Článek
Na současnou Čínu se můžeme dívat z vícero úhlů pohledu. Prvním je pohled ekonoma, který nezastírá obdiv nad jejím bezprecedentním ekonomickým růstem. Čína staví, zbrojí, bohatne. V některých relevantních ukazatelích už předběhla Spojené státy, které po desetiletí vévodily žebříčku ekonomických velmocí.
Nebo naopak můžeme sestoupit z výšin ekonomických teorií a podívat se na Čínu jinou, více lidskou optikou. Tento pohled nám nabídla třeba Radka Denemarková ve svém románu nazvaném Hodiny z olova. Její zkušenost s Čínou už není tak radostná. Skrze lidské příběhy popisuje zemi opírající se o represivní aparát, zemi „Velkého bratra“, zemi, kde jsou špiněna lidská práva, zemi, jejíž totalitní praktiky někteří zakusili před rokem 1989 u nás.
Jenže přece jen je tu nepatrný rozdíl: u nás se před rokem 1989 stály obrazně řečeno „fronty na banány“, ale do Číny se jezdí s touhou zbohatnout.
O diplomatické praxi Číny jsme se mohli nedávno dozvědět z textu, který čínská ambasáda poslala dnes již zesnulému předsedovi Senátu Jaroslavu Kuberovi. Ten chtěl oficiální cestou navštívit ostrov Tchaj-wan, jehož snahy o větší nezávislost komunistická Čína dlouhodobě popírá.
V překvapivě agresivním textu jsou jako výhrůžka nepřekvapivě použity zase ekonomické argumenty: Škodovka by v Číně mohla prodávat míň aut a Kellnerova PPF uzavřít míň úvěrů. Alespoň hned líp chápeme, proč se PPF snaží pomocí marketingové agentury pokoutně vylepšit obraz komunistické Číny ve veřejné debatě. Má k tomu své důvody.
Císař Vespasianus by řekl: Pecunia non olet neboli: Peníze nesmrdí.
Pravdu má Radka Denemarková, když tvrdí, že v Číně se políbilo to nejhorší z komunismu i kapitalismu zároveň.
Celou glosu si můžete pustit v úvodním videu. Je součástí pořadu Záhady Josefa Klímy, který v premiéře vysílá Televize Seznam každý čtvrtek od 20:55.
A můžete nás sledovat také na Facebooku.
