Článek
Historická zkušenost s 21. srpnem 1968 bohužel úplně nedorazila k českým poslancům.
Padesát dva let od chvíle, kdy cizí vojska překročila hranice našeho státu a potlačila celospolečenské změny, se znovu se zaujetím a obavami díváme na Východ.
Po masakru a mučení protilukašenkovských demonstrantů jako by si česká společnost i pan premiér všimli, že mezi Polskem a Ruskem existuje ještě jedna docela velká země. Kéž by to chvíli vydrželo.
I kvůli dnešnímu výročí, které se do české mysli zapsalo stejně silně jako Mnichov 1938, bychom měli zůstat iniciativní a Bělorusům pomoci ve všech směrech. V Bělorusku totiž opoziční síly ani zdaleka nemají vyhráno a jednoduchý scénář, který by zemi dovedl k režimu standardní parlamentní demokracie, ani neexistuje.
Alexandr Lukašenko nespadl jen tak z nebe a letos nefalšoval volby, nerozháněl davy a nezatýkal lidi poprvé. V Bělorusku neprobíhá náš listopad 1989, po 26 letech diktatury a kvůli přímému sousedství s putinovským Ruskem tam nebude do konce léta hotovo. Už druhý týden po volbách visí ve vzduchu i otázka, jak by mohla zareagovat Moskva.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv.
Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Archiv všech glos najdete tady, podcasty a další audio Seznam Zpráv tady.
Diktátor může současnou revoluci ustát: díky obuškům ji přečká, „vyhladoví“ dělníky a pak se začne mstít. Dojde na vyhazovy, čistky, vězení a další nucenou i dobrovolnou emigraci. Škoda, že si to s naší historickou zkušeností srpna 1968 a vlny emigrace neuvědomili čeští poslanci. Výzva k tomu, aby naše vláda zaujala vstřícný prostor k politickým uprchlíkům, v parlamentu ve středu neprošla.
I tak má premiér a ministr zahraničí šanci zazářit a vrátit české zahraniční politice ten lesk, o který v posledním desetiletí přišla při často poníženém a krátkozrakém podlézání bližším i dalekým mocnostem.
