Glosa: Seznamky nejsou pro děti

Pod velkodušnou slupkou internetu se skrývá cosi zkaženého. Mladí lidé, leckdy i pod hranicí plnoletosti, nově sdílejí své traumatické zážitky po seznámení prostřednictvím aplikace Tinder.

Před natáčením posledního dílu pořadu My, který se věnuje generaci singles, jsem zkoumala, jak se skupina dnešních dvacátníků a třicátníků staví k seznamování na internetu.

Během rešerše jsem narazila na několik mrazivých příběhů mladých dívek (i pod hranicí dospělosti), které se zcela evidentně staly obětí predátorů v aplikaci určené k propojování lidí toužících buď po vztahu, nebo po jednorázovém uspokojení.

Jedna z nezletilých dívek, na jejíž vyprávění jsem náhodou narazila, například odcestovala do zahraničí s úplně cizím mužem žijícím na druhé straně planety, kterého znala jen ze šesti fotografií a z něhož se nakonec vyklubal silně manipulativní člověk.

Podobně trýznivý příběh se týká další dívky, která si dva měsíce intenzivně dopisovala s „moc fajn klukem“, pak ale zjistila, že si ve skutečnosti píše s cizí ženou ukradené identity, jež se vydávala za konkrétního mladíka, a že se veškeré s důvěrou sdělené informace intimní povahy začaly volně šířit dál po internetu. Kdy a jestli vůbec se šikana dívky zastaví, lze jen těžko odhadnout. Celou záležitost neoznámila na policii s tím, že jde vlastně jen o drobnost, kterou by neměla zatěžovat státní orgán…

Popsaných příběhů s rozměrem stalkingu a porušování svobody druhého je přitom v internetovém prostředí nespočet. Poškození si je ze studu nechávají pro sebe, v případě mladistvých o nich nevědí rodiče. Moralizování o tom, co vůbec dělají sotva plnoletí na Tinderu, ponechme stranou.

Horší je, že tenhle typ jistého deviantního chování založený na ovládnutí druhého a zpravidla slabšího se v různých obměnách objevuje v online prostoru velmi často a hlavně pak bez následků. S rozdílem několika málo padouchů zdokumentovaných ve snímku V síti.

A tak si říkám, že by se vedle násilných trestných činů se základem ve virtuálním světě nemělo zapomínat ani na příběhy bezpráví bez sexuálního kontextu, zato s podobně silným nebezpečím pro jedince v roli oběti. Třeba by zafungovalo, kdyby společnost přestala ostrakizovat ty, kteří v životě doplatili na sexuální násilí a rozhodli se o něm promluvit.

Pak by se možná ti ze „slabších“ příběhů nemuseli bát hlásit protiprávní jednání na policii.