Článek
Prezident jde večer na fotbal. Člověk by neřekl, co všechno může být dneska zpráva. A jaká!
Tak především – očekávaná účast Miloše Zemana v Edenu (říkat mu Sinobo Stadium, jak se nazývá oficiálně, oficiálně fakt nebudu) znamená, že se hlava státu vypraví mezi pražský lid. Tváří v tvář davu.
To je historická událost. Těžko se v paměti hledá poslední srovnatelný případ. Snad 17. listopad na Albertově v roce 2014 (vejce a pískot, nedůstojné) a 2015 (hymna s Konvičkou, nedůstojné)?
Ale to je vlastně jedno. Zatímco ostatní kraje objížděl minimálně pětkrát a „naslouchal lidem“ na desítkách mítinků, mezi Pražany Miloš Zeman nezavítal nikdy. Praha je prezidentská terra incognita. Argument, že tu prezident (pokud nedlí v Lánech) pracuje a bydlí, takže sem nemusí „jezdit“, je v tomto kontextu nesmyslný. Jde o kontakt s občany, voliči i nevoliči – a ten Zeman milionu prostých obyvatel metropole odepřel.
Ale teď ho vyvolení uvidí na vlastní oči. Nebude proklínat tmu, nezapálí doma svíčku, nevěnuje fotbalu tichou vzpomínku u TV. Tady je, dámy a pánové, osobně!
Že se tak stane na – viz vlastnictví stadionu a Slavie – čínském patronátním území, nemůže radost Pražanů zkalit. Rádi se o ni podělí i s přespolními i s fanoušky Interu. Choreo! Pyro! Selfíčka! Překupníci vstupenek už si mnou ruce.
Zadruhé – vypravit se na masově navštívenou sportovní akci, a nejen v Praze, představuje test politické zmužilosti. Pískot z hlediště, když zjistí, že je přítomen vysoký politik, je povinnou součástí takového rituálu. Píská se jaksi z principu a vlastně jediná otázka je, jestli se „pískotmetr“ zastaví na ukazateli „lidé pískali na politika“, nebo vystoupá až na „lidé vypískali politika“.
Poslední význačnější případy u nás: Andrej Babiš na sokolském sletu, Jiří Drahoš na hokeji v Třinci.
Jestli jsem si Miloše Zemana nedávno dobíral, že jiným předhazuje zbabělost, ale sám má v tomto směru rezervy – pak beru zpět. Vzhůru do jámy lvové, na Ligu mistrů!