už bude všechno jinak a jak ve spolupráci s UEFA vystaví opravdu parádní „integrity“ systém, přes který neproklouzne ani myš.
Tak určitě… Nabízí se tradiční rozhovorová fráze mnoha sportovců.
Existuje jediná cesta, jak Fotbalovou asociaci ČR do budoucna zbavit současných pochybností: Vysmýčit ty pavoučí sítě. Zdaleka nejde jen o Martina Malíka, byť pro veřejnost je bezpochyby osoba předsedy nejdůležitější a nejviditelnější.
Jde o celou řadu lidí ze strahovského sekretariátu, kteří teď působí dojmem, že udělají všechno možné i nemožné, aby se ani do budoucna nic zásadního nezměnilo. Aby na svých židlích zůstali. A aby se jim někdo nový nepodíval pod ruce a do šuplíků. Aby nemohly vzniknout další revizní zprávy, případně se rozjet další trestní stíhání.
Možná věc vidíme příliš černě. Ale podle toho, co den po dni probublává na povrch, se bohužel zdá, že ta černá barva pasuje. A že zdaleka nešlo jen o Lucifera v podobě Romana Berbra. Tady pracovalo na temných skutcích celé peklo. A čerti by ze Strahova měli odejít.
A to i s těmi, co tvrdí, že jejich rohy a kopyta nikdy ani nezahlédli. Jen sem tam rutinně podepsali nějakou tu smlouvu za 10 milionů nebo podškrtli fakturu. Jako Martin Malík, předseda se smutnýma očima.
