Článek
Z fotbalu je už dávno celoroční sport. FIFA, UEFA i národní autority vymýšlejí stále nové soutěže nebo vylepšení těch starých, obvykle za výrazného navýšení počtu zápasů. Čím víc utkání, tím víc televizních přenosů, diváků v hledištích, uzavřených sázek… A tedy stále větší příjem pro organizátora takové soutěže.
Neblahým důsledkem tohoto trendu je přetěžování hráčů, které pak vede k jejich zdravotním problémům. A také zjištění, že rok má obvykle jen 365 dní. A do nich už se tohle všechno nevejde, pokud se tedy nepokrátí příprava nebo fáze určená pro dovolené. Celý problém, který není zdaleka jen český, extrémním způsobem zvýraznily důsledky pandemických opatření. Ta svého času vyvolala odkládání zápasů a následné termínové skluzy, které se „dohrávají“ dodnes.
Když například škrtl covid-19 výraznou část mezinárodního programu roku 2020, FIFA a UEFA doslova narvaly všechno do podzimu 2020 a roku 2021, kdy se místo dvouzápasových reprezentačních bloků začalo hrát po 3 utkáních.
Jen česká fotbalová reprezentace letos sehraje celkem 17 zápasů. což bude absolutní rekord v dějinách tuzemského národního týmu, jehož „kronika“ sahá až do roku 1906.
Český fotbal (a nejen on) dlouhodobě naráží na problém, že se velké turnaje hrávají obvykle v červnu a start ligy, navázaný na předkola evropských pohárů, už se stlačuje někam k půli července.
Obecně se uvádí, že by měl fotbalista mezi sezonami dostat 3–5 týdnů volno, aby si fyzicky i psychicky dostatečně odpočinul a zrelaxoval. V klubech absolutní špičky je zavedeným zvykem, že fotbalisté, kteří třeba na MS zasáhli do bojů o medaile, naskakují do přípravy a pak i do rozběhnuté sezony výrazně později než jejich ostatní kluboví spoluhráči. V Premier League tak přijdou třeba o pět kol.
Jenže česká sezona začíná o měsíc dřív. A součástí jejího „startovního balíčku“ jsou i zmíněná předkola evropských pohárů.
Kvůli nim dala letos Sparta například Adamu Hložkovi jen 4 dny dovolené. Slávisté použili model běžný jinde v Evropě, tedy delší odpočinek pro reprezentanty, kteří se do týmu navracejí postupně. S tím, že začátek ligy a první předkola absolvují „nereprezentanti“.
Slávistům se letos předkola vůbec nepovedla. A ze snů o Lize mistrů zbyla jen soutěž, kterou měli jako nejhorší možnou variantu jistou už na začátku, tedy Konferenční liga UEFA. Slávisté s tím nejsou spokojeni, není divu – fakt, že realita zaostala za představami, znamenal i výraznou finanční ztrátu.
A tak na Slavii došli k myšlence, že aby byli na předkola řádně připraveni, musí mít kompletní kádr v tréninku měsíc před startem pohárové sezony. Což pro rok 2022 znamená, že by slávistům začal klubový kemp prakticky hned po utkáních Ligy národů. Čtyři její kola naskládala UEFA do termínů od 2. června do 14. července.
Vedení Slavie by tedy chtělo, aby si reprezentanti mohli vzít dovolenou mezi koncem ligy a srazem spojeným s Ligou národů.
Ligová nadstavba ale končí 22. května, barážové duely o účast v soutěži se ještě dohrají 25. a 29. května. Slávisté by byli rádi, kdyby se našla nějaká termínová rezerva a kdyby se konec nadstavby uskutečnil alespoň o týden dříve.
Šéf Slavie Jaroslav Tvrdík oslovil v této věci ligové grémium 21. září ve Zlíně. Dostalo se mu ujištění, že vznikne pracovní platforma za účasti Ligové fotbalové asociace (LFA), Fotbalové asociace ČR zastoupené jejím předsedou Petrem Fouskem a zástupců klubů, kteří startují v evropských pohárech.
Utekl zhruba měsíc. A v jeho průběhu se v dané věci nestalo podle všeho vůbec nic. „Čekám, kdy ohledně té pracovní skupiny dostanu pozvánku na nějaké jednání. Rád bych na něj vzal i zástupce reprezentace, ten k tomu jistě také bude mít co říct,“ zmínil se Petr Fousek.
