Článek
Vedle finské sauny, slovenského drátenictví, tradičních thajských masáží Nuad, přemlouvání velbloudů v Mongolsku a slováckého verbuňku by se na seznamu mohly objevit i pouliční sousedské hovory v Algaru. Jde o staletou tradici, kdy se místní lidé za horkých večerů potkávají před domy a vyprávějí si, co se stalo nového.
Na první pohled nemusí být jasné, proč Algařané usoudili, že je potřeba, aby je chránila kulturní filiálka OSN. (Pomineme-li hypotézu, že jde o turistický marketing.) On jim někdo zakazuje, aby se potkávali? Přelepuje ústa páskou? Hovořte spolu, sousedé, než to zakážou? Nikoli.
Hodnotu debatních kroužků starosta José Carlos Sánchez pro The Guardian přiblížil slovy: „Je to opak sociálních sítí. Konverzace z očí do očí. Cílem je chránit tradici před hrozbou sociálních sítí a televize.“ Odtud vítr fouká! Kde je petice, kde to můžu podepsat?
Pouliční konverzace v Algaru jsou určitě něčím speciální, místní rituál bude mít svá neopakovatelná pravidla. Už jen tím, že se ho účastní neopakovatelní lidé. Ale takových přípisů do UNESCO by se daly poslat tisíce, jako přes kopírák. Lidé, nezírejte pořád do mobilů, bavte se spolu jako dřív! To se řeší po celém světě.
Ve skutečnosti by na seznam světového nehmotného dědictví nepatřila jen tahle jedna konkrétní položka, ale „hovory mezi lidmi tváří v tvář“. Ohrožuje je odvrácená strana technologií.
Česko by mohlo k žádosti připsat „tradiční hospodské žvanění“. I to se má vzít pod kulturní ochranu. Když už „tradiční hospodu IV. cenové skupiny“ barbaři z UNESCO zamítli.
Pokud by se ukázalo, že hovor mezi lidmi mezi světové kulturní dědictví neprojde, bude se vyjednávat kompromis: Na seznam by mohla vstoupit jak tradiční akustická konverzace, tak plným právem také emotikony a chatovací zkratky. OMG, ale pořád lepší než kdyby v Algaru přešli na … ostatně sám název obce už zní jako nějaká aplikace.
UNESCO ve skutečnosti nezachrání vůbec nic, to jsou plané naděje. Ledaže by mělo pravomoc vypínat signál.
