Článek
V úterý 5. listopadu vzbudila pozornost informace, že Generální finanční ředitelství uzavřelo smlouvu o mediální výpomoci s firmou Our Media. Jejím většinovým spoluvlastníkem je senátor za obvod Uherské Hradiště a zastupitel Zlínského kraje Ivo Valenta (Soukromníci), majitel skupiny herního průmyslu Synot.
Předmětem plnění smlouvy mají být podle webu podnikatel.cz především podpora při tvorbě specifických tiskových podkladů, dotváření mediálních výstupů, krizový management při specifických, výjimečných a ojedinělých situacích, krizová komunikace při specifických, výjimečných a ojedinělých situacích a analýzy mediálního obrazu.
Na internetu se záležitost probírala hlavně kvůli tomu, že Our Media vydává on-line žurnál Parlamentní listy, který se brání svému označování za dezinformační web. Soud o omluvu za „ruskou žumpu“ nedávno nepravomocně prohrál.
Spojení public relations ctihodné finanční správy s vydavatelem řekněme hybridního média, může působit peprně.
Ale i kdyby Our Media nevydávala kontroverzní Parlamentní listy, na podstatě problému se mění jen málo. Pokud vůbec něco.
Pojem „střet zájmů“ se s úspěšným nástupem Andreje Babiše do politiky posunul do nových dimenzí. Přesto stojí zato zabývat se i situacemi nižšího řádu, které s příchodem Babiše nepřestaly existovat, nevymizely.
Finanční správa je pilířem státních financí. Samozřejmě musí být neutrální institucí. Už proto, že má přístup k milionům důvěrných a z principu neveřejných údajů.
Pokud její specifické tiskové podklady podporuje, mediální výstupy dotváří a krizový management provozuje společnost, ve které má hlavní slovo aktivní politik, není to správné. Politik se vystavuje podezření ze střetu zájmů, finanční správa pak podezření z toho, že nemusí měřit všem stejně.
Takové námitky by se ale v principu daly vznést, i kdyby byla Our Media – mimochodem, senátor Valenta ji podle informace ze září 2019 ještě nepřevedl do svěřenského fondu, jak slíbil – firmou bez vazby na politiku.
Zkusme si představit, kdy by mohla přijít ke slovu „krizová komunikace“ finanční správy. Například, když se vede spor o používání takzvaných zajišťovacích příkazů, když média přinášejí příběhy podnikatelů, kteří na ně tvrdě doplatili, a tak dále. Stát by na to nejspíš nějak reagoval – ale měla by mu u toho asistovat privátní společnost? Která má i své zájmy? A i své konkurenty?
Nebo jinak. Je teoreticky možné, že stejně jako na kohokoli z nás, berňák – padni komu padni – jednoho dne zaklekne i na nějaké firmy spojené s Ivo Valentou. Jakou hodnotu připsat mediálním výstupům a tiskovým podkladům, které bychom k této události obdrželi? Obdržíme-li nějaké. Jaká bude analýza mediálního obrazu?
