Článek
Tak zarůstám vousem a ministři už jdou sem, ale mých pár zlatých zrnek potřebují teď obchody. Místo nejistoty.
Ten pohled do zrcadla ani on-line kamery není hezký. Místo decentních kotlet licousy. Přerostlou čupřinu honím po obrazovce počítače před kolegy nenápadně ze strany na stranu a vousy drhnu jednou za tři dny, když už mě z nich svědí i druhá brada. Když jdu ven, připadám si ve žmolkovém kabátě a okopaných botách jak poručík Columbo, nehledě na to, že občas opravdu jedu do práce starým peugeotem cabrio.
Pro krabičky na oběd už jsem přestal chodit, na postávání před restauracemi je zima. Na internetu nakupuji jen tvrdé dárky a ne, boty tím fakt nemyslím. Byť znám ženy, kterým takto létají mezi různými výrobci, státy a doručovateli desítky tisíc korun v sortimentu obuv/oděvy. Balík rozbalit, vyzkoušet, zamračit, zabalit a znovu. Na to mě neužije. Takže se vlastně rozpadám z toho, že nemohu utrácet.
Já vím, že si říkáte: fňuk, fňuk, je nám pisálka líto. Kdyby šel dělat radši něco pořádného. Tak já si ještě přisadím. Já totiž navíc ještě bohatnu. Když se podívám na svůj účet, vypadá to, že už platí daňová reforma z minulého týdne, kdy v noci ze čtvrtka na pátek snižoval ve Sněmovně daně každý, kdo šel zrovna kolem. Je to jednoduché, nejsou útraty, peněz přibývá. Obzvlášť když místo točené plzně za padesát piju doma pivo z lahve za 15.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat i v Apple Podcasts, Spotify a dalších podcastových aplikacích.
Archiv všech glos najdete tady, podcasty a další audio Seznam Zpráv tady.
Proč vám to všechno říkám? Já to ještě nějakou dobu vydržím. Fakt mi toho moc nechybí. Ještě mám dost párů bot, než bych vážně musel vyrazit pro nové do Tesca. Ale obchody, restaurace, kadeřníci a další zavřené služby už tolik času nemají.
Zaprvé - potřebují moje peníze. Zadruhé - nejistota, které teď čelí, je enormní. V neděli se mají dívat napjatě na obrazovky, zda jim vláda povolí jít v pondělí do práce. Absurdní. Desítky tisíc lidí ve vzduchoprázdnu, vše navíc kořeněné návratem dalších dětí do škol. Půjdu ráno vařit? Půjdu vytápět krám? V kolik se v pondělí večer vrátím domů?
V normální zemi by vláda nejpozději v pátek jasně řekla: Bude to tak a tak (třeba i s tím, že část byznysu ještě zůstane zavřená). A že máme ještě o něčem jednat v neděli? To je jen formalita. Nebojte, schválíme, co řekneme. Ani se na nás přitom nemusíte koukat, vždyť už nás znáte. Prostě nám věřte!
To je ale legrační představa, že? Jsme přeci v Česku. A tady se na poslední chvíli může schválit cokoliv. Včetně obřích nezamýšlených daňových úlev. Tak dál zarůstám vousem a ministři už jdou sem, už slyším je výt blíž a blíž.
