Glosa: Základní instinkt státu? Utajit!

Péče o to, aby se lidé zbytečně nekoukali státu pod ruce, přichází přímo uprostřed koronavirové krize. To je zvlášť nešťastné.

Ministerstvo vnitra chce upravit zákon tak, aby stát v době krize nemusel lidem poskytovat tolik informací. Na návrh omezující okruh věcí, na které se lidé mohou úřadů ptát, upozornil server iRozhlas.

Úřady by podle něj měly samy rozhodnout, jestli pravda v rukou běžného občana náhodou nemůže „ohrozit účinnost krizových opatření“. Pravidlo tak vágní, že se pod něj schová téměř cokoli. A kdyby to přesto nestačilo, vláda by měla možnost odložit vydání dat na později. Ideálně až na konec celé krize, kdy už nikomu k ničemu nebudou.

Péče o to, aby se lidé zbytečně nekoukali státu pod ruce, přichází přímo uprostřed koronavirové krize. A pravděpodobně souvisí s otravnými novináři a občany, kteří se už měsíce hlasitě domáhají kompletních čísel, na základě kterých vláda rozhoduje o jejich životech. Ne vždy úspěšně.

Kritice o utajování kompletních dat čelilo od začátku krize několikrát jak Ministerstvo zdravotnictví, tak Ústav zdravotnických informací a statistiky. Ať už šlo o matematické modely, detailní statistiky výskytu koronaviru, počty volných lůžek v nemocnicích nebo číslo R. Některá data stát nechtěl dát z ruky například se zdůvodněním, že by je lidé a novináři špatně interpretovali.

Takzvaná „stošestka“, tedy zákon o svobodném přístupu k informacím, platí v Česku už od roku 1999. Přesto se instinkt státu tajit před občany nepohodlné pravdy ještě nepodařilo úplně vymýtit.

Obzvlášť silný ho mají v prezidentské kanceláři, která se s oblibou soudí o to, aby mohly zůstat tajné platy a odměny na Hradě. Naposledy prohrála letos v srpnu. Ale letmý pohled do novinových titulků napoví, že to zdaleka není jen prezidentská libůstka.

Správa státních hmotných rezerv nechtěla zveřejnit platy, protože by to prý zneužili Američané. Mimořádné odměny chtěl v době krize zatajit již zmíněný Ústav zdravotnických informací a statistiky. Pražský dopravní podnik zase dlouho nechtěl zveřejnit polohy tramvají, protože se údajně bál teroristických útoků. A dalo by se dlouho pokračovat.

Návrh Ministerstva vnitra tedy není tak úplně překvapivý, i když by jeden skoro řekl, že zrovna teď tam budou mít jiné starosti.

Přitom je to jednoduché – státní data jsou data občanů. A právo na ně by se jim mělo upírat jen ve vážných případech, jako jsou například bezpečnostní informace utajované ze zákona nebo ochrana osobních údajů. Rozhodně ne proto, že občan by je podle státu nepochopil, zbytečně by ho vyděsila nebo by pod jejich vlivem mohl překážet úřadu v jeho bohulibé činnosti. A v době krize to platí o to víc.