Článek
Zaměstnanci České pošty stávkují. Jen tak trochu. Anebo možná vůbec. Zcela jistě se to neví. Tušíme pouze, že neprotestují všichni, což ovšem ve skutečnosti všechno ještě víc komplikuje. Jelikož rozdíly mezi stávkujícími a nestávkujícími se místy stírají do té míry, že leckdo může příslušníky obou skupin zaměnit. Pokud tedy, jak již bylo naznačeno, ti první vůbec existují.
Situace mezi balíky a dopisy je prostě ještě nepřehlednější než otvírací doby jednotlivých poboček. Odboráři (navíc jen někteří) sice vyhlásili třídenní protest, jenže zvolili formu, která je mírně řečeno podivná. Aby upozornili na pracovní podmínky, při nichž podle nich dochází k porušování pravidel bezpečnosti práce, zaměstnanci na protest v práci zpomalí.
To znamená, že zhorší poštovní služby tak, aby to zákazníci pocítili – a kdoví, možná i zahrnuli vedení pošty stížnostmi. Jenže jak chcete „o trochu zhoršit“ službu, na jejíž kvalitu jsou Češi zvyklí nadávat takřka nepřetržitě už třicet let? Je to asi tak, jako kdyby ministerstvo dopravy chtělo protestovat zpomalením stavby dálnic.
Srozumitelnosti celé akce neprospěla ani skutečnost, že se v první den stávky odboráři a vedení firmy neshodli ani na tom, jestli vůbec začala. Takže zatímco odboráři hlásili přes 9 tisíc „stávkujících“, podle vedení pošty se žádný protest nekonal. A teď babo raď.
Zmatení zákazníci netušili, jestli mají být ve frontách u přepážek naštvaní „normálně“, či „mimořádně“, protože kdo byl někdy v životě na poště, rozdíl se stoprocentní jistotou prostě nepoznal. Navíc během celého třídenního protestu existuje nemalé riziko, že se do stávky nedopatřením připletou i pošťáci či úřednice, kteří jsou sice v práci spokojení, jenže jsou pomalí jaksi pořád, takřka od přírody, čímž jediné potenciální rozpoznávací znamení odlišující je od stávkujících kolegů spolehlivě zamaskují.
A aby snad nebylo zmatků málo, odboráři také varovali, že se protest „může dotknout“ i doručování zásilek. Čili může, ale zjevně nemusí. V tom aby se chudák dezorientovaný zákazník vyznal.
Když mi přišla SMS, že mi bude pošta doručovat zásilku mezi devátou a jedenáctou dopolední, ale dorazila ve dvě odpoledne, mám to (tentokrát) považovat za protest a politovat doručovatele? Anebo najdu ve schránce lístek, že mám coby adresát naklusat pro zásilku na poštu, neboť jsem nebyl zastižen doma, ačkoli jsem už dva roky na home office? Mám být naštvaný tak jako obvykle, anebo se výjimečně zaradovat, že jsem alespoň pasivní účastí ve stávce přispěl zaměstnancům pošty ke zlepšení pracovního prostředí? Samé otázky!
Nechci ani v nejmenším zpochybňovat – natož abych je, nedej bože, zlehčoval – stížnosti odborářů, že zaměstnanci pošty čelí podmínkám, při nichž jsou porušovány zásady bezpečnosti práce. Pokud se to děje, je to nepřijatelné a zároveň jistě i doložitelné.
Nicméně pokud je situace opravdu tak vážná, jak organizátoři stávky tvrdí, bylo by asi namístě na ni upozornit protestem, kterého si aspoň někdo bude mít šanci všimnout – a rozpoznat, že jde o mimořádné zhoršení služeb, a nikoliv o obvyklý stav.
