Článek
Když se spálí jeden z tisíce, kteří sáhnou na kamna, většině to nebezpečí nedojde. Ale když na kamna sáhnou stovky milionů lidí, spálí se jich překvapivě moc.
Karma neexistuje. Je to pouze útěcha těch, kteří chtějí věřit, že svět je fér. Naše skutky nejsou peníze, které se ukládají, případně úročí, a když si je půjčíte, tak je musíte splatit. Bohužel ne. Život není hra s nulovým součtem, jak by řekli matematici.
Samozřejmě platí, že naše skutky často mají přímé a jasné následky. Když sáhnu na rozpálená kamna, tak se spálím. A příště si dám pozor. To je princip učení a taky evoluce, a zlepšuje to naše šance přežít. A proto se činy lidí, kteří si vlastním hloupým jednáním přivodí smrt, oceňují parodickými Darwinovými cenami.
Ovšem není to tak vždy. Neplatí to u covidu, kde se pohybujeme v říši malých pravděpodobností a velkých čísel. A to naši mysl mate. Když se spálí jeden z tisíce, kteří sáhnou na kamna, většině ta souvislost nedojde. Ale když na kamna sáhnou stovky milionů lidí, spálí se jich překvapivě moc.
Kardiolog Josef Veselka mi v podcastu řekl zajímavou věc: Když se loni v březnu poprvé dozvěděl o koronaviru a rizicích s ním spojenými, přemýšlel, jaká je pravděpodobnost, že by se mohl v práci nakazit a zemřít. A došlo mu, že stejná, jakou má pacient, kterému ten den bude s kolegy na sále vyměňovat srdeční chlopeň.
Ano, dokazuje to, jak moc pokročila kardiologie. Ale i to, jaké triky s námi hraje naše mysl. Že když nás někdo navleče do nemocniční košile a položí na vozík směřující na operační sál, bude se 99 procent z nás klepat strachy. Přes všechny možné statistiky.
Ale když se nám místo nemoci „udělá“ názor, že covid neexistuje, a vyrazíme s ním na demonstraci, strach asi cítit nebudeme. A ano, budou to právě statistiky, kterých se budeme dovolávat.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat i v Apple Podcasts, Spotify a dalších podcastových aplikacích.
Avšak zpátky ke karmě. Když média o minulém víkendu nabídla záběry demonstrantů proti opatření vlády, případně když vidíme lidi dokazující svůj nesouhlas tím, že nenosí respirátor, mnozí z nás opatrnějších říkají: Jen počkejte, za dva týdny se sejdete na jednotce intenzivní péče.
Ale tak to není. Nesejdou se tam. Jsou to právě ony malé pravděpodobnosti velkých čísel, které nám brání vidět konsekvence toho, jak jednáme a co si myslíme. Vyhlídky, že na ventilátoru skončí aktivista demonstrující bez roušky, a ten, kdo ho sleduje v televizi, jsou v absolutních číslech velmi podobné. Karma nefunguje.
Dnešní zaplněné nemocnice a lidé umírající kvůli tomu, že se nedostanou k jindy běžné péči, nejsou důkazem toho, že někteří z nás nakládají neuvážlivě se svým životem. To by byla pouze jejich věc a pak by mohli obdržet Darwinovu cenu. Ale jaké ocenění dát těm, kteří lehkovážně nakládají se svým vlivem a „pouze“ říkají svůj názor?
Je jedno, jestli je to poslanec bez mozku, anebo profesor s tituly před jménem i za jménem. Víme všichni, o kom je řeč. Není problém chybovat nebo se mýlit a není problém lišit se v názorech. Problém je něco jiného: nevidět souvislost, která je složitější než ucuknutí ruky od horké plotny. Problém je absence pokory a touha omračovat svět svým egem, i když umírají lidé.
