Článek
Čísla útěšně klesají, a tak je na pořadu dne rozvolňování. Národ se těší. Všechno je sluncem zalité. Až na pár drobností.
Rozhodně nelze zpochybnit, že v historii samostatné České republiky nebylo větší kauzy ohrožující národní bezpečnost než nová zjištění o výbuchu muničního skladu ve Vrběticích. A je dobře, že veřejnost i vláda na to upřely patřičnou pozornost. U kabinetu Andreje Babiše to doprovází tragikomické výstupy na téma „útok na zboží“, ale to teď ponechme stranou.
Jenže tím se vytratila ostražitost vůči již rok trvající hrozbě – pandemii koronaviru. Jistě, čísla útěšně klesají, a tak je na pořadu dne rozvolňování. Třeba potřebné otevírání školek, nebo návrat žáků a studentů aspoň na praktickou výuku do škol. Či otevírání obchodů a služeb, které jsou celou dobu spolu s restauracemi a ubytovacími zařízeními hlavními otloukánky covidového boje. Jeden ministr slíbí, že se obchody otevřou všude najednou, druhý že se tak stane nejpozději 3. května. Národ se těší. Všechno je sluncem zalité.
Až na pár drobností.
Ministr zdravotnictví, ten, který by měl bdít nad epidemií a neměl by být tak rozptýlen jako jeho vládní kolegové ruskými rejdy na našem území, si ani nevšimne, že výnosem otevřel dětské skupiny dříve, než sám ohlásil. To budí velkou důvěru v to, že víme, co děláme.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat i v Apple Podcasts, Spotify a dalších podcastových aplikacích.
Zároveň ani po více než roce nemáme jasný „jízdní řád“, co se kdy bude dít. Jen je nám neustále slibován poté, co byl zkraje roku „utracen“ původní PES. Kdysi zaznívala aspoň nějaká čísla. Třeba v lednu Roman Prymula mluvil o tom, že rozvolňování může přijít, až budeme mít do tisíce nakažených denně. Jinak se neustále budeme potácet mezi nejhorším a druhým nejhorším stupněm tam a zpátky. Tisícovce se ovšem zdaleka neblížíme. V březnu pak Jan Blatný říkal, že v nemocnicích musí být méně než 3000 lidí. I od toho jsme ještě daleko.
Do třetice, současný šéf resortu zdravotnictví Petr Arenberger má také svou hranici, kdy je možné epidemii považovat za stabilizovanou. To když bude přibývat asi 100 případů na 100 000 obyvatel za týden. V tuto chvíli jsme někde kolem trojnásobku.
Když zasadíme ta naše krásně klesající čísla do celosvětového kontextu, tak to také není hezký pohled. Aktuálně se svět bojí vývoje v Indii. Úterní rekord nakažených je v této asijské zemi děsivých skoro 300 tisíc lidí. Jenže při přepočtu na sto tisíc obyvatel je to asi 23, zatímco českých 3787 nakažených je při stejné matematické rovnici 36.
Vláda přesto působí, že si oddechla. Že je to za námi a že se řeší něco jiného než to, jak zase zpomaluje očkování. V úterý mimochodem bylo využito nejméně dávek za dva týdny. To je, jako by ruští vyhoštění diplomaté-agenti sbalili s kufry i covid a v Česku ho zlikvidovali. To se bohužel nestalo. Tak snad se nebudeme za pár týdnů zase dívat na křivku, která neútěšně roste.
