Článek
Vláda vytesala před očkováním příliš vysoký práh a příliš velká část Čechů využila možnost říci ne.
Mnozí z nás vzhlíželi k letošnímu podzimu s nadějí, že nebude díky očkování tolik ovlivněn koronavirem jako ten předchozí. Zatím sice fungujeme víceméně „normálně“, ale stát se už chtě nechtě začíná poohlížet, koho a jak v rámci boje s rostoucími počty nakažených omezit. První jako v Česku už tradičně přišly na řadu děti: Některé dostaly naordinované dva dny volna k podzimním prázdninám navíc.
Další je skupina neočkovaných. Koktejl placených testů, kratší doby jejich platnosti a jejich zachování jako podmínky pro vstup například do restaurace, vláda celkem nepokrytě prezentuje jako nátlakovou akci, jak lidi k očkování dostat.
Nechme stranou správnost konkrétních kroků a zaměřme se na otázku: Proč až teď? Kolikrát jste během pandemie slyšeli, že je vláda za koronavirem vždy o nejméně čtrnáct dní pozadu? Teď to vypadá, že je za ním pozadu o celý rok. Právě tehdy měly být nastaveny mechanismy, díky kterým by se očkování podařilo dostat k maximálnímu množství lidí, kteří se neřadí do kategorie zarytých odpůrců.
Očkování ale nešlo za lidmi, lidé museli za očkováním. Ignorování praktických lékařů je nejzřetelnějším důkazem. Politici se procházeli po perfektně fungujících očkovacích centrech a nějak se zapomnělo, že systém „Tu máš Tečku a jdi!“ je efektivní, ale není pro každého. Ukazují to i statistiky, ve kterých není nejproočkovanější skupinou ta nejstarší (a nejohroženější), ale lidé mezi sedmdesátkou a osmdesátkou. Sociální služby často operují s termínem „nízkoprahový“ ve smyslu co nejsnáze přístupný a dosažitelný. U očkování byl v Česku vytesán práh pořádný a ještě z něj místy koukaly třísky.
Ve veřejném prostoru se objevuje řada vysvětlení, proč Česko není hrdou očkovací velmocí jako třeba Portugalsko.
Jedno z nejfrekventovanějších je, že prostě patříme na Východ a nic s tím neuděláme. To se zdá při pohledu na mapu jasné, země západně od nás mají skutečně proočkovanost vyšší. Ale vzhledem k tradici vakcinace v naší zemi, které se díky očkování jako první na světě podařilo zbavit strašáku dětské obrny, vlastně nelogické. Nebo je právě v tom ta nechuť části Čechů k očkování? Že nyní máme možnost říci NE, kterou jsme dlouhou dobu neměli?
To se asi ohlížíme příliš do minulosti. Sociolog Daniel Prokop to pojmenoval aktuálněji: „…v Česku se zažila kombinace individualismu, kde vám společnost nemá právo do čehokoli kecat, a samozřejmosti, že náklady (hospitalizace, omezení péče atd.) si rozdělíme a odskáčou je (i) odpovědní.“ Dodejme k tomu na závěr přesvědčení, že individualismus je fajn, ale nejlépe v kombinaci se solidaritou.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat na Podcasty.cz a ve všech dalších podcastových aplikacích.
