Glosa: Středula může být Babišův nový Kalousek

Odbory jsou opomíjeným hráčem pandemie. Na jejich slabost doplácíme všichni.

Když se premiér Andrej Babiš do někoho až nápadně ostře naveze v živém televizním přenosu, nebývá to samozřejmě náhoda.

S mírným cynismem se dá říci, že se nabízí dvojí vysvětlení.

Buď se napadený rovnou blíží typu „Kalousek“. Jde tedy o soupeře, který Babiše nemůže reálně ohrozit, proměnil se spíš v jakéhosi fackovacího panáka, co může za všechny trable Čechů po sametu. Lamentování nad jeho zlodušstvím slouží šéfovi hnutí ANO jako odbočka před nepříjemnou otázkou nebo problémem.

Druhá možnost je, že premiér vycítil potenciálně nebezpečného protivníka. V takovém případě je řešením převedení této rizikové osoby do kategorie jedna. Dotyčný je představen jako největší škůdce neboli jako další „Kalousek“.

O víkendu se této pocty dostalo šéfovi odborů Josefu Středulovi. Premiér ho v nedělním rozhovoru pro televizi Prima označil za největší ohrožení pro českou ekonomiku. Kvůli tomu, že se Středula předtím postavil za omezení výroby v podnicích a zároveň veřejně zpochybnil Babišovu schopnost řídit zemi během koronavirové krize.

Středula se sice proti premiérovu plísnění ohradil, ve skutečnosti by měl ale takové projevy vnímat jako kompliment. Díky Babišovým atakům si veřejnost mohla všimnout, že tu odbory jsou a možná i mají nějaký vliv.

Všimněme si, že v debatě o zavírání nebo nezavírání podniků se probírají hlavně hrozící ztráty firem. Fakt, že epidemie ohrožuje zdraví pracovní síly, je jakoby vedlejší.

Není to ale i proto, že ti, kteří mají hájit práva zaměstnanců, nejsou slyšet, nebo nejsou bráni dostatečně vážně? O tom, že odbory jsou v Česku slabé a v mnoha případech neplní svoji funkci, a proč tomu tak je, se psalo už mnohokrát a mohlo by se psát dál. Koronavirus a diskuse o omezování výroby v podnicích na tento problém každopádně znovu upozornily.

Aby bylo jasno, tady nejde o pravicové nebo levicové vidění. Samozřejmě platí, že bez fungujícího podniku není práce a zaměstnancům má za normálních podmínek záležet na tom, aby jejich firma prosperovala. Hrozbu rostoucí nezaměstnanosti je třeba brát vážně. Nicméně i ti nejliberálnější ekonomové uznávají, že je užitečné, když zaměstnanci prosazují svoje zájmy organizovanou formou.

A tyto zájmy se bezpochyby neomezují jenom na výšku mezd, délku pracovní doby nebo různé benefity. Týkají se také ochrany zdraví a práva na spravedlivou náhradu za dobu, kdy lidé musí kvůli koronaviru zůstat doma v izolaci nebo v karanténě. V Česku si však prosazování těchto práv s odbory příliš nespojujeme. Otázka je, jestli na to nyní nedoplácíme.