Článek
Máme jednu naději – vyměnit vládu je mnohem snazší než změnit klubové barvy. A sezona je skoro na konci.
Když fandíte stejnému fotbalovému klubu jako já, ten pocit důvěrně znáte. Blíží se neděle, důležitý zápas s největším rivalem. A vy už od středy tušíte: prohrajeme 2:0.
A jak myslíte, že to dopadne?
Samozřejmě že prohrajete 2:0. A už taky dopředu znáte ony pocity, které vás při sledování zápasu a po něm ovládnou. Je to směs vzteku, rezignace a jistého zvláštního uspokojení, že svět funguje tak, jak jste zvyklí. Nikdy to už jinak nebude.
Reflexy fanouška Arsenalu se hodí při sledování výkonů této vlády národní pohromy. Dopředu přesně víte, co se stane, a nemůžete se zmýlit.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat i v Apple Podcasts, Spotify a dalších podcastových aplikacích.
Archiv všech glos najdete tady, podcasty a další audio Seznam Zpráv tady.
V pátek ráno jsme s napětím zasedli k internetu, abychom sledovali start nesložitější logistické operace v dějinách země, jak tomu říká Andrej Babiš. Do systému očkování se začali hlásit senioři starší 80 let. První zoufalé výkřiky uživatelů Twitteru popisující zážitky svých příbuzných šlo prvních několik minut považovat za projevy tradičních kverulantů, kteří jen nepřejí této vládě úspěch. Možná se dokonce těšili, jak celá akce zkrachuje.
V 8:35 vydal vládní účet „Chytrá karanténa“ (což není parodie, abyste se nemýlili) své stanovisko: Hlásí se nám hodně lidí, takže jednáme o navýšení kapacit odesílání SMS.
REGISTRACE: Piny rozesílá rezervační systém postupně. V tuto chvíli je ve frontě více než 40 000 sms. Operátoři je rozesílají rychlostí 20 SMS za vteřinu. Řešíme další navýšení kapacity.
— Chytrá karanténa (@ChytraKarantena) January 15, 2021
A v tu chvíli bylo jasné, že zase prohrajeme 2:0 a že jsme to věděli dopředu. Co jste taky čekali? Pamatujete, jak ministři Havlíčci slavnostně v přímém přenosu spouštěli v prosinci e-shop na dálniční známky a pak ho hned radši vypnuli, protože nefungoval? To je zcela běžné, oznámil pak nejuštvanější člen Babišovy vlády.
Ano, je to zcela běžné a stává se to. Této vládě se v zásadě nestává nic jiného.
Možná to je ale záměr. Je to jako s tím Arsenalem. Když už nic nečekáte a něco se náhodou povede, jste u vytržení a pociťujete cosi blízkého štěstí. Třeba po strašlivé sezoně nečekaně vyhrajete Anglický pohár: Je to tady, chlapci konečně ukázali, co v nich je a může být. Odteď už to bude jen lepší, vytáhněte vlajky, oprašte klubovou hrdost.
A pak následují čtyři měsíce absolutního zoufalství, kdy vaší jedinou jistotou zůstává, že nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůř.
Každá paralela samozřejmě kulhá. Rozdíl mezi fotbalovým klubem a vládou České republiky spočívá v tom, že onen klub přímo neohrožuje zdraví vaše ani zdraví vašich blízkých.
Ale pak je tu ještě jedna odlišnost, která vybízí k jistému opatrnému optimismu. Svůj klub nemůžete jen tak vyměnit po jedné nepovedené sezoně. Nebo ani po patnácti. S vládou to jde mnohem jednodušeji. A sezona už se chýlí ke konci.
