Článek
Cestovka Thomas Cook bývala viditelná stejně jako její logo. I když třeba někteří Britové služby tohoto operátora nevyužívali, patřil pro ně k rodinnému stříbru. Teď najednou společnost vstupuje do nucené likvidace. Poselství směrem dovnitř britské společnosti je zničující. V slzách nejsou jen zaměstnanci kdysi hrdé společnosti, ale také její klienti…
Nepřekvapuje mě, že labouristé vládu kritizují, že nenalila do krachující společnosti požadovanou čtvrtmiliardu liber. Vždyť jen náklady na repatriaci 150 000 uvázlých lidí v destinacích tak vzdálených, jako je Malajsie, mají být vyšší než tato částka. Jenže londýnský kabinet byl přesvědčený o tom, že by se jednalo jen o odklad nevyhnutelného konce.
Konec společnosti Thomas Cook působí zvlášť hořce v době, kdy se naplňuje osud britského členství v Evropské unii. Mimochodem, brexit se uvádí jako jedna z příčin úpadku obří cestovní kanceláře, která ročně zajišťovala dovolenou 19 milionům lidí. Že se mluví o zemětřesení v celé koncepci britského trávení dovolené, není vůbec přehnané.
Odborníci na cestovní ruch se shodují v názoru, že cestovka Thomas Cook byla společností pro 20. století. Na nové výzvy prý nenašla odpověď nebo ji možná ani management pořádně nehledal. Jak jsme zjistili při hledání kořenů brexitu, mnoho Britů žije v určité historické nostalgii. Sní o návratu rodných ulic do té podoby, jakou zažili ve svém dětství, kdy člověk na cizojazyčné výlohy středoevropských lahůdkářství prostě nenarazil.
Pobočka cestovní kanceláře Thomas Cook prostě patřila na „High Street” stejně automaticky jako pošta, pekařství, řezník nebo minimálně jedna banka. Teď tahle stálice britských ulic končí. Obyvatele Spojeného království to bolí. Plným právem…
