Článek
Skotové argumentují tím (a minimálně v tomto bodě mají pravdu), že se mezi lety 2014 a 2021 totálně změnily výchozí parametry a že je před sedmi lety Londýn oblafnul. Skotsko je tradičně dost prounijní entita a tehdejší premiér David Cameron Skotům sliboval, že jejich evropské zájmy nejlépe ochrání setrvání v rámci Spojeného království. A co se teď stalo? Proti své vůli pod britskou vlajkou z unie odkráčeli.
Boris Johnson tvrdí, že Skotové mají na referendum nárok jednou za generaci. Troufám si říct, že skotská premiérka Nicola Sturgeonová je generační talent. Nebýt Skotkou a šéfkou Skotské národní strany (SNP), možná by při aktuálně nízké konkurenci seděla v Downing Street číslo 10 ona. Teď by ale musela vyjednat mezivládní dohodu o právně závazném referendu a nechat ji schválit oběma parlamenty. To je momentálně úplná iluze.
První skotská ministryně teď má „nabito ostrými“ z hlediska aktuálních postbrexitových emocí ve skotské společnosti, ale potřebovala by ještě dodatečné razítko v podobě pokud možno výrazného vítězství SNP v květnových regionálních volbách. Paní Nicola tuší, že musí spěchat. Kombinace brexitu a následků koronavirové pandemie dopadne ekonomicky i na Skotsko a tamní obyvatelé z nárůstu nezaměstnanosti i cen budou vinit nejen Londýn, ale část z nich i regionální vládu v Edinburghu.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat i v Apple Podcasts, Spotify a dalších podcastových aplikacích.
Archiv všech glos najdete tady, podcasty a další audio Seznam Zpráv tady.
Sturgeonová po prohraném referendu tvrdila, že se do dalšího dobrodružství kolem plebiscitu pustí v okamžiku, kdy průzkumy ukážou 20procentní náskok tábora nezávislosti. A k poměru 60 ku 40 je zatím v průzkumech dost daleko. Nemluvě o velké neznámé, kdo by nakonec ve skotském referendu směl hlasovat.
V roce 2014 hlasování dost možná rozhodly obavy Skotů v tom smyslu, že mít nezávislý stát je sice fajn pocit, ale není jisté, že by se Skotové bez pomoci Londýna při stávajících cenách ropy uživili. Tyhle obavy nejsou o sedm let později ani v kontextu brexitu menší, naopak jsou větší.
Na to Skotové opáčí, že se vidí jako 28. členská země Evropské unie. Jenže Brusel, který Skoty na rozdíl od roku 2014 aspoň začal brát vážně, nečeká s otevřenou náručí. Rozhodně by to nebylo tak, že by se Skotsko coby nástupnický stát Velké Británie dostalo do unie nějakou zrychlenou procedurou. Muselo by si to hezky odmakat a doufat v zázrak, že Španělsko ve světle separatistických tendencí v Katalánsku nebude vstup Skotska jednoduše vetovat.
