Glosa: Válka s trolly

„To nebyl sumec, Frantíku,“ povídal starý pán jakýmsi nesvým hlasem. „Půjdeme domů. To je konec.“

„Jaký konec?“

„Troll. Tak už jsou i tady. Půjdeme domů.“

Karel Čapek by mi snad velkoryse odpustil, že jsem si pasáž z jeho mimořádného vizionářského díla vypůjčil a až kacířsky upravil. Mohu doufat v jeho shovívavost, zvlášť pokud by viděl, že lidstvo dnes čelí podobně houževnatému a neústupnému nepříteli, jaký se v jeho slavném románu vyklubal ze zdánlivě neškodných mloků.

Šiřitelé konspirací, dezinformací, mýtů a lží, případně rovnou kybernetičtí vojáci hybridní informační války v jistém smyslu ohrožují životní prostor svobodných lidí podobně, jako Čapkovi salamandři ukrajovali lidstvu pevninu přímo pod nohama. Asi žádné jiné období historie nenahrávalo trollům – pokud pro ně zjednodušeně zvolíme tohle jednotné pojmenování – víc než uplynulých několik let.

Ovšem poslední přibližně rok a půl se zcela vymyká i dřívějším měřítkům. Pohnutá doba trvající pandemie covidu-19 vytvořila mimořádně živnou půdu pro spekulace, zkreslování, matení a obelhávání. Všeobecnou nejistotu ve společnosti a už tak komplikovanou a rozjitřenou realitu ještě víc rozostřují a zamlžují demagogové skrytí za fiktivními identitami a anonymními účty.

Principy existence a fungování skutečných trollích armád se pak naplno projevily po nedávném zveřejnění nových odhalení v kauze Vrbětice. Stačí spustit internet, otevřít diskusi pod kterýmkoliv souvisejícím článkem na libovolném hojněji navštěvovaném zpravodajském serveru. Čím důležitější a zásadnější fakta text obsahuje, tím urputnější, divočejší a agresivnější šiřitelé informační mlhy jsou.

Přímo úměrně jejich četnosti i sofistikovaným taktikám přibývá i trollích obětí. Na ně při popisování temné stránky informační války v kyberprostoru, probíhající už víceméně nepřetržitě, nesmíme zapomínat. Oběť, jakkoliv expresivně to zní, je totiž označení zcela namístě. Mnozí odborníci na odhalování dezinformací upozorňují, že zdaleka ne každý šiřitel internetových nepravd je zároveň jejich autorem. Ve skutečnosti je tomu totiž přesně naopak.

Naprostá většina lidí šířících překroucené a popletené teorie jsou sami oběťmi, které uvěřily více či méně promyšleným a zdánlivými důkazy „podloženým“ fámám a mýtům. Na ně dezinformátoři cílí především, jejich skutečných identit ve výsledku zneužívají, protože teprve diskutér s dlouhou digitální historií dodává kouřovým clonám vypuštěných smyšlenek tolik potřebnou autenticitu.

Boj s trolly není snadný a ještě těžší je v něm vytrvat, natož uspět. Přesto bychom ho neměli vzdávat. Vést ho může doslova každý a účinný je zejména, pokud v něm jsou použity ty správné „zbraně“.

Při popisu těch nejzákladnějších a zároveň nejúčinnějších se s dovolením volně inspiruji radami, které mají pro účastníky mnohdy zbytečně a přehnaně vášnivých internetových střetů zkušení lovci dezinformací, jako třeba Čeští elfové, dobrovolníci, kteří už několik let věnují spoustu volného času nekončící válce s trollími záškodníky:

- Agresivita je kontraproduktivní, vždy je dobré diskutovat klidně, slušně a kultivovaně, nikoho nenapadat a vyjadřovat se výhradně k myšlence, nikoliv k autorovi, který ji píše.

- Smyslem není za každou cenu někoho přesvědčit (natož překřičet), a už vůbec ne zjevného trolla (nejspíš stejně neuspějete), ale mít na paměti, že diskuse navštěvuje i spousta „tichých“ čtenářů, kteří do nich nepíší, ale pouze čtou názory ostatních.

- Právě kvůli nim má cenu nebát se „vystoupit z řady“, hájit principy práva, demokracie i prozápadního ukotvení naší země a ukázat, že názory založené na klamu a manipulacích jsou navzdory agresivitě, s jakou jsou šířeny, ve skutečnosti v beznadějné menšině.

Proč má tohle všechno smysl? Jedině tak totiž zvyšujeme šance, že stejně jako Karel Čapek nakonec „přemluvil“ sám sebe a nenechal mloky přeměnit planetu na jediný nekonečný oceán a lidstvo vyhynout ani slušní čtenáři a diskutéři kyberprostor nevyklidí a nepřenechají jej záludným trollím rejdům.