Glosa: Tři otázky, které si mělo Česko klást, než vyvěsilo izraelské vlajky

Tato glosa nemá argumentovat, proč by Hrad nebo radnice Prahy 6 měly na svých budovách převléct izraelskou vlajku za tu palestinskou. Já prosím, aby tam nevisela vlajka ani jedna.

Plzeň, nebo minipivovar? Sparta, nebo Slavia? Losna, nebo Mažňák? Nene, Češi se dokážou nejvíc pohádat o izraelsko-palestinském konfliktu.

Válka na Blízkém východě, která rozděluje hospodské zahrádky, český Twitter, pracovní týmy, kamarády i rodiny. A paradoxně spojuje opozici, vládu a prezidenta. Naše politická reprezentace má jasno – „stojí za Izraelem“. Bez diskuse.

A já jako správný mileniál mám na naše politiky několik otázek, které by si měli klást oni sami předtím, než vyšlou jednostranný signál za celou Českou republiku:

Proč Česká republika stojí za státem, který anektoval cizí území? Proč se na stejný krok Ruska na ukrajinském Krymu díváme rozdílně?

Z jakého důvodu Česká republika podporuje stát, který blokuje fyzicky i ekonomicky palestinské Pásmo Gazy, kde se podle nezávislých organizací odehrává jedna z nejhorších humanitárních krizí na světě?

Jak je možné, že naprostá většina unijních zemí, včetně vysokého představitele, šéfa unijní diplomacie Josepa Borrella, zmiňuje celý kontext konfliktu a nestaví se hlasitě na jednu, nebo druhou stranu a Česká republika ano?

Ano, řeknete mi, že všechno zjednodušuji, generalizuji, a ti ostřejší z vás, že podporuji teroristy. Tak to ale vůbec není.

Sama jsem vyrůstala s jasnou a neoddiskutovatelnou podporou Izraeli. Sama mám polovinu rodiny židovského původu a přirozeně jsem se tak stavěla na jejich stranu. Co mě změnilo? Že jsem si začala celý konflikt studovat, číst články ze všech možných koutů světa a názorových skupin a pomalu si uvědomovala, že stejně jako nic na světě ani tento konflikt není černobílý.

Tato glosa nemá argumentovat, proč by Hrad nebo radnice Prahy 6 měly na svých budovách převléct izraelskou vlajku za tu palestinskou. Já prosím, aby tam nevisela vlajka ani jedna. Prosím, aby se politici předtím, než tweetují a než vyvěšují standarty, nadechli, vydechli a přečetli co možná nejvíc o tom, co se na Blízkém východě vlastně děje a proč.