Glosa: Rok s virem ukázal, proč vědci nejsou spása

Lidé ověnčení tituly mají sklony ke stejným chybám jako prostí občané.

V dobách krize je úplně přirozené, že se lidé více upínají k autoritám. Během epidemie koronaviru jsou to nepochybně odborníci – epidemiologové, virologové, biochemici, obecně pak všichni lékaři.

Politici se sice také neobejdou bez autority, u nich jde ale hlavně o uplatňování moci. Na rozhodnutí vládních politiků jsme víceméně odkázáni bez ohledu na to, zda jsme příznivci vládních nebo opozičních stran a jestli je považujeme za schopné a zodpovědné k tomu, aby spravovali věci veřejné.

K odborným autoritám vzhlížíme, protože spoléháme na jejich vědomosti, zkušenosti, řekněme moudrost. Věříme, že na rozdíl od politiků nejsou závislí na podpoře voličů, a nebudou proto „ulhávat“, zkrátka že vysvětlí reálně podstatu problému a stanoví, kudy vede cesta ven.

Rok života s koronavirem přinesl v tomto směru spíš rozčarování. Potvrdilo se, že ani profesorský titul u jména nebo zázemí uznávaného vědeckého ústavu automaticky neznamenají vysokou míru zodpovědnosti, nestrannosti, někdy dokonce ani odbornosti.

Už od začátku epidemie jsme byli svědky úplně rozdílných hodnocení její závažnosti. Na jedné straně šlo o zjevné podceňování pod heslem „chřipečka“, druhý extrém představovaly apokalyptické vize s lidmi umírajícími na ulicích. Je příznačné, že vyhrocená stanoviska vynášeli mnohdy lidé, kteří se sice opírali o nějakou vědeckou hodnost, ale mimo obory spojené přímo s epidemií.

Samostatnou kapitolou jsou různé modely a analýzy, jak se bude epidemie dál vyvíjet. Varování opravdu erudovaných odborníků z České statistické společnosti, že odhady z vládních, ale i odborných kruhů nepracují správně se statistickými metodami, přišlo bohužel hodně pozdě a v médiích navíc zapadlo.

Skepsi prohlubuje také poznání, že někteří uznávaní a hojně citovaní experti stojí jednou nohou v byznysu. Stačí se blíže podívat na aktéry dlouhodobého sporu, jestli upřednostňovat antigenní, nebo spíš PCR testy. Na obou stranách jsou vážené osobnosti, které se opírají o odborné argumenty. Jen jaksi zapomínají připomenout, že mají na té či oné metodě vlastní zájem.

Řecký filozof Platón došel před více než 2300 lety k závěru, že nejlepší forma vládnutí je vláda „moudrých“, dnes bychom řekli vědců. Zkušenost z posledního roku dává za pravdu spíš těm, kteří před takovými návrhy varovali.

Být vědcem neznamená, že je člověk imunní vůči běžným hříchům. Že vždycky ovládne vlastní touhu po pozornosti, po penězích nebo že své závěry staví pokud možno na prověřených základech. Virus nám připomněl, že ani vůči těm „moudrým“ nemá být důvěra slepá.