Iniciativní vítr z plachet mu nejspíš sebere Dušan Svoboda, předseda LFA. „Já bych to ani nenazýval pracovní skupinou. Prostě jsme si řekli, že se tím směrem povede debata. Musím se zeptat Tomáše Bárty, ředitele LFA, jestli už v té věci připravil nějaké podklady. Každopádně to bude těžké.“
Zlé jazyky by možná napadlo, že než se celá věc skutečně začne řešit, budou tu Vánoce. A pak to bude ještě těžší.
Podzimní část ligy končí letos 18. prosince, jarní má začít 5. února. Jako nejjednodušší ze všeho se samozřejmě jeví začít už v lednu. Jenže kluby už mají nasmlouvaná soustředění, letenky a ubytování s vazbou na oficiální dosud platný termín.
Záležet bude na úspěšnosti českých týmů v evropských pohárech. Čím méně toho na jaře sehrají v soutěžích UEFA, tím větší prostor může vzniknout pro vloženou ligovou středu. Na posouvání ligových zápasů z víkendů doprostřed týdne se prý zase moc netváří televize, která pak má problém seskupit potřebné výrobní kapacity.
Nehledě na to, že nad celým tím konstruktem liga – dovolená – Liga národů asi nebudou úplně plesat stavitelé reprezentace. „Ahoj, tak ty jsi včera šnorchloval v Egyptě? No tak zítra budeš lítat po hřišti za Wernerem nebo Pogbou.“ Takhle nějak by to na srazu mohlo vypadat. Připomeňme, že Čechy čeká tentokrát start v elitním patře Ligy národů, ve kterém se mohou potkat s absolutní elitou, los to zpřesní v prosinci.
Svět je v pohybu, i ten fotbalový. Rok 2022 po červnovém intermezzu s Ligou národů přinese ve svém závěru i MS v Kataru. Obvykle bývalo v každém lichém roce přes léto volno, bez velkého mezinárodního turnaje, i tyhle zvyklosti chce FIFA rozbít nápadem, že by se MS hrálo každé dva roky a ty liché by zbyly na šampionáty kontinentální.
Nacpat do toho všeho i domácí soutěže, předkola evropských pohárů a pořádné dovolené pro fotbalisty se jeví jako úkol, který přestává být řešitelný. Nemluvě o tom, že i do českých fotbalových kabin už opět začíná pomalinku nakukovat covid-19, který může přinést další termínové komplikace.
Přehuštěné termínové listiny vytvářejí už teď problémy a kontroverze, které se budou ještě stupňovat. V celé hře je zainteresováno velké množství subjektů, přičemž každý zastává v první řadě svůj zájem. Když začneme u FIFA a UEFA, dojdeme přes FAČR a LFA až na úroveň klubů, kde má ovšem Slavia logicky úplně jiné priority než třeba Zlín.
Slávisté by nejraději zrušili nadstavbu, ta je ale vázaná na televizní a sponzorské smlouvy, které jsou podstatné pro menší kluby. Co je pro Slavii kapesné, z toho v Českých Budějovicích část roku žijí. Je iluzorní představovat si, že si malé kluby řeknou: „Ale co, rády se těch pár milionů vzdáme a nadstavbu zrušíme, jen aby se tamhle kamarádům ze Slavie dařilo ještě líp.“
Pokud by tyhle kluby měly v něčem ustoupit, asi by jim za to měl někdo něco nabídnout. A ne vizi typu: Až se vám jednou urodí dobrý dorostenec, tak my ho možná za dobré peníze koupíme.
Pomoci může například fond, do kterého by účastníci evropských pohárů penězi od UEFA přispívali. A ostatní kluby by z něj mohly těžit, a vynahradit si tak odtud například svou dobrou vůli ke zrušení nadstavby. Jaroslav Tvrdík už kdysi podobný plán fondu solidarity naznačil, ale skutek utek.
Dalším způsobem, jak může Slavia zajistit, aby se věci vyvíjely ve větším souladu s jejími tužbami, je připravit svého kandidáta na šéfa LFA. A ve volbách pak hlavního propagátora nadstavby Dušana Svobodu porazit. I k tomu samozřejmě musíte získat podporu napříč profesionálními kluby.
Jisté je, že k něčemu takovému jen občasné mediální výstupy nepostačí. Fanoušci na Twitteru ligový formát nezmění. Za tím účelem musí Slavia efektivněji oslovit ty, co opravdu rozhodují. A nabídnout jim něco, co není výhodné výhradně pro červenobílé.
