Článek
Stopky jsem letos na telefonu nejčastěji nastavoval na osm minut. Špagety preferuji měkčí, leč nikoliv slizké. Obaly těstovin hovoří jasně. Al dente? Otto minuti! Sì, 2020 byl rokem špaget.
A tak zatímco jsem na Facebooku zbytnělým palcem levé ruky lajkoval klepetnaté a chobotovité skvosty mediteránní kuchyně mých takzvaných přátel, kropil jsem pravačkou svoje vlastní vyzáblé moučné úhoře strouhaným eidamem. Při otevírání tuňákové konzervy jsem si kladl bolestnou otázku, na které z životních křižovatek jsem špatně odbočil, nemám-li při pondělku o polednách čas, natož suroviny a schopnosti, k přípravě takových lukulských instalaskomin.
Bene, teď přeháním. Blýskavým sociálním sítím se dá věřit asi jako rouškovým teoriím Václava Klause. Vsadím se o kilo mozzarelly, že se ve skutečnosti karanténními špagetami ládovala půlka národa. A že v anketě o slovo roku, kterou teď pořádají některé noviny, by při ultimátní upřímnosti respondentů nevyhrála ani „vakcína“ nebo „logicky“ související „čip“, nýbrž pojmy jako Basilico, Napoletana, případně Arrabiata. Alespoň mně byly tyhle někdy opovrhované instantní supermarketové omáčky, v nichž jsem špagety obden máchal, milými covidovými souputníky.
A víte co? Dá-li Bůh a bude to možné, objednám o prázdninách v Toskánsku zase mísu špaget. Nejen proto, že je mají prima classe – a že děti víceméně nic jiného nejedí. Ale i z vděku. Tahle pro svou údajnou nutriční nevyváženost občas haněná potravina mi totiž spolu s krabicemi zlevněného prosecca, turínskou románovou Osamělostí prvočísel Paola Giordianiho, římsko-neapolskými televizními sériemi Gomora a Suburra, olivami s česnekem a samozřejmě litry espressa pomohla v domácí kanceláři přežít tenhle strašidelný rok.
Zjara bylo v Česku na Facebooku módní spílat našincům vracejícím se z italských Alp. Covidový rádoby mistr světa Andrej Babiš si pak bral Itálii nestoudně do úst, když s krutými ztrátami čelila první vlně. Dodnes se za něj příšerně stydím.
S koncem roku je proto dle mého namístě vyvážit stav věcí. Vzkázat do Čechy vždy milovaného Středomoří hlasité špagetové grazie. A doufat, že našemu zlomyslnému premiérovi navzdory zůstane tahle láska dál opětovaná.
