Článek
„Asi jste se dozvěděli, co proletělo tiskem. Chtěl jsem vám sem napsat, že jsem v pořádku a pracovat budu dnes z domova.“ Tento vzkaz vyslal jen pár hodin po zprávách o svém kolapsu na Facebook vicepremiér Jan Hamáček.
Jde o celkem zarážející sdělení – a to teď nechme stranou naprosto zmatlanou komunikaci šéfa ČSSD ohledně stranické rošády na postu ministra zahraničí, respektive kultury.
Vicepremiérovi se v úterý podle všeho prostě udělalo špatně. Ale místo toho, aby si vzal po kolapsu den nebo dva volno, veřejně nahlásil, že si vezme home office. Po nedávných výrocích Vladimíra Dlouhého, že „home office je taková placená dovolená“, tak Hamáček potvrdil, že institut práce z domova je v Česku i po více než roce pandemie a provozu na dálku stále částí společnosti vnímán jako něco, co si lidé berou, „když jim je trochu blbě“. Tedy vlastně nepracují naplno. Podle průzkumu LMC mělo takový názor před začátkem pandemie 80 procent šéfů českých firem.
Pravda, ročenka LMC dále udává, že nedůvěra k home office se v Česku mírně obrátila. Před pandemií měla možnost pracovat z domova asi pětina zaměstnanců, za poslední rok k nim přibylo dalších 16 %. Home office tak má k dispozici více než třetina pracujících v Česku. Možná je na čase jim začít věřit, že svou práci dělají i mimo ostříží zrak šéfa poctivě.
Polohrdinský tweet ministra vnitra a dočasně i zahraničí má ale ještě jeden nežádoucí efekt. Je jedno, že se složíte, prostě musíte jet dál. Ministerský workoholismus přitom přestal být vtipný u první zmínky o ultračasném budíčku Karla Havlíčka. Jan Hamáček si vlastní „aktivitou“ přihrál do portfolia rovnou dvě ministerstva, tím spíš by se měl na jejich řízení dát do pořádku.
Po roce střídavé práce z domova, kdy se hranice mezi prací a volným časem nastavují sakra těžce a energie dochází, mi také moc do smíchu není. Ale když už cítím, že si hrabu trochu do zásob, vezmu si spíš dovolenou. Rozhodně ne home office.
