Článek
Všichni naříkají, že restaurace zdražily. Pravda je taková (nebo já si to aspoň myslím), že jsou stále příliš levné. Ale dodávám: za ceny, které si restauratéři stanoví, musí nabídnout jídlo i služby bez kompromisů.
Byl jsem před několika dny v poměrně známé, lehce nadprůměrně drahé pražské restauraci. Jídlo bylo v pořádku, ale obsluha strašná. Dělala chyby, navíc byla nepříjemná. Protože podnik provozuje můj dobrý známý, tak jsem mu zavolal. Nechtěl jsem ho trápit ani ponižovat (a ze stejného důvodu restauraci nejmenuju, ostatně nejsem gastro kritik), ale zajímalo mě, jestli ví, co se v jeho restauraci děje. A jaké má vysvětlení.
Odpověď: věděl a jeho vysvětlení bylo zcela logické – s personálem má stejně jako většina ostatních restauratérů problémy dlouhodobě. A čas od času se navíc stane, že v daný den kulminují. Takže nasmlouvaný personál například nedorazí, někdy s omluvou na poslední chvíli, jindy bez omluvy.
Majitel podniku má v tu chvíli dvě možnosti: buď vůbec neotevřít, anebo přes agenturu najmout na poslední chvíli zaměstnance, jejichž kvalita je nezaručená a spíše asi pochybná. Většina samozřejmě volí druhou možnost s vědomím, že se leccos může pokazit. Ale že to NĚJAK dopadne.
Ano, vždycky to NĚJAK dopadne. Jenže my chodíme do restaurace proto, abychom strávili VÝJIMEČNÝ večer. To je to nejhezčí na tzv. jídle VENKU.
Existuje dokonce psychologická studie, která zkoumala, jaké restaurace mají největší šanci na úspěch. A na jaké zákazníky mají cílit. A výsledky řekly: průměrného konzumenta nejvíc přitahuje podnik, kde si útratu SKORO nemůže dovolit. Nebo kde dokonce utrácí o TROCHU víc, než by ve skutečnosti měl. To je ten největší THRILL, jak se říká anglicky. A to ho do takové restaurace táhne. Ale zároveň za to chce stoprocentní kvalitu. Nepřišel se NAJÍST ani STRÁVIT ČAS s kamarády nebo blízkými, ale přišel udělat něco NEROZUMNÉHO.
Jestli nás lockdowny něco naučily, tak to, že si doma dovedeme uvařit, případně objednat stejně dobré jídlo, jako nabízí i ty nejlepší restaurace. A že se doma můžeme scházet i s lidmi, které máme rádi. Jednoduše řečeno, díky lockdownům jsme zjistili, že doma je dobře. Na restauraci je nejvíc vzrušující to, že pro nás představuje LUXUS.
Můj apel na restauratéry je tedy jednoduchý: zvyšte ceny, třeba i výrazně. To, že budu během večera přemýšlet, jestli to jídlo není MOC DRAHÉ, je první polovina mého zážitku. Tou druhou polovinou je to, že mě ani jednou nenapadne, zda personál není MOC LEVNÝ. A jednu věc garantuju: jestli mě ještě jednou bude obsluhovat ten člověk jako minule, tak už nikdy nepřijdu.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat na Podcasty.cz a ve všech dalších podcastových aplikacích.
