Glosa: Zhluboka se nadechněte, nevíte, kdy budete moci znova

Je dobré počítat s tím, že bude hůř, a užívat si alespoň to, co jde, dokud to jde.

V Liberci jsem se naučila jedno pravidlo. Na procházky se nevyráží tehdy, kdy si to člověk naplánuje, ale v okamžiku, kdy vysvitne slunce. Je to jednoduché, kdo chvíli váhá, žádnou procházku si nikdy neužije, protože mezitím začne pršet.

Teď se mi návyk užívat si to, co právě je, hodí. Včera skončil nouzový stav a Česko nesměle ožívá. Předškoláci vyrazili do školek a malé děti z prvního stupně, které teprve získávají potřebné návyky a potřebují se tolik učit od druhých, mohou aspoň ob týden mezi kamarády.

Je hezké pozorovat, jak ráno radostně vyběhly do školy, a je hezké pozorovat i jejich rodiče, jak se jim ulevilo, že budou mít čas na svou práci a nemusí dál přihlížet tomu, jak se jejich děti souží. Jeden týden nádech, druhý výdech, to jde. Je na co se těšit a nemá cenu myslet na to, proč musely být školy tak dlouho zavřené a že průmysl dostal přednost před dětmi. Teď ne.

Otevírají se botanické a zoologické zahrady. Je zoufalé, že mnoho z nich bojuje o přežití a uvažují i o snížení počtu zvířat, teď však nemá cenu se tím trápit, ale má smysl je podpořit svou návštěvou a třeba adoptovat nějaké zvíře a přispět tím na jeho stravu.

Otevírají se čistírny a zámečnictví a také prodejny s dětským oblečením a obuví či papírnictví. Nemá nyní cenu přemýšlet o těch obchodech a službách, které nepřežily, nebo si znova připomínat absurdity, kdy psovi mohl člověk bez problémů koupit hračku, ale sešit dítěti už ne. Teď má cenu vyrazit a utrácet za to, co člověk potřebuje a přibrat k tomu třeba čtvrtky a tempery navíc, aby aspoň ten jeden obchod v blízkosti bydliště měl šanci přežít.

Skončil zákaz cestovat mezi okresy, takže jde vyrazit na chatu nebo naplánovat cestu do přírody a tam se na procházce zastavit, rozhlédnout se po kraji, dýchat celým tělem, nemyslet na nic a vychutnávat si naplno to hezké, co právě je.

Vše může brzy skončit. Je možné, že Češi při rozvolnění odhodí v blízkosti dalších lidí či na obnovených farmářských trzích nenáviděné respirátory, přestanou se testovat před setkáním s ostatními, budou se shlukovat ve větším počtu, teenageři nechají z radosti ze shledání s ostatními kolovat lahev s alkoholem nebo se kamarádsky podělí o jednoho osvobozujícího jointa a i ostatní zapomenou na čerstvě osvojené hygienické návyky, jako je mytí rukou po pobytu venku nebo předtím, než si něco vloží do úst.

Proočkovaných Čechů je zatím málo a antigenní testy vykazují chyby. Míra naštvanosti a frustrace je naopak enormní a přivést k výbuchu v podobě anarchie a ignorování čehokoli ji může leccos, třeba poznámka vrchního velení o tom, že je ochotné ohnout zákon a držet lidi na kšírech klidně i protiprávně, když se mu to bude hodit, protože než to zakážou české soudy, stejně si prosadí svou.

Vše je velmi napjaté a křehké a byl by to div, kdyby se zdravotní situace v zemi za takových podmínek opět nezhoršila. Je nutné s tím počítat, jako je nutné počítat s deštěm poté, co náhle vysvitlo slunce. Je dobré s tím počítat, naplno dýchat a užívat si alespoň to, co jde, dokud to jde, protože tak jako vám nikdo nezaručí, že záhy nepřijde další liják, tak vám nikdo nezaručí, že okresy, školy a všechny obchody nemohou opět zavřít.

A jako je dobré si na procházku v Liberci vzít pevné boty, pláštěnku či deštník, tak je dobré i při rozvolnění myslet na to, že tu koronavirus stále je a bude, a chránit se vším rozumným, co se člověk dosud naučil. Dobrovolně, bez donucení.