Článek
Nedávno jsme si připomněli jedno z českých, nebo chcete-li československých, smutných výročí. 21. srpen 1968.
Já v poslední době, kdy se v českém mediálním a společenském prostoru diskutuje o tom, jestli se dalo nebo nedalo s režimem vyjednávat, hodně přemýšlím o té sovětské okupační armádě, kterou měli českoslovenští komunisté za zády. Ono se asi těžko vyjednává s někým, kdo je podpořen stovkami tanků, letadel a desetitisíci vojáků.
Česká společnost podle mého názoru s režimem nevyjednávala. Buďto pro něj otevřeně pracovala, tzn. otevřeně kolaborovala se Sovětským svazem, nebo žila ve strachu. Žila ve strachu obyčejném, že je vyhodí z práce, děti nemohly studovat školy. Žila ve strachu institucionálním – ve strachu žili i funkcionáři KSČ, kteří se báli toho, že je vyhodí jiní funkcionáři ze sedla.
A žila ve strachu lidském, ve strachu z možného postihu, z toho, jak to s tímto státem dopadne. Tenhle strach zmizel v roce 1989 a myslím si, že dalším důkazem toho, že českoslovenští občané si komunismus nepřáli, byly výsledky prvních svobodných voleb.
Celou glosu Jiřího Padevěta si můžete pustit v úvodním videu.
Je součástí pořadu Záhady Josefa Klímy, který v premiéře vysílá Televize Seznam každý čtvrtek. Archiv pořadu najdete zde.
