Článek
„Dobrý den, posílám tiskovou zprávu k záchytu migrantů na dálnici D1 směrem na Polsko.“ Tiskovou zprávu s tímto úvodem rozesílalo v tomto týdnu novinářům Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje.
V přiložené tiskové zprávě se píše o devíti osobách afghánského původu, které objevili policisté v litevském kamionu na dálnici D1. Tři z běženců byly malé děti, policie přidala ke zprávě i jejich fotografii. Po informacích o tom, do jakých detenčních či jiných zařízení byli zadržení lidé posláni, končí tisková zpráva následovně: „Nyní bude probíhat správní řízení k jejich předání do státu, ve kterém podali žádost o mezinárodní ochranu, a to dle mezinárodní úmluvy, tzv. Dublinského systému.“ Jinými slovy: „Občané nebojte se, zbavíme se jich.“
Policie neinformuje o tom, proč a odkud přesně lidé z násilím zmítaného Afghánistánu prchají, pro ni to jsou zkrátka nechtění migranti. Použitý výraz záchyt ostatně hovoří za vše – jako kdyby šlo o záchyt uprchlé zvěře nebo nebezpečných chemikálií. O faktu, že jazyk používaný v Česku ohledně migrační politiky je dehumanizovaný a úmyslně technicistní, mluví i Martin Rozumek z Organizace pro pomoc uprchlíkům. Jako příklad uvádí „zařízení pro zajištění cizinců za účelem správního vyhoštění“. Normálně řečeno jde o vězení pro cizince. Podobně sofistikovaných výrazů je spousta, dodává.
O tom, že strach z migrace je v Česku stále oblíbeným nástrojem politického boje, svědčí i právě probíhající předvolební kampaň. Jak nedávno psaly Seznam Zprávy, jedním z nejčastěji používaných hoaxů v řetězových e-mailech je tvrzení, že Piráti jsou zastánci bezbřehé migrace, kteří chtějí vystěhovávat důchodce a jejich byty poskytnout uprchlíkům.
Koronavirová pandemie sice dezinformátorům „nabila“ srovnatelným kalibrem, strašidlo migrace je ale stále spolehlivé. A když se migrace spojí s pandemií a vzniknou bludy o úmyslném šíření viru muslimskými uprchlíky, mnou si čeští xenofobové ruce.
Není přitom náhodou, že ve většině textů o uprchlících na tomto webu nenajdete pod články diskuzi – vlnu rasismu a xenofobie, která se následně na síti vyvalí, při použití etických standardů redakce zkrátka nelze publikovat.
Smutné je, že k politice dehumanizace přispívají i státní orgány, v tomto případě policie. Možná ale není divu. Spadá přece pod Ministerstvo vnitra vedené Janem Hamáčkem, který proslul vytrvalým popíráním existence dětských sirotků na řeckých ostrovech. A to i v době, kdy je ostatní unijní země přijímaly.